Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Nechtěla byste se mnou mít děťátko?

    Nechápu, proč láska, tahle vzpomínka nebes, má otevřít bránu pekel. Nechápu, proč se ke mně má přiblížit fúrie a přimět mě, abych v ní viděl anděla,říká Holanďan, hlavní postava stejnojmenného nedokončeného dramatu Augusta Strindberga (1849-1912) z července roku 1902.

    August Strindberg (1849-1912). FOTO archiv

    Díky sevřené formě a snové výstavbě je považováno za předchůdce jeho komorních her (nejznámější je i u nás hrávaná Strašidelná sonáta). Drama psané částečně v řeči vázané, v němž se muž stává obětí ženské proradnosti a zkaženosti, bylo inspirované pověstí o bludném Holanďanovi. Z životopisného hlediska jde o Strindbergovu bezprostřední reakci na rozpad třetího (a posledního) manželství s mladičkou herečkou Harriet Bosse, která ho začátkem onoho léta roku 1902 opustila i s novorozenou dcerkou Annou-Marií. Manželé se ještě to samé léto (19. července – Včerejšek byl nádherný! Štěstí pro „Holanďana“, píše Strindberg 20. července Harrietě) usmířili (byť jen na dva roky), a tak drama, jež na tento rozchod a Strindbergovo duševní rozpoložení reagovalo, zůstalo fragmentem. Hlavní postava – Holanďan, kterého lze pokládat za Strindbergovo alter ego – se v něm vrací z cest po moři. V minulosti Holanďan ztroskotal v manželství už šestkrát, ale přesto znovu podlehne ženskému kouzlu a vrhá se do vztahu s dívkou s příznačným jménem Lilith, jež odkazuje k Adamově první ženě-démonu. Znovu tak začíná zničující boj pohlaví.

     Tak odcházejí všechny

    Holanďanův povzdech Tak odcházejí všechny si režisér Divadla NaHraně Šimon Dominik zvolil za název představení, v němž se scénické čtení této hry ve zkrácené verzi, uvedené na českém jevišti vůbec poprvé, prolínalo s citáty ze Strindbergových dopisů adresovaných Harriet Bosse a úryvky z jeho Okultního deníku ze stejné doby. Životopisné údaje tak nenásilně doplňovaly drama odehrávající se jako by ve snu. Inscenace vznikla v rámci právě probíhajícího roku Augusta Strindberga, od jehož úmrtí letos uplynulo sto let. Vznik iniciovalo Velvyslanectví Švédska v České republice ve spolupráci s Novou scénou Národního divadla a Divadlem NaHraně.

    Harriet Bosse jako Indrova dcera v Strindbergově Hře snů v jeho Intimním divadle (1907). FOTO archiv

    Zpočátku působilo představení v obrovském sále Nové scény až nepatřičně, jako jakási čtená zkouška, kdy divákům není jasné, zda zdánlivé kiksy či domluvy herců a techniků na jevišti jsou předem připraveným „divadlem na divadle“, anebo opravdovými nejasnostmi či omyly. Ale prvotní rozpaky záhy rozehnal samotný Strindbergův text. Velkou zásluhu na tom měl i vynikající překlad Dagmar Hartlové, která tuto hru převedla do češtiny vůbec poprvé. Roman Zach v roli Holanďana dokázal ovládnout i tak neosobní prostor, jakým je jeviště Nové scény. Jeho civilní projev a sebeironický odstup zbavovaly text patosu a teatrálnosti. Ať už si Holanďan trpce stěžoval na zvrácenou ženskou povahu či pronášel cynické poznámky o umění a postavení umělce, kterého chce dosáhnout, neboť přináší slávu a povznáší nad ostatní. Tady se sám Strindberg projevuje jako sžíravý sarkastik zbavený iluzí o lásce i umění. Přesvědčivá byla i Marie Málková v dvojroli matky, které dodávala zralý šarm a moudrý nadhled, a Holanďanovy služky Amelie. Další herečka, Marie Radová, ztvárňovala milenku Lilith především pohyby a gesty, protože text jí příliš prostoru nedává. Spolu s Martinem Severýnem a Pavlem Krylem z Divadla NaHraně četla i úryvky ze Strindbergovy a Harrietiny korespondence. Na pozadí scény se přitom občas promítaly autorovy texty a akvarely. Fragment Holanďana vyznívá do ztracena. Závěrečná slova patřila opět ženě – Harriet Bosse.

    Tvůj Gusten (píše milostné dopisy)

    Strindbergovy milostné dopisy zazněly shodou okolností stejný týden i v jiném představení k výročí slavného švédského dramatika. Severská společnost v Praze zorganizovala 20. listopadu v Divadle Kampa představení Tvůj Gusten (píše milostné dopisy) v podání studentů posledního ročníku katedry herectví brněnské JAMU v režii Barbary Herz. Inscenace vlastně vznikla z popudu její sestry, studentky švédštiny Jitky Herčíkové, která se Strindbergovou korespondencí dlouhodobě zabývá a citované dopisy přeložila. Režisérka na základě těchto dopisů nejprve připravila scénickou črtu, která byla uvedena na jaře v Městské knihovně v Praze v rámci Strindbergova týdne. Pro nové nastudování oslovila herce, kteří v tomto roce stejně jako ona absolvují na JAMU, a společně vytvořili již ucelený divadelní tvar. První uvedení bylo koncipované především jako prezentace nového překladu dopisů v nezkrácené podobě. Nyní jsme scénář zdivadelnili, výrazně zhutnili a omezili některé citace Strindbergových her. Touto redukcí vzniklo dost prostoru pro vizuální stránku, jemné herecké nuance a scénické obrazy, říká o své inscenaci Barbara Herz.

