Divadelní noviny > Názory – Glosy
NÁZORY: Úpadek kritické soudnosti aneb Ať žije popkritika
S explozí nových médií nastala nová fáze propadu disciplíny, na niž se kdekdo odvolává, až se z těch dvou slov časem stane floskule, totiž propadu kritického myšlení. Aktuálně to vyvrcholilo například nechutnou kampaní hned po prvním dílu šestidílné série Petra Zelenky Limity. V čem je tato kampaň negramotná?
Pomiňme fakt, že kritika je dnes často provozována někým, kdo se domnívá, že kritizovat může každý (což je jistě pravda) a že psát kritiku může každý – i ti, kdo netuší, co kritické řemeslo obnáší. A že k prvnímu přikázání kritické soudnosti patří pokus o empatii, o pochopení (od pochopení záměru až po pochopení žánru). Což například patrně netuší Zuzi Bémová („Seriál je tak nechutně vulgární…“ na Médium.cz; podobně Tomáš Stejskal: „Zelenka si vylámal zuby na ekologii…“ v Aktuálně.cz a další). Dotyčné pisatelce, která si jako diletantka osobuje právo psát kritiku a uveřejňovat ji ve veřejném prostoru, především vzhledem k dílu chybí základní předpoklad, smysl pro humor a nadsázku. Smysl pro humor není povinný, ale bez něj se těžkou pouštět do kritiky satiry. Autorka naopak na svém nepochopení staví celý svůj drtivý odsudek. Zelenka prý chce vulgárně zesměšnit ekology, jogíny a alternativce. Kdyby Zelenkovu tvorbu a názory znala podrobněji, nikdy by takový nesmysl nenapsala: věděla by, že tvůrce naopak vykazuje na zdejší poměry dost nadstandardní empatii pro přírodu a alternativní postoje k životu. Jestliže v postavě typického antiekologického hulváta tyto postoje v přirozeném podání Aleše Hámy ironizuje (a jsou takoví i mezi vrcholnými politiky, včetně dvou bývalých prezidentů a téměř všech premiérů), vyjadřuje tím vůči nim jasný kritický postoj. Ale to by měla být základní abeceda pro každého adepta kritiky, dříve než usedne k počítači.
Nedemokratická a nemravná je tato kampaň proto, že je součástí obecného nemravu krátkých pistolnických před-soudů (neboli před-sudků), jež poplivou, jindy zase do nebe vychválí celé dílo. A to třeba už po prvním dílu z šesti. Poplive dílo, jež minimálně devadesát pět procent vnímatelů ještě jako celek nevidělo, aby mohlo zkonfrontovat kritikovy soudy s vlastní zkušeností. Platí-li rovnice demokracie = diskuse, pak toto by byla jakási kritická totalita. Dovolil by si tentýž kritik (kritička) rozdrtit celou šestidílnou Mahlerovu symfonii hned po první větě? Nebo kteroukoli operu hned po předehře? V popsvětě je to dnes běžné, aniž to někomu vadí. Zelenka naštěstí dosud nikdy nebyl žádná „popina“, tak bych s kategorickými soudy na základě jediného dílu šetřil. Tu idiotskou popinu si o to víc užijeme aspoň v (pseudo)kritikách na jeho dílo. Ale právě ona, nikoli dílo samo udává pak tón celé debatě. Nejen u seriálů, a nejen v umění!
Na náhledovém obrázku Petr Zelenka.
Komentáře k článku: NÁZORY: Úpadek kritické soudnosti aneb Ať žije popkritika
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)