Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2020

ročník 29
23. 6.–1. 9. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Národní divadlo bez ředitele (No. 16)

    Prohlášení odborů SOP ze 14. září ke jmenování Ing. Václava Peloucha pověřeným ředitelem ND:

    Odmítáme jmenování Ing. Václava Peloucha jako pověřeného ředitele Národního divadla. Ministryně kultury Alena Hanáková ustoupila nátlakovým skupinám Národního divadla a jmenovala pověřeným ředitelem Václava Peloucha z managementu ND, který nese  za současný stav ND  stejnou odpovědnost jako samotný Ondřej Černý.

    Paní Alena Hanáková opět předvedla, jak neskutečně slabou a snadno manipulovatelnou je ministryní!

    Dokud Ministerstvo kultury jasně nezdůvodní odvolání Ondřeje Černého, bude muset nadále čelit oprávněné kritice a dr. Černý, místo aby za své selhání v roli spolutvůrce i realizátora tzv. transformace ND odešel z ND s nálepkou neschopného manažera, odchází oslavován jako oběť.

    Nyní k faktům: Ondřej Černý Ministerstvu kultury před rokem slíbil úspory, které přinese sloučení SOP s Národním divadlem. Dokonce byly vyčísleny k 1. lednu 2012 na více než 22 mil. Kč.

    Z těchto úspor se mělo financovat dorovnání platů Státní opery Praha k úrovni platů Národního divadla. Od sloučení si zároveň sliboval zefektivnění provozů a zvýšení kvality. K úsporám ale nedošlo, platy se zvýšily jen částečně, ani umělecká úroveň nevzrostla.

    Jediné, co se zvýšilo, jsou náklady Národního divadla, přesně jak jsme před půldruhým rokem předpovídali. Tato pochybení PhDr. Černého měla být především důvodem jeho odvolání. Problémem Ministerstva kultury bylo, že mu tehdy uvěřilo.

    Pokud ale dojde k chybě, je nutné tuto chybu uznat. Dokud to Ministerstvo kultury neudělá, bude terčem oprávněné kritiky a situace v Národním divadle a Státní opeře se neuklidní.

    Za svůj prioritní cíl nadále považujeme anulování tzv. transformace a trváme na rozdělení Národního divadla a Státní opery Praha, v jejíž likvidaci chce současný pověřený ředitel Ing. Václav Pelouch pravděpodobně pokračovat.


    Komentáře k článku: Národní divadlo bez ředitele (No. 16)

    1. Pavel Trenský

      Profilový obrázek

      Ministryně Hanáková
      udělala samozřejmě velkou chybu, když ustoupila nátlakovým skupinám, vyžadujícím odstraněni ředitele Černého pár měsíců před vypršením jeho mandátu, a to na podkladě falešných či přehnaných obvinění. Svou chybu částečně napravila odvoláním původního dezignovaného a zcela kompromitovaného náměstka Sankota a jmenovaním Ing. Paloucha jako jeho nástupce. Ideální volba to není, ale na tak krátkou dobu je přijatelná. Ještě jedná pirueta, kterou žádají odbory SOPu, a MK ztratí nenávratně všechen respekt. Nejlepší, co ted‘ ministerstvo může udělat, je urychlit výběrový proces, a to způsobem, který by vrátil této důležité instituci pošramocenou pověst.

