Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Ondřej Sokol: Náš vlak je ve stejné stanici

    Mametovy počáteční pochybnosti o struktuře jeho hry Glengarry Glen Ross se rozplynuly poté, co Harold Pinter a Peter Hall zajistili v roce 1983 její uvedení na malé scéně londýnského Národního divadla (Cottesloe). Při americké premiéře na Broadwayi hrozilo, že inscenaci stáhnou kvůli špatným tržbám. Když pak Mamet za hru získal Pulitzerovu cenu, návštěvnost stoupla a inscenace dosáhla 378 repríz. David Mamet je, vedle Martina McDonagha, druhým dramatickým autorem, k němuž Ondřej Sokol jako překladatel a režisér v Činoherním klubu sáhnul už potřetí.

    Proč se po inscenacích Sexuální perverze v Chicagu a Americký bizon k Mametovi vracíte?

    Popud vyšel tentokrát od Vladimíra Procházky. Ale nebyla vteřina, kdybych váhal. Mametovy hry znám dobře, je to můj oblíbený autor. Myslím si, že jeho hry na českých jevištích chybějí. Martina McDonagha beru jako autora nové hry, David Mamet je pro mě představitel už klasické hry. Vychází to skoro jako náhoda, že McDonagh se narodil o rok dřív než já a Mamet o rok dřív než můj otec. Mameta jsem našel díky McDonaghovi, který považuje Amerického bizona za nejlepší hru, jakou zná. McDonagh je moje současné já, v Mametovi nacházím souvislosti zasahující moje rodiče. Glengarry Glen Ross je skvělá hra, a když ji postavíme vedle Sexuální perverze a Amerického bizona, je vidět, že Mamet je mnohem rozmanitější autor než McDonagh.

    Co vás zaujalo na postavách a příběhu?

    U této hry je zvláštní, že mě zaujal jak příběh tak i forma jeho vyprávění. Nejen to, co Mamet vypráví, ale jak to říká. Vydařila se mu neskutečně dobře popsaná konstrukce společnosti, jak ji žijeme. Myslím, že proto za tuhle hru dostal Pulitzerovu cenu, protože tady je nejlépe řečeno, jak to v životě a v zaměstnání chodí.

    Myslíte si, že ta hra odráží dění, které dnes prožívá česká společnost znovubudující tržní hospodářství a snažící se čelit následkům ekonomické krize?

    Určitě. V tomhle ohledu je to pro nás úplně současná hra. Náš vlak je ve stejné stanici, o které před lety psal Mamet v Americe.

    Sexuální perverzi Mamet napsal, když mu bylo dvacet sedm let. Vnímám ji jako zpracování zkušenosti, která souvisí s dospíváním. Jde o komedii, o skladbu kratších výstupů, které se prolínají v klipovitém sledu. Americký bizon je drama jisté dramatické čistoty i velikosti: s tragickým koncem, i když jeho tři postavy autor vylíčil s komediálním nadhledem, ale daným jasným kritickým a etickým stanoviskem. Glengarry psal už jako zkušený a uznávaný autor filmových scénářů (Pošťák zvoní vždycky dvakrát, Rozsudek). Jak na textu této hry vnímáte Mametovu zkušenost s filmovým psaním?

    Je na ní samozřejmě vidět, že Mamet stále řeší, jak divadlo inovovat. Sexuální perverze je napsaná skoro jako film, v Americkém bizonovi zachovává jednotu místa a času a v Glengarry se, co do formy, poučil z obou her. Jako ne úplně šťastnou vnímám filmovou verzi Glengarry Glen Ross. Přijde mi špatná, i scénářem. Jakoby se mu původní skvělý divadelní text rozplynul do televizní inscenace s dobrými výkony, ale jeho přesah zmizel.

    04. 06. 2011

    Převzato z rozhovoru pro Činoherní čtení – červen 2011 (redakčně upraveno)


    Komentáře k článku: Ondřej Sokol: Náš vlak je ve stejné stanici

    1. Petr Christov

      Profilový obrázek

      Nerad bych se mýlil,
      ale mám za to, že o českou premiéru by se jednat nemělo. Mametovo „Glengarry Glen Ross“ se před pěti lety (premiéra: březen 2006) – pravda že pod zcela jiným a obtížně dohledatelným názvem „Konkurenti“ – hrálo v režii P. Kracika v (jeho) Divadle Pod Palmovkou…

      07.06.2011 (15.44), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Petře,
      máš naprostou pravdu: Překlad: Jiří Janda. Dramaturgie: Radmila Petrmichlová. Scéna: Jaroslav Milfajt. Kostýmy: Lucie Morávková. Režie: Petr Kracik. Premiéra: 24.3.2006. Hráli: Jan Vlasák, Ondřej Kavan, Jan Teplý ml. / Radek Zima, Rostislav Čtvrtlík, Miloš Kopečný / Ivo Kubečka, Otto Rošetzký, Luděk Nešleha / Karel Vlček.
      Neviděl jsem, netušil jsem, díky za informaci a upozornění.
      Úsloví „česká“ premiéra jsem do textu vložil iniciativně při redakci textu sám, takže se omlouvám nejen čtenářům, ale především autorce Petře Honsové a Činohernímu klubu, kteří o „české premiéře“ nikde nepíšou. Snad by se dalo napsat, že jde o světovou premiéru Sokolova překladu…
      Inscenace je to však skvostná a vřele ji všem doporučuju, byť nejde o českou premiéru daného titulu.

      07.06.2011 (19.05), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Kateřina Kočičková

      Profilový obrázek

      Já jsem Konkurenty v Divadle pod Palmovkou viděla – původně to byla inscenace, kterou tam měl dělat Sokol, který v téže době mířil pod Palmovku jako umělecký šéf. Leč nestalo se tak, vyšumělo oboje, inscenace Konkurentů se silně nepovedla, ba co víc, byla zcela nesrozumitelná a dramatikovi dělala medvědí službu. Zdá se, že v tomto pointu jde o rehabilitaci Mametova textu.

      07.06.2011 (22.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Vladimír Hulec

      Profilový obrázek

      Uff,
      víc než rehabilitaci! Připomíná mi to drama Tracy Lettse Zabiják Joe, které odmítlo několik českých divadel pro jeho „neinscenovatelnost“, a pak přišel Michal Lang a právě v Činoherním klubu objevil jeho grotesknost a hereckou atraktivnost. Z textu i samotné inscenace se stal hit několika sezon v několika divadlech. Je třeba najít inscenační klíč, to je oč v nových textech běží.

      08.06.2011 (1.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    5. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Informace pro čtenáře:
      Na důrazné přání autorky jsem text dnes – 8. 6. – vrátil do původní podoby, v jakém jej i-DN poskytla. Redakční úpravy jsou nyní minimální, slova o „české premiéře“ vypadla zcela.

      08.06.2011 (12.38), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    6. Pavel Trenský

      Profilový obrázek

      Naprosto souhlasím, jde o velmi zdařilou inscenaci. Jsem pamětník púvodní broadwayské verse¨ z r. 1984, a samozřejmě nelze opakovat efekt tohoto průlomového originálu šestadvacet let později. Slouží inscenátorům ke cti, že se nesnaží zachytit americkou skutečnost, nýbrž ztvárnit situace tak, jakoby šlo o české prostředí. To se jim podařilo už v překladu. Ve včerejší reprise se sice vyskytly neurovnané momenty a k zbytečné přehrávání, ale to se dá přes prázdniny snadno napravit. Čím méně fraškovitosti, tím lépe.

      10.06.2011 (18.44), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,