    FOTO archiv autorky

    Intimní prostor Divadla Kampa na Malé Straně byl pro komorní představení pro tři herce jako stvořený. Bylo možné pozorovat každý záchvěv v jejich tváři a naslouchat šepotu i výmluvnému tichu mezi nimi na jednoduché scéně tvořené pouze židlí a papírovými kulisami, knihami a cáry dopisů či poznámek. Na papírové pozadí scény se jako na plátno občas promítaly portréty žen. Dalibor Buš se dokonale vtělil do postavy geniálního Švéda, trochu neprávem označovaného za misogyna. Herecky rovnocennými partnerkami mu byly Tereza Lexová v roli Strindbergovy první ženy Siri von Essen (1850-1912) a Lucia Jagerčíková, která ztvárnila Strindbergovu třetí manželku, herečku Harriet Bosse (1878-1961).

    Jevištní portrét první Strindbergovy ženy, herečky Siri von Essen v roli Margit v jeho hře Žena pana Bengta (Herr Bengts hustru) v roce 1882 v Novém divadle ve Stockholmu. FOTO archiv

    Strindbergovy dopisy, adresované těmto dvěma ženám, se v inscenaci střídaly se zápisky z jeho Okultního deníku a fragmenty některých jeho her. Pomyslný předěl tvořila autorova jednoaktovka Ta silnější v podání obou hereček, zasazená však do zcela nového kontextu. Hra o náhodném setkání manželky a milenky jediného muže o Vánocích v kavárně je vlastně manželčiným monologem, v němž hájí své ohrožené postavení, zatímco „ta druhá“ pouze výmluvně mlčí. Závěrečná část představení připomněla vzplanutí stárnoucího dramatika k dvaadvacetileté Harriet Bosse, kterou požádal o ruku proslulou větou: Nechtěla byste se mnou mít děťátko? Načež prý šokovaná Harriet pouze zašeptala: Ano, děkuji. Nicméně vztah později opět vyústil ve vzájemné nepochopení, odcizení a zraňování. Lásku a okouzlení zakrátko vystřídala nenávist a následoval další rozvod. Strindberg se propadl do zoufalství, jak o tom svědčí stránky z Okultního deníku. Zvolili jsme tuto výraznou zkratku, kdy se z mladého muže stane v jednom momentu muž starý a kdy mu v závěru první i poslední žena splývají před očima. Asi proto, že neopouští bludný kruh, ač byl, jak sám říká, stvořen k rodinnému životu. Více než encyklopedické heslo nám tedy jde o emocionální sdělnost a jemnou groteskní nadsázku, která je Strindbergovu duchu vlastní, komentovala svůj autorský přístup Barbara Herz.

    V posledním obrazu se velký dramatik vrací do dětství. Před diváky stojí najednou chlapeček v krátkých kalhotách, který píše rodičům dopis ze školního výletu. Své tvůrčí i milostné zápasy má ještě před sebou…

    Zdá se, že Strindbergovi u nás „ženy rozumějí“, jak aspoň dokazovala obě představení. Drama Holanďan zaznělo v češtině vůbec poprvé díky zkušené překladatelce švédské literatury Dagmar Hartlové, která pro souborné vydání Strindbergových her ve dvou svazcích (Divadelní ústav Praha 2000, 2004) přeložila i několik dalších jeho dramat. A s Jitkou Herčíkovou a Helenou Stiessovou do češtiny převedla i úryvky ze Strindbergovy korespondence. Té pak dala Barbara Herz působivý jevištní tvar.

    Všechny snad nejsou tak zlé, milý Auguste…

    Divadlo NaHraně Praha – August Strindberg: Tak odcházejí všechny (Strindbergova hra Holanďan ve světle jeho soukromé korespondence). Překlad: Dagmar Hartlová, režie: Šimon Dominik, výprava: Karel Čapek. Premiéra 23. 11. 2012, Nová scéna Národního divadla v Praze.

    JAMU Brno – August Strindberg: Tvůj Gusten (píše milostné dopisy). Režie: Barbara Herz. Premiéra 20. 11.2012 v Divadle Kampa v Praze.

    • Autor:
    • Publikováno: 26. listopadu 2012

    Komentáře k článku: Nechtěla byste se mnou mít děťátko?

    1. Martin Severýn

      Profilový obrázek

      Jen malou poznámku pro přesnost: název scénické črty Tak odcházejí všechny byl také nápadem paní překladatelky Dagmar Hartlové. Za což jí děkujeme. DNH

      28.11.2012 (16.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,