      15.09.2012 (15.55), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Petr Pavlovský

        Petr Pavlovský

        Po mém soudu
        nelze řešit problém od prostředka – od odvolání ředitele O. Č.!
        Kdyby byla A. H. politikem na svém místě (a na to vůbec nemusí být odbornice v oblasti umění!), uvědomila by si po svém nástupu ze všeho nejdřív, že její předchůdce byl odvolán proto, že dělal chybná rozhodnutí (kupř. odvolání ředitele NFA). Měla tedy začít své úřadování tím, že by si opatřila jiné poradce, než měl Besser a než vůbec byli tehdy zaměstnáni na MK ČR. S nimi pak vyjmout všechny „kostlivce ze skříní“, tedy zkontrolovat všechna Besserova závažná rozhodnutí, jejichž následky jsou ještě v běhu. Tak by rychle zjistila, že jedním z nich je nekoncepční rozhodnutí o sloučení SO s operou ND. To měla okamžitě zastavit – psal jsem tu o tom ihned po jejím nástupu – marně.
        Nemyslím si, že žádný její poradce nečte iDN, konečně informoval jsem tehdy i poslance TOP 09 D. Korteho i pražského radního pro kulturu (rovněž TOP 09). Problém je tedy v tom, že ministryni Hanákové radili zřejmě titíž lidé, kterým naslouchal ministr Besser, když rozhodl o sloučení.
        Ve slučování se tedy pokračovalo, a to nemohlo dopadnout dobře ať už by probíhalo rychleji nebo pomaleji. Problém SO je prostě sloučením s operou ND, tedy návratem před rok 1992 neřešitelný. Takovým sloučením se neušetří téměř nic a navíc je nutně valná část zaměstnanců SO chápe jako existenční ohrožení.
        /Ne/koncepce sloučení nemá žádnou řádnou kvalifikovanou ekonomickou rozvahu (na to poukazovala kritička J. Machalická) a navíc jde proti kvalitě pražské operní kultury: nejméně dvě opery byly v Praze od vzniku Prozatímního divadla vždy, s výjimkou období září 1948 – 1992. (Všechny operně významné evropské metropole mají minimálně dva, vzájemně si konkurující operní domy!)
        Úřednická úvaha o sloučení je příznačná pro „socialistické myšlení“ o kultuře, vzpomeňme na vlnu slučování na počátku „normalizace“. Tato slučování snad přinesla snadnější ideologický dohled nad soubory, ale rozhodně ne ekonomickou úsporu.
        Předpokládám, že dnes už o ideologický dohled nejde, ovšem o úsporu výdajů z rozpočtové kapitoly MK ČR určitě ano. Personálním sloučením by jistě úspor dosaženo bylo, ovšem pouze za předpokladu, že nově vzniklý, „fúzovaný soubor“ (úplně všichni zaměstnanci, umělečtí i neumělečtí) by nadále pracoval pouze na stávajích pracovištích ND; do svazku ND by nesměla přijít dosavadní budova SO. To by samozřejmě znamenalo redukci „fúzovaného souboru“ pouze na opravdu potřebný počet pracovníků.
        Zbývá „jenom“ otázka, co by bylo dál s budovou SO. Alternativy jsou v zásadě dvě, lepší a horší:
        1. Předat budovu městu Praze s tím, že si v ní konečně zřídí městskou operu, podobně, jako to mají větší krajská města ČR a jako to mají i jiné evropské metropole. Jestliže daleko nejbohatší město republiky neprovozuje vlastní operu, je to přece výraz neuvěřitelného sobectví – operu ND, ale i SO financuje státní rozpočet! To je z hlediska elementární spravedlnosti neobhajitelné – Pražanům se na opery v Praze skládají všichni občané bez rozdílu, zatímco ostatní opery si hradí města ze svého!
        2. Pokud by Praha tento dar budovy odmítla, mohlo by jí MK ČR nabídnout k dejme tomu 15 letému pronájmu, a to všem potenciálním subjektům EU. Nájemní smlouva by samozřejmě musela být konstruovaná tak, aby se v divadle dělalo umění, a ne komerce…

        15.09.2012 (17.22), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Situaci
      kolem ND z obecnějšího pohledu komentuje Vít Dvořák v Opera Plus v textu Národní divadlo v rozkladu, viník (ne)známý: http://operaplus.cz/narodni-divadlo-v-rozkladu-vinik-neznamy/

      21.09.2012 (21.53), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,