Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Nemajetnické světy kultur (No. 1)

    Dějiny filosofie v kostce! Vtipně a hravě. Před diváky ožijí předměty a myšlenky filosofů od antiky po současnost. Platón, Sókratés, Descartes, samozřejmě súfismus a Rúmí, Spinoza i Michel Serres a další, psalo se v upoutávce na představení francouzského loutkáře Dominiqua Houdarta Ze života věcí filosofů, jež bylo prologem k víkendovému pátému ročníku pražského divadelního festivalu kultur Blízkého východu Nad Prahou půlměsíc.

    Dominique Houdard. FOTO archiv festivalu

    Dominique Houdard je francouzskou (a potažmo evropskou) loutkářskou legendou srovnatelnou ve světovém měřítku s Peterem Schumannem. FOTO archiv festivalu

    V Malém sále – vlastně kavárně – Divadla Na Prádle bylo (k mému překvapení) plno. Vedle Čechů přišlo i hodně francouzsky mluvících. Jak by ne, vždyť Dominique Houdard je francouzskou (a potažmo evropskou) loutkářskou legendou srovnatelnou ve světovém měřítku s Peterem Schumannem (Bread and Puppet). Oba svůj podstatný díl divadelní práce odvedli v 60. a 70. letech, oba svůj život spojili nejen s loutkami a divadlem jako životním posláním, ale skrze ně dodnes vyjadřují svůj lidský i občanský postoj formovaný humanistickými ideály uměleckých hnutí 60. let. Compagnii Dominique Houdard a Jeanne Heuclin (což je jeho žena) známe z několika hostování na Festivalu divadel evropských regionů v Hradci Králové a především z Houdardova pouličního projektu velkých hlavových loutek – Padoxů putujících městem a vytvářejících různé situace, s nímž hostoval i jinde po republice.

    FOTO archiv souboru

    Dobrá či špatná kvalita rapsóda, herce, pochází z božské síly (Platón). FOTO archiv souboru

    Inscenace Ze života věcí filosofů (Petit theatre d´objets des philosophes) je v podstatě rekapitulací jeho životních postojů a názorů. Nejedná se však o žádné ohlížení za životem, ale divák spolu s ním listuje knihou lidské moudrosti.  Jako „stařešina loutkářského rodu“ vypráví Houdard dávné příběhy. Za pomocníky si bere slavné básníky a  filosofy, od Plútarcha, Sókrata a Platóna přes perského (súfíjského) básníka Rúmího, Spinozu, Descarta, Erasma Rotterdamského po Nietzscheho a Deleuze. Od každého si vybírá jednu dvě myšlenky či příběhy a formou vyprávěného divadla za doprovodu miniaturních akcí a jednoduchých rekvizit je sděluje divákům. Stojí v malé dřevěné kapličce či jakémsi kupeckém stánku. Jako by byl prodavačem (či vypravěčem příběhů) na perském tržišti. Kolem sebe má různě velké hliněné květináče, jež – otočené dnem vzhůru a mnohé zavěšené kolem jeho hlavy – působí jako zvonky. Vlastně těmi zvonky jsou. Když jednotlivá vyprávění Houdard končí, vezme do ruky rekvizitu, již používal, a na květináčky-zvonky zacinká. Usměje se, nabere další písek, který má na desce před sebou a který je – jak v úvodu říká – z Tuniska, nasype jej do jiného květináče a začne vyprávět další příběh vždy s nějakým poučením. Pokaždé tak vyroste nová rostlina-příběh a pomalu rozvine svůj květ-moudro. To je vše. Nic víc se v představení nestane. Tak trochu připomíná naši Hanu Voříškovou – každý příběh je jak písnička nebo obrázek a celek jak písničkářský koncert či procházka výstavou s mnoha zastaveními.

    FOTO archiv souboru

    Rozum si vytváří svou vrozenou silou rozumové nástroje, kterými získává další síly k jiným rozumovým činnostem, dokud nedosáhnou vrcholu moudrosti (Spinoza).FOTO archiv souboru

    Nabízím dialog, který mne z celého představení nejvíc oslovil: Musím ti něco říct, tomu nebudeš věřit! Jestlipak víš, že tvůj přítel… / Postoupil jsi to, co mi chceš povědět, zkoušce tří sít? / Co tím myslíš? / První síto je síto pravdy. Je to, co mi chceš říct, určitě pravdivé? Druhé síto je síto dobra. Chceš mi říct něco dobrého? Mluvíš o svém bližním hezky? Třetí síto je síto užitečnosti. Je opravdu nutné, abych tu věc věděl? / Příteli, pokud to, co mi chceš říct, není ani nutné ani dobré a možná ani pravdivé, tak proč bys mi to povídal? Zapomeň na to a bavme se o moudřejších věcech. (Sókratés)

    FOTO archiv souboru

    Zvěstuji veliké věci s vážností, neb rozvázat toužím uzly náboženství (Lukrétius). FOTO archiv souboru

    Byl to dobrý úvod festivalu, který si letos vetkl do klopy témata moudrost, myšlení a divadlo. Právě o těchto pojmech představení pojednávalo. Studenti Jovanky Šotolové ze semináře Literárního překladu Ústavu translatologie FF UK odvedli kvalitní práci s překladem mnohdy myšlenkově složitých textů, jež působily nejen samotným obsahem, ale i pregnantními českými překlady. Na závěr nabízím poslední slova představení, jež jsou myslím si i životním posláním Dominika Houdarda a jeho ženy (jež obsluhovala světla): Kant krásu definuje jako nezaujatou. Já ji mám spíše za nevlastnickou, špíny zbavenou. Přeji si a praktikuji nemajetnický svět.

    FOTO archiv souboru

    Čistě vlastní se nabývá či uchovává pošpiněním aneb Jen špinavé je čistě vlastní (Serres). FOTO archiv souboru


    Komentáře k článku: Nemajetnické světy kultur (No. 1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,