Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2024

ročník 33
25. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Medvěd se konečně utrh!

    Lední, v nejnovější inscenaci Národního divadla v režii Alice Nellis. A vyvolal paniku! Protože poprvé v Národním divadle, a pokud vím, tak vůbec v Česku, nejnárodnější českou operu důsledně vyjmuli z inscenační tradice a zahráli ne vlastní operní příběh, ale zkoušení opery v Národním divadle.

    Komedianty nahradili opičáci na trampolínách, přihlížejí Principál (Jaroslav Březina), Esmeralda (Maria Kobielska) a Vašek (Josef Moravec). Národní divadlo poskytlo jen snímky promíchaných alternací, třeba premiérového Jeníka ani na jedné z nich FOTO ZDENĚK SOKOL

    Inscenace mě nenadchla. Objevují se nové situace, od příchodu pěvců na první zkoušku přes na můj vkus vágní „zkoušení“, při němž se němá postava Režiséra (připomínal mi Davida Drábka!) marně snaží usměrňovat pěvce k žádoucímu jednání, nikdo ho moc neposlouchá, až skončí nešťastný s hlavou v dlaních, po kostymérky, scénografku a další z inscenačního týmu. Po pravdě, až na opičáky na trampolínách v komediantské scéně mi to všechno přišlo vágní, až nudné.

    Nicméně nejnovější počin je přelomový tím, že Nellis odmítla znovu jinak vybarvovat notoricky známé scény a nabídla Smetanovu operu jaksi odlehčenou od původního příběhu, i když se všechno odzpívá a odehraje, jak skladatel v notách napsal. Nellis zřejmě usoudila, že Prodanku každý zná, tedy stačí oblíbená čísla navléct na novou nit – první dvě jednání se hraje zkoušení, třetí se staticky (takřka koncertně) odehraje na černém pozadí v bílých kostýmech střihem připomínajících ty obvyklé, včetně krojů. Vesnický příběh zalidněný osobitými lidičkami Nellis nahradila jen zhruba nahozeným příběhem vzniku inscenace, jenže zákulisní situace jsou vágní a lidé – herci, režisér, kostymérky a tak dále – jen zhruba načrtnutí. Proto inscenaci chybí to nejpodstatnější: nahlédnutí do života lidí.

    Nové obrázky ze zkoušek prostě v mých očích nemohou nahradit, natož vylepšit Smetanův a Sabinův pichlavý příběh zasazený do pitoreskního světa české vesnice, rozumějme obraz české malosti, který v Prodance obdivuji a marně čekám, že ho jednou někdo uchopí ne jako národovecký obrázek, případně lépe obraz ze života, jak kdysi dobře učinil Josef Průdek, ale s veškerou výsměšnou groteskností, kterou přece ta ostrá komedie, přestože plná líbezných melodií, obsahuje. Podle mého Smetana geniálně zhudebnil českou malost, ve které po staletí žijeme všichni. Podrazy všech na všechny, přetahování Jeníka s Kecalem, kdo koho přečůrá, aby Jeník zvítězil podvodem, neboť záměrně zfalšoval svoji identitu podpisem smlouvy – Už jsem tě pochopila, Jeníčku můj, jsem tvá! Ty se o mě postaráš! A přihlížející lid se vysmívá napálenému Kecalovi. Právníci dovodili, že ani podle tehdejších zákonů věru nešlo o pouhou lest.

    V německých operách se Prodaná nevěsta často hraje jako výsměch našemu žití, třeba v Mnichově na hromadě hnoje nebo v Drážďanech v bistru (Mařenka tam byla servírkou, jako u Nellis). Dříve také jako výsměch křiváckým Čechům, co chlemtají pivo ze štoudví. Zvlášť rád připomínám inscenaci, kterou v berlínské Komické opeře uvedl krátce po příchodu do šéfovské funkce Andreas Homoki v době, kdy tam pracoval i Per Boye Hansen: groteskně pojednala pád berlínské zdi, přes kterou se drsně seznamovali namyšlení „buržousti“ ze Západu s přihlouplými „vidláky“ z Východu. To tedy bylo téma, které Berlíňany hodně nakrklo, premiéru vybučeli a pěkně se o Homokiho shození posvátné historické události pohádali v hledišti. O nějakých deset let později už inscenaci nadšeně aplaudovali. Koho vytočí nebo nadchne nimrat se v operáckých malichernostech? To je můj problém s inscenací Alice Nellis, i když odhaduji, že se programově zalíbí těm, kteří už mají dost stálého opakování jednoho vzoru zavánějícího národovectvím. Však už proti inscenaci ostře vystoupili obhájci tradic a zdejší „znalci“ přesvědčení o pravidlech, podle kterých se „musí“ režírovat opery. Dokonce spor o inscenaci vybudil zájem o pozici divadelního režiséra v autorském zákoně! Nic lepšího než ostré polemiky jsme si přát nemohli.

    Režisér (Martin Kubačák) dohaduje s Kostýmní výtvarnicí (Gabriela Pyšná) umístění koz, asi znak vesnického prostředí FOTO ZDENĚK SOKOL

    Dojem z premiéry mi rozhodně nevylepšilo uspěchané hudební nastudování Jaroslava Kyzlinka, nečistoty v souhře (v tom tempu pochopitelné) a také dobře připravený sbor se sotva chytal. Nejhůř bylo při sextetu Rozmysli si, Mařenko, který rozvezla Yvona Škvárová jako Háta a především Roman Janál v roli Krušiny, nechápu, jak ho v už letité hlasové indispozici mohli obsadit, notabene v první premiéře. S výjimkou Káti Kabanové jsem v posledních letech nezaznamenal produkci Opery ND, kterou by nepoškodilo špatné obsazení jednoho dvou pěvců. Jinak je produkce obsazená kvalitně většinou těmi, kteří už své role zpívali, Jeníka na premiéře s jistou námahou ve výškách pěkně podal Richard Samek (s krásnou střední polohou hlasu; alternuje Peter Berger), Kecala má Jiří Sulženko propracovaného do detailů, nevadí, že s málo znělými nejnižšími tóny, skvělým Principálem je Jaroslav Březina, do Esmeraldy hodně překvapivě obsazená Maria Kobielska je stále krásná a vládne křišťálovým sopránem. Parádního Vaška předvedl Ondřej Koplík. Mařenku v duchu zákulisního boje o roli excelentně odvedly Kateřina Kněžíková s Markétou Klaudovou, jenže nemohlo dojít ke kýženému vývoji postavy.

    Alici Nellis rozumím a vlastně jí fandím, ale její postup vůči geniální Smetanově opeře nepovažuji za podařený.

    Opera Národního divadla, Praha – Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta. Komická opera o třech jednáních na libreto Karla Sabiny. Hudební nastudování a dirigent Jaroslav Kyzlink, režie Alice Nellis, scéna a světelný design Matěj Cibulka, videoart Michal Mocňák, kostýmy Kateřina Štefková, choreografie Klára Lidová, sbormistr Pavel Vaněk, dramaturgie Ondřej Hučín. Premiéra v Národním divadle 26. května 2022.


    Komentáře k článku: Medvěd se konečně utrh!

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,