Divadelní noviny Aktuální vydání 4/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

4/2020

ročník 28
18. 2.–2. 3. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Není to marný

    K letošnímu třicátému výročí sametové revoluce vyšlo v Olympii druhé, doplněné vydání knížky autorské dvojice Vlastimil Ježek – Zdeněk A. Tichý s lehce provokativním titulem Je to marný, je to marný, je to marný zaznamenávající životní osudy, názory a postoje Kamily Moučkové a Marty Kubišové. V názvu je skrytý povzdech, že lidé jsou nepoučitelní bez ohledu na to, zda žijeme v totalitě či demokracii.

    Autoři nezvolili tradiční rozhovorové schéma otázka–odpověď. Obě aktérky vedou vzájemný rozhovor, souhlasí spolu i nesouhlasí, uchylují se k detailům, občas efemérním, a opět se vracejí k podstatnému. Jako by jim bylo umožněno pohybovat se v prostoru knižního interview zcela podle svého gusta. Jisté ale je, že jeho témata byla autory předem stanovena. Další autorskou fintou je autentický záznam jejich řeči. Moučková i Kubišová mluví hovorovým jazykem, někdy i slangem či hodně pokleslou češtinou. To bezpochyby značně snižuje literární úroveň psané výpovědi. Na druhou stranu nic jiného tak výstižně nevypovídá o osobnosti jako její přirozená řeč. Styl (způsob vyjadřování) je člověk, řekl tuším F. X. Šalda.

    A jak je to v tomto případě? Marta Kubišová – to je decentní, noblesní žena, z jejíž mluvy cítíme ostych, pokoru, jemnost, a pokud výjimečně zvolí hrubé slovo, je to adekvátní popisované situaci. Kamila Moučková – to je zvláštní kombinace grandseigneura a plebejce, který vulgaritou nešetří. Pozoruhodný je i (a to už s jazykem nesouvisí) vztah obou dam k jejich profesím. Kubišová se se zákazy a společenským pádem vyrovnávala spíš lehce a podstatné pro ni byly a jsou jiné hodnoty než kariéra pěvecké star. Moučkovou vynucená ztráta povolání populární televizní hlasatelky těžce traumatizovala. O to víc ji ctí, že raději prošla dvacetiletým „peklem“, než aby zradila sebe samu.

    A do třetice všeho dobrého: kapitoly knížky jsou vystavěny „dějepisně“, proto jsou ty společensko-politické uvedeny dobovými dokumenty. A tak jsem si například poprvé v plném znění mohl přečíst zvací dopis, který kolaboranti Biľak, Indra, Kapek a Švestka zaslali soudruhu Brežněvovi.

    Dialog dvou (dejme následující slovo raději do uvozovek) „ikon“ současné české společnosti dává až drasticky upřímně nahlédnout do jejich klikatých a dramatických životů. Někdy je to až trochu bulvár, ale rozumím tomu, že zásadní životní křižovatky nešlo pominout. Třeba definitivní rozchod Kamily Moučkové s jejím otcem, komunistickým funkcionářem Vilémem Novým, který se mimo jiné neštítil veřejně dehonestovat hrdinskou oběť Jana Palacha. Anebo bouřlivý vztah Marty Kubišové s Janem Němcem, jehož průběh nabídne i vhled do poměrů uvnitř československé filmové nové vlny a jejích tvůrců.

    Okolnosti srpnového vysílání naší televize v sovětské okupaci, jehož byla Moučková možná nejdůležitější hybatelkou, či Kubišové polibek Dubčekovi a normalizačním režimem vymyšlená pornografická aféra jsou víceméně známé. A Modlitbu znějící z melantrišského balkonu při listopadových demonstracích máme v živé paměti. Neotřelejší (zejména pro nás divadelníky) a spíše neznámé je kupříkladu angažmá mladičké Kamily Moučkové v Horáckém divadle Jihlava nebo krátký pobyt Marty Kubišové v divadélkách malých forem v šedesátých letech, její první kontakty se světem pop music anebo vysvětlení, jak to bylo s koncem Golden Kids na počátku normalizace a s nešťastným „remakem“ této skupiny už ve svobodných letech devadesátých. Škoda snad jen toho, že Kubišová mluví pouze stručně o svém mnohaletém působení v Divadle Ungelt, které je jejím současným divadelním domovem.

    To je však jen jedna z mála mých výhrad, neboť suma sumárum je tahle knížka důležitým příspěvkem k naší orální historii. Dozvědět se přes životy dvou výjimečných žen, jak šly nedávné české dějiny, vůbec není marný.

    Vlastimil Ježek – Zdeněk A. Tichý: Je to marný, je to marný, je to marný. Nakladatelství Olympia 2019, 160 stran.


    Komentáře k článku: Není to marný

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,