Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Navoněná zdechlina

    Hned na začátku by asi bylo vhodné podotknout, že tato recenze může být zaujatá z několika závažných důvodů. Jednak člověka naštve, když přijde do sálu a zjistí, že si nemá kam sednout, ukořistí přístavek (tedy složenou židli opřenou o stěnu) a vzápětí si před něj sednou další dva diváci navíc – první přístavek tedy nevidí levou polovinu hlediště. Půl hodiny po začátku představení se začnou diváci trousit na záchod a to tak neomaleným způsobem, že přístavkáře nutí vstávat a židličky odstrkují. A poslední věc, která zabrání soustředění, je pach rozkládající se mrtvoly. První dvě nesnáze mají logické vysvětlení – proč neprodat trochu víc lístků za 350 Kč a kdo asi chodí do ohavně zrekonstruované La Fabriky – vytuněné slečny a jejich frajeři na Dyka a Vilhelmovou. Ale mrtvolu jsem hledala do konce představení. Nevím, možná byla jen metaforická. Smrděla ovšem strašně.

    Inscenaci Bláznivý Petříček nehodlám ani v nejmenším srovnávat s filmem J. L. Godarda, ale je nutno podotknout, že znalost filmu se divákovi určitě vyplatí. Z představení divák totiž moc moudrý neodchází. Příběh mileneckého páru na útěku tu figuruje pouze jako výchozí bod, což by nemuselo být na škodu, kdyby byl alespoň trochu pochopitelný. Zde ovšem není jasné, v čem Marianne „jede“, jaký je její vztah ke gangsterům a vlastně ani to, jak přesně došlo k prvnímu zabití, které vyprovokovalo celý útěk.

    Režisér Butko se spíše zaměřil na scény, které nijak s příběhem nesouvisí. Jsou zde „líbivé“ písně (ve kterých Tatiana Vilhelmová ne vždy dokonale zvládá výšky) a také několik velmi málo smysluplných odboček. V jedné se ústřední dvojice snaží z turistů vymámit peníze scénkou o válce ve Vietnamu, která je neúměrně dlouhá a ještě plná klišé typu – když Vietnamci, tak hůlky, křehké kuře, masáže, sandály, kopr… Dalším příkladem nepovedeného divadla na divadle je pasáž, v níž se dvojice v autě náhodou ocitne před La Fabrikou, na které svítí neonový nápis – Bláznivý Petříček. Rozhodnou se tedy do divadla vstoupit a sehrát tam cosi. Vilhelmová kvílivým hlasem vypráví něco o Lédě a Dyk něco znázorňuje (zde si opravdu nejsem jistá, co přesně, protože se to odehrávalo mimo můj zorný úhel pohledu). Neúnosné bylo také opakování jednoho vtipu – nahrané přeřeky při „filmování“, příchody maskérky, která přepudrovávala nos hlavní představitelce nebo „odbourávání se“ Dyka, když Vilhelmová přišla k autu jako zřízenec benzínové pumpy a odplivla si. To vše jsme museli vidět dvakrát až třikrát.

    Vše je situováno do filmařského ateliéru, kterému vévodí maketa auta. Po vzoru starých filmů je na velké plátno, umístěné za zády herců, pouštěna filmová dotáčka. Ilustrace cesty, pláže, mola apod. byly docela zajímavé, problematičtější se mi zdály projekce, které zabíraly obličej Vojtěcha Dyka z nebetyčné blízkosti (šlo spíše o videoklip) nebo stylizované záběry Vilhelmové coby gangsterky, která si nabíjí pušku (ty asociovaly vstupní pasáže bondovek). V těchto případech by totiž musela inscenace vyjít z „ateliéru“ a takovéto dotáčky by musely být lépe ukotveny v celkovém konceptu inscenace. Takto ho zbytečně nabourávaly.
    Co víc dodat? Vzorový divák této inscenace dostal to, co si zasloužil. Mohl beztrestně odcházet na záchod, protože mu nic podstatného neuteklo, nabažil se pohledu na herecké hvězdy, přemýšlet nemusel, vysmál se Vietnamcům. Mrtvolu přes odér všemožných parfémů necítil. Takže všichni byli nakonec spokojení. Každému, co jeho jest.

