Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Paměti, záznamy a deníky

    Narodila se jako Kolombina

    V pátek 22. března zemřela, téměř symbolicky na Mezinárodní den mimu, Zdenka Kratochvílová (14. 11. 1936 – 22. 3. 2024), bezesporu nejpopulárnější členka ženské části souboru Pantomimy Ladislava Fialky v Divadle Na zábradlí.

    V červnu 2017. Foto Vilém Faltýnek

    V mládí studovala tanec na Pražské konzervatořipod vedením frankofonní choreografky Loretty Hrdinové, která věnovala svým studentům jako zásadní metodický vklad dědictví deburauovské pantomimy. Toto dědictví poprvé prezentovala drobná, hybná Zdenička se svými spolužáky na veřejnosti už v roce 1954 na výstavě Svět boří a tvoří na Slovanském ostrově v Praze. Jako Kolombina pak hrála veselé a rozmarné úlohy této hrdinky klasických pantomimických scénářů několik desítek let. Nepochybně pro svůj humor a pro svěží, temperamentní podání.

    Jako Slečna s Ladislavem Fialkou (Člověk s bílou tváří) v inscenaci Cesta (režie Ladislav Fialka, premiéra 9. října 1962, Divadlo Na zábradlí, Praha). Foto Jaroslav Krejčí

    Od roku 1962, kdy se Pantomima Ladislava Fialky prosadila na Mezinárodním festivalu v Berlíně, se zařadila mezi nejzajímavější interpretky svého oboru doma i v cizině. Její Kolombina, zachycená v krátkém filmu Der Weg režiséra Hanse Stumpfa, v jedné z nejslavnějších inscenací souboru nazvané Cesta (premiéra v DNz 9. října 1962) dodnes vypovídá o uměleckých a technických kvalitách své představitelky. Až do svého rozchodu s Pantomimou Na zábradlí v sezóně 1973/74 hrála ve všech inscenacích své mateřské scény. Často šlo i o lyrické hrdinky, ve kterých uplatňovala svůj stále dívčí zjev, byla však i démonickou ženou-prostitutkou v slavné inscenaci Kafkova Procesu, s níž vystoupila i na fóru Světového dne divadla v londýnském Aldwych Theatre (soubor v něm hostoval v letech 1967 a 1968). K ukázkám jejích technických kvalit patří například i pasáž Utonulá z Fialkovy vrcholné inscenace Knoflík (1968).

    Utonulá (uprostřed) v inscenaci Knoflík (režie Ladislav Fialka, prem.
    3. dubna 1968, Divadlo Na zábradlí, Praha). Foto Vilém Sochůrek

    Přestože byla zcela oddána práci v Divadle Na zábradlí a byla i disciplinovanou a obětavou členkou souboru, rozhodla se v sedmdesátých letech pro vlastní cestu. Spolu s režisérkou Lídou Engelovou založily v roce 1974 Kapesní divadlo, které proslavila zejména série představení o klaunu Animukovi (Animuk na stopě, Animuk letí) na námět povídek Františka Nepila. V něm rozvíjela průběžně, v podstatě jako jediná žena své doby na českém jevišti, svůj klaunský potenciál.

    S Josefem Abrhámem jako Klaun Animuk v jednom z prvních představení této postavy v Divadle hudby v Praze (1973). Foto archiv Lídy Engelové

    Přihlásila se tak k mladší, alternativní, tzv. druhé generaci (pofialkovských) mimů, která v osobnostech Ctibora Turby a Borise Hybnera rozvíjela osobitou českou verzi klaunské pantomimy. Její roztomilý pohádkový mužíček Animuk měl ovšem o mnoho těžší život v zájezdovém provozu divadélka, kde měl k dispozici jen kostým a koš rekvizit, třebaže se třepetal jevištěm až do roztrhání těla.

    Na domácím i světovém fóru však sklízel obdiv a uznání, které ještě znásobila její autorská celovečerní inscenace Šatna na pláži (režie Lída Engelová, premiéra 14. října 1982 v Branickém divadle pantomimy v Praze). Ve dvanácti obrazech v ní zachytila v groteskně lyrickém tónu různé podoby ženství, v nichž rozvinula svůj osobitý, nyní již mnohem civilnější mimický výraz a bohatství svých pohybových a gestických nápadů.

    V celovečerní inscenaci Šatna na pláži (režie Lída Engelová, premiéra 14. října 1982 v Branickém divadle pantomimy v Praze) zachytila ve dvanácti obrazech různé podoby ženství. Foto archiv IDU

    Setrvalé zdravotní obtíže jí však v druhé polovině osmdesátých let přinutily opustit jeviště. Protože už kdysi vyučovala technické disciplíny na letní mezinárodní škole Pantomimy Ladislava Fialky, nabízela se přirozeně pedagogická kariéra. Učila vlastně souběžně se svou uměleckou dráhou už od roku 1975 na dramatickém oddělení Pražské konzervatoře. Průběžně se také věnovala režii studentských představení, ve kterých mohla uplatnit svůj vtip, osobitý humor a lásku k hudbě. Písničky z cirkusu, Bluession, Kainar Party, Woodstock a mnoho dalších pořadů rozeznívaly sál Žižkovského divadla TGM do doby, než si našla svůj nový raison d´etre  na proslulé Katedře autorské tvorby a pedagogiky DAMU, kde pracovala pod vedením prof. Ivana Vyskočila. Velkým okruhem se tak vrátila ke svým profesionálním počátkům – vždyť s Ivanem Vyskočilem, Ladislavem Fialkou, Richardem Weberem a mnoha dalšími zakládala v roce 1958 Divadlo Na zábradlí.

    Klaun Animuk mezi dětským publikem. Foto archiv Lídy Engelové

    Její tvorba je osudově spjata s počátky a uměleckým vrcholem celé novodobé etapy českého pantomimického umění.

    Čest její památce.

    ///

    Více na iDN:

    Zemřela Zdenka Kratochvílová


    Komentáře k článku: Narodila se jako Kolombina

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,