Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Nechutné historie Polska (No. 4)

    A konečně varšavské Národní divadlo / Teatr Narodowy

     Na Studijní scéně, v moderní budově nedaleko historické budovy /jinak součásti Corazziho monumentální stavby velkého operního divadla/ se již více než dva roky hraje inscenace snad nejhranější hry A. P. Čechova Racek.

    PL-Racek-poster

    Domníval jsem se, že když jde o režii Agnieszky Glińské, dobré režisérky, byť ne „první“ polské kategorie, půjde o dobré představení. Natrefil jsem však na inscenaci nevynalézavou, která text jen ilustruje, tu více, tu méně dobře.

    Už sama scéna je nešťastně řešena architektonicky. Jde totiž o dlouhý obdélník, který je velmi nevýhodný pro percepci diváků, zejména pokud se některé aranžmá odehrává na kraji scény. Scéna /Magdalena Maciejewska/ byla dost skromná. Hlavní roli – Arkadinovou – hraje Joanna Szczepkowska, ta, která se tak skandálně projevila ve svém homofobickém vystoupení, o němž už byla v mém textu (viz DN 12/2013) řeč. Jedná se však o herečku víceméně průměrnou, která hraje Arkadinovou „předpisově“ jako zestárlou panenku, po celé představení zůstává v této jedné rovině.

    FOTO BARTOSZ BOBKOWSKI

    Joanna Szczepkowska hraje Arkadinovou „předpisově“ jako zestárlou panenku. Jedinou invenčnější hereckou kreaci vytvořil Modest Ruciński jako Treplev. FOTO BARTOSZ BOBKOWSKI

    Jedinou invenčnější hereckou kreaci vytvořil Modest Ruciński jako Treplev, trochu více se z celkové nudy ještě vyvyšovala Dominika Kluźniak jako Nina Zarečná. Jinak představitelé Trigorina /zcela bez charismatu, a to má být údajně vlastně sám A. P. Čechov/, Sorina, Dorna a Šamrajeva splývají, jsou nevýrazní, což dokládá jediné – herecký soubor varšavského ND je silně nevyrovnaný /v porovnání s naším ND nebo v Budapešti/, ale chybějí mu výrazné osobnosti. Navíc režisérka chce po hercích již dávno obehrané výkladové a herecké stereotypy. Máša stále louská slunečnicová semínka, Dorn si afektovaně zpívá operetní arie, Arkadinová si nestále upravuje vlasy a šaty. Chyběl snad jen tradiční samovar.

    Čechov se inscenuje v Polsku méně než u nás, existují však tvůrci, kteří si znamenitě a moderně s ním poradí, např. Paweł Miśkiewicz s Rackem v Krakově, Maja Kleczewska s Platonovem v Bydhošti /nedoceněno na festivalu v Plzni/, ta nyní vytvořila v Opole novou inscenaci Tří sester, kterou spojila s Bratry Karamazovovými. Inu asi experiment, ale asi ne vyvařený čaj. Říká se, že Čechov se inscenuje tehdy, kdy se blíží změny, když už zápalná šňůra hoří. Pokud bychom to vzali vážně, tak Polsku žádné změny nehrozí.

    /Pokračování 7. srpna/


    Komentáře k článku: Nechutné historie Polska (No. 4)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,