    La Fabrika Praha – Bláznivý Petříček. Scénář, režie, výtvarná supervize Peter Serge Butko, hudba Roman Holý, texty písní Marek Doubrava, scéna a rekvizity Adam Novák, projekce Jan Truhlář, kostýmy Hana Soukupová. Premiéra 15. listopadu 2010. Psáno z představení 17. listopadu 2010.


    Komentáře k článku: Navoněná zdechlina

    1. Jana Petyrkova

      Profilový obrázek

      To se zdalo
      fakt jenom Vam. Ja na to byla se znamymi a moc se nam hra libila. Navonena zdechlina jste tak max. Vy a vase slavne cha cha divadelni noviny. aspon podle toho jakym zpusobem pisete.

      10.12.2010 (13.39), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Kristina Kolářová

      Profilový obrázek

      Já musím s autorkou článku zcela souhlasit.
      Lépe bych to neřekla. Situace s přístavky, diváky, kteří neudrží moč déle něž pouhých 80 minut a i smradem byla stejná i v únoru. Jediným plusem představení byla Vilhelmová, která dokázala svůj ohromný komediální talent a díky ní byly i zmíněné prostoduché estrádní scénky snesitelné. Ale za 350 Kč trochu málo…

      05.03.2011 (23.56), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Karel Bauer

      Profilový obrázek

      Cerstve se vrativse z predstaveni
      jsem si chtel precist ohlasy na predstaveni, s timto se naprosto stotoznuji, titulek je dokonale vystizny.

      08.05.2011 (22.23), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Jakub Hejda

      Profilový obrázek

      Kritika sedí
      jako prdel na hrnec! Souhlasím s autorkou.

      30.05.2012 (21.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Gabriela Fremlová

        Profilový obrázek

        Ztotožnit se
        se pane Bauere píše se „zet“. Zrovna jsme se cestou z představení bavili o tom, že zcela jistě není pro každého diváka a vy budete asi patřit mezi ně. Také jsem zrovna měla štěstí na necourače na záchod, dokonce se i větralo, takže jsem si mohla představení vychutnat naplno. Průměrnému divákovi TV Nova s limitovanými schopnostmi vnímání bych pak doporučila třeba nějaký pěkný muzikál.

        22.09.2012 (22.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    5. Martin

      Profilový obrázek

      Veliký souhlas s autorem,
      představení nemá žádný smysluplný děj a vlastně ani nechápu, proč na to lidé chodí. Je to neúměrně uměle natahované a „humor“ náhodně poskládaných skečů je určen opravdu pouze pro ty méně náročné…

      Oba herci mají opravdový talent, nicméně stále se divím té drzosti je obsadit do představení bez (smysluplného) děje a doufat, že to bude lidem stačit…

      05.03.2014 (11.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    6. Jaroslav Kohák

      Profilový obrázek

      Tak je tedy pravda,
      že toto je první představení, které mě vyburcovalo k nějaké reakci. Ovšem musím dat za pravdu autorce článku, a to úplně ve všem. Už nikdy víc! O co to byl pokus? Zmatek a schizofrenie. „Umění“ ala sjedeme se a zahrajeme Road Movie jak od Jacka Kerouaca. Jenže zde na rozdíl od Jacka chybí příběh, co drží pohromadě, a přebývají scénky dětského humoru (viz Amík a Vietnamka). Nikdy víc prosím.
      PS: Myslím, že to nadchlo jen ty, co přišli na Dyka a Vilhelmovou. Ježíši, ještě teď, když si vzpomenu na mimoňskou scénku „frňák Dyka“, tak bych chtěl vrátit vstupné!

      24.03.2014 (21.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    7. Vlaďka

      Profilový obrázek

      Souhlasím s autorkou,
      viděno ve Slaném 20. 11. 2018

      22.11.2018 (8.57), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,