Na kontroverzi v bačkorách (Pornohvězdy)

První dojem z divadla, který si člověk načmárá na papír, ještě než se pořádně začně, bývá ošemetný. Ale občas sedí. Když na jeviště pražského klubu Roxy přikráčel kdosi s křížem a opřel jej tam o zeď, poznamenala jsem si „pozor”. Kříž v představení s názvem Pornohvězdy znamená, že se bude s největší pravděpodobností utahovat z církve, což je omšelé a zavání kopáním do mrtvoly. Neblahá předtucha ne příliš inteligentního muzikálu poplatného klišé se vrchovatě naplnila.

Kromě zvrhlého faráře (Petr Opava), ohrané metafory přetvářky, ovládá jeviště jak jinak než naivní a kozatá pornoherečka (Lenka Zahradnická) se svým kolegou z branže a zadost je učiněno i stereotypu bezskurpulózního režiséra (Michal Slaný). Během muzikálu se rozkrývá předivo jejich příbuzenských vztahů, prokládáno je skeči z natáčení porna a písněmi. Herci zpívají dobře, ale hudba a texty jsou slabší. Zpívá se většinou o špatném dětství nebo životní smůle, kterou měli tak nějak všichni ze zúčastněných, když si to ale od plic vyříkají, všechno nakonec dobře dopadne.

Farářovo podnikání v pornoprůmyslu je mstou Bohu za požár, který mu zničil sbírku letadélek, ostatní mají tak či onak zjizvené duše z mezilidských vztahů.

Máma čeká dítě s cizím pánem a já chci žít ve svém pornoráji, zpívá zvukař od pornofimu (Lukáš Příkazký) a pornoherec (Jaromír Nosek) zase Díry v srdci mi zalepí prachy.

Práce nám zalátá tu díru černou, zpívají pak všichni vespolek.

Možná se to celé jeví jako celkem dobrá sranda, ale není. Způsob, jakým show kolísá mezi estrádou, satirou a melodramatem, působí spíš nezvládnutě než jako záměr. Je sice chvályhodné, že se nejedná o prvoplánovou přehlídku nadržených ptáků a vlhkých kosočtverců, jak by se někdo mohl obávat s ohledem na název, jenže překvapivého či novátorského tu ve výsledku není skoro nic.

Je to možná hloupé čekat kontroverzi od všeho, co má v názvu porno, ale to jen pokud nám to sami tvůrci představení předem nevnucují. Na webstránkách pražského uměleckého prostoru NoD, pod jehož hlavičkou je muzikál uváděn, se totiž v popisu představení píše o problematice pornoprůmyslu, která je ve společnosti tabu, ač je pro značnou část národa více než přitažlivá. Jenže je to tak opravdu? Není dnes právě sex a cokoli s ním spjaté již nějakou dobu tím nejotřepanějším tématem všelijakých magazínů a víkendových příloh? Pro koho je dnes porno opravdu tabu? Možná pro ony faráře, které si muzikál tak lacině bere na paškál. Jenže za jak velkou část společnosti mluví? A dost možná promýšlejí někteří z nich problematiku porna hlouběji než Petr Kolečko (text a režie) a Tomáš Svoboda (režie) ve svém představení. Jenže to už se vymyká zažitému stereotypu zapšklého černoprdelníka a cokoli vymykající se stereotypu, nemá v Pornohvězdách místo.

Pornohvězdy mají kromě sondy do pornosvěta i ambici být obecnou metaforou. Metaforickým příběhem o tom, jak si v dnešním světě někdy nahrazujeme osobní neštěstí workoholickým konzumním způsobem života, který někdy až vede k úplné ztrátě víry, píše se na zmiňovaných stránkách NoDu. Ano, svět porna je svou umělou afektovaností vlastně smutný. Jako ten náš, když jen pracujeme a pracujeme. Kolečko se Svobodou se ale nedostali za pouhé konstatování faktu a i to je v muzikálu těžko čitelné.

Pro úplnost věci je třeba říci, že v sále bylo narváno, diváci se smáli a závěrečný bouřlivý potlesk byl bezpochyby upřímný.

Pornohvězdy zdatně naplňují většinovou představu o tom, jak má vypadat kontroverzně strávený večer. Za to si zaslouží uznání. S alternativním muzikálem, za nějž by byly Pornohvězdy rády označovány, to ale nemá nic společného.