Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Na dotek sebevraždy

    Maďarského režiséra Kornéla Mundruczóa dobře znají návštěvníci festivalu DIVADLO Plzeň. Mohli zde vidět jeho inscenace Led (se souborem Národního divadla Budapešť v roce 2011), Netopýr (se souborem TR Varšava v roce 2015) a loni Hanebnost. Tu připravil v roce 2012 se svým budapešťským souborem Proton. O rok později měl se stejným souborem premiéru jeho další „gesamtkunstwerk“, inscenace Demence (Dementia), která obstarala prolog letošního Divadelního světa Brno.

    Jde o v zásadě otevřené, přímočaré podobenství společenské situace současného Maďarska. Mundruczó a jeho herci ji nahlížejí ostře kriticky, jako bortící se psychiatrickou kliniku potácející se na hraně ekonomické i profesní existence. Nový majitel, který do ní v úvodu představení vchází jako operetní impresário, z ní chce vystrnadit všechny pacienty i lékaře a přeměnit ji v erotický klub. Je to typický Mundruczóův svět psychicky (a často i fyzicky) obnažených postav zachycených v okamžicích nezvladatelné tragiky, smutku, zoufalých jednání, skryté i otevřené erotiky a násilí, inscenovaný v syrových kulisách hroutící se předválečné architektury (ergo světa). Podstatný je stav zatuchlosti a přímočaré, animální herectví bez jakýchkoli vnějších kudrlinek či psychologizování. Jednání postav vypovídá o úpěnlivě zoufalé situaci, v níž se ocitají. Mundruczó tentokrát využil nejen přímého fyzického jednání, ale používá i filmovou techniku (dění přenáší skrytými kamerami), čímž zdůrazňuje odcizenost, opuštěnost, samotu. Právě v dokumentárnosti, v odkrývání podprahového jednání, nekontrolovaného soukromí, necezené, „skryté“ reality lze spatřovat hlavní směr a smysl této Mundruczóovy práce.

    Mundruczó reflektuje i daleko podstatnější a obecnější pocity člověka této civilizace. FOTO archiv DSB

    Může se zprvu zdát jen jako přímočará karikatura společenské situace v Maďarsku (ergo i naší, neb jde o podobné posttraumatické stavy), ale Mundruczó reflektuje i daleko podstatnější a obecnější pocity člověka této civilizace. Člověka přehlíženého, osamělého, živořícího na společenském okraji a i z něj vytěsňovaného. Člověka, kterého ve svých dílech zachycoval Franz Kafka či Albert Camus. Člověka, který může už jen zmizet, vraždit nebo – jako postavy této inscenace – spáchat sebevraždu.

    Škoda jen, že naléhavé jevištní dění bylo v Brně utopeno ve snad dvacetimetrové hloubce jeviště Janáčkova divadla. Mundruczóovo divadlo vyžaduje maximální blízkost herců a diváků, vybízí být na dotek jevištnímu jednání, jako tomu bylo v Plzni v případech Ledu a Hanebnosti. Tyto dvě inscenace tato nepřebila.

    Proton Theatre, Budapešť (Maďarsko) – Kornél Mundruczó, Kata Wéber: Demence. Režie Kornél Mundruczó, výprava Márton Ágh, světla András Éltető, hudba János Szemenyei, produkce Dóra Büki. Premiéra 15. října 2013. Janáčkovo divadlo 10. května 2017.


    Komentáře k článku: Na dotek sebevraždy

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,