Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    MY MIME aneb Potichu v Berlíně (No. 2)

    16. – 18. května

    Na mnohých festivalech bývají (pro aktivní účastníky) nejatraktivnější workshopy pod vedením odborníků. MY MIME nabídl čtyři workshopy, které vedli čtyři lektoři či mentoři, a to z celého světa. Nebo to tak aspoň vypadalo na první pohled. Jak se totiž později ukázalo, všichni pracují převážně v Německu.

    I když představení předvedená v rámci festivalu odkazovala ve značné míře ke klasické imaginární pantomimě a vzoru Marcela Marceau, v dílnách se trénink zaměřoval různými způsoby na probuzení fyzické a mentální fantazie těla, propojení pohybových aktivit blízkých spíše fyzickému divadlu, kombinací vnějších a vnitřních výrazových prostředků, s důrazem na myšlenkovou a pohybovou imaginaci účastníků. Tedy workshopy, které by byly vhodné i pro činoherce.

    J Kozlov FOTO ARCHIV

    Jevgenij Kozlov FOTO ARCHIV

    Workshop fyzického divadla Jevgenije Kozlova

    Rus Jevgenij Kozlov je divadelní režisér, choreograf a tanečník. Studoval vizuální umění, klasický balet a divadelní režii ve St. Peterburgu. Později rozšířil své vzdělání o různé typy contemporary dance a jiných tanečních stylů. V roce 1987 založil soubor fyzického divadla Do-Teatr a od té doby je hlavním režisérem, choreografem, ale i účinkujícím souboru, který momentálně má svou základnu v Německu. O divadle, které nejen vizáží protagonistů v mnohém připomene legendární Derevo, více v dalším blogu.

    Jeho workshop se zaměřil na tyto základní oblasti – fyzické tělo jako nástroj exprese, pohyb jako čin, dialog těl, formování postavy a gramatika fyzického jednání. Kromě základních cvičení (vycházející mj. z techniky Flying low dance Davida Zambrana), tedy lakonicky řečeno cvičení, v němž tanečník ohledává všemi částmi těla podlahu, se soustředilo především na kontaktní improvizaci, hledání vnitřního obsahu ve spojení s fyzickou fantazií a kontaktem s partnerem. Vnímání sebe sama i ostatních skrze dotek, hospodaření s energií, která proudí do různých částí těla. Naslouchání svému tělu i impulsům, které nám dávají v prostoru druzí.

    Takahasho FOTO ARCHIV

    Jun Takahashi FOTO ARCHIV

    Workshop Pantomima a tanec Juna Takahashiho

    Japonec Jun Takahashi studoval corporeal mime a contemporary dance, ale také butó. Společně s kolegy založil v roce 1995 fyzické divadlo, propojené s pantomimou pod názvem Mizu to Abura. Od té doby skupina vystupovala jak v Japonsku, tak v zahraničí až do roku 2006. Poté zahájil Jun samostatný projekt JunJun SCIENCE, který se soustředí na abstraktní pohyb a choreografii založené na pantomimických technikách. Jak sám říká, fascinuje ho přistupovat k pohybu z těchto dvou stran, protože tanec a pantomima mají podle něj zcela jiné kořeny a stojí vlastně v protikladu. V posledních letech spolupracuje nejen s tanečníky, ale s lidmi z nejrůznějších oborů, a hledá možnosti choreografie především v projektech site-specific.

    Workshop překvapivě neobsahuje výrazné orientální pohybové prvky, i když základ – naladění těla do harmonie orientu – odpovídá. Začíná rozehříváním a kumulací energie, a při těchto cvičeních se účastníci soustředí na jednotlivá energetická centra. Jednotlivé krátké sekvence fyzického pohybu či tance slouží jako „startovací moment“ pro další akci a následné propojení. Přitom je v průběhu cvičení mnohdy využíváno prvků z reálných situací (nejvíce mi utkvělo lezení na skálu, odehrávající se horizontálně na podlaze). Sama jsem pak byla vyzvána k účasti na dalším cvičení. Jeden pár zaujímá sošnou pózu, pokud možno co nejsložitější a druhý pár se je snaží co nejlépe napodobit. Háček je v tom, že tento 3D obraz zjišťuje poslepu pouhým hmatem.

    Tony De Maeyer FOTO ARCHIV

    Tony De Maeyer FOTO ARCHIV

    Workshop Divadelní biomechanika podle Vsevoloda Mejercholda Tony de Maeyera

    Belgičan Tony de Maeyer, který si zahrál v několika filmech, má nejen rozsáhlý sportovní trénink (od boxu po aikido), ale absolvoval i množství nejrůznějších kurzů uměleckých. Tím prvním a zásadním bylo zvládnutí systému Mejercholdovy biomechaniky, poté vyzkoušel butó, fyzický trénink podle Grotowského Luka Percevala a nakonec vystudoval v belgickém Gentu herectví. Ve své práci kombinuje herectví a vedení workshopů.

    Řídí se heslem „Herec je ve své roli tanečníkem“ Jeho dílna nabídla vhled do principů biomechaniky. Tvrdí, že se nejedná o ucelený systém, ale o jednotlivé prvky, které lze využít jak v choreografii, tak jakékoli fyzické přípravě, neboť umožňuje dokonale poznat tělo a přimět ho „přemýšlet“ místo mozku. Základem jsou především cvičení s tyčemi (hůlkami), které umožňují hrát si s rovnováhou, rytmem, přijímáním a vydáváním energie, a také partnerskou a skupinovou souhrou, kdy jsou jednotlivci spojeni pouze prostřednictvím tyčí, které se časem stanou už jen virtuálními.

    Lionel Menard FOTO ARCHIV

    Lionel Menard FOTO ARCHIV

    Workshop Choreodramatu s Lionelem Menardem

    Francouz Lionel Menard navštěvoval školu Marcela Marceau a s tímto velkým mimem také hrál. Pracoval jako asistent nejen pro Marceaua, ale také pro Erica Besnarda, Alejandra Jodorowského, Michaela Jacksona a Jeana-Paula Goudea. Režíroval množství divadelních her a pantomim po celém světě. V mezičase pracoval s trestanými v nápravném ústavu, ale také přednášel na ministerstvu kultury na Kubě a v Argentině. Několik let byl členem divadelní skupiny Philippa Gentyho a poté založil společně s dvěma německými mimy společnost Companie Bodecker&Neander. Učí na berlínské Die Etage.

    Workshop pojímá jako dobrodružství, které lze zkoumat z mnoha různých stran. Říká, že nikdy nevychází z fyzického pohybu, ale z vnitřních pocitů jednotlivců. Je to jako neustálé barvení a smývání barev, líčí proces práce a dodává: Název Choreodrama, tedy výtvarně a pohybově pojaté příběhy nejlépe vystihují podstatu mé práce. V tomto případě zvolil heslo: Jeden za všechny, všichni za jednoho. I když samozřejmým základem je znalost základních technik imaginární pantomimy, důležitá je pro něj imaginace, originalita myšlení a prostorové vnímání. Vedle práce ve skupině měli účastníci za úkol vymyslet vlastní sólové etudy, kde jedinou rekvizitou byl libovolně velký kousek papíru. Hravost a fantazie jsou nejdůležitějším elementem tréninku, kde pohyb vždy vychází z konkrétního pocitu, který by neměl být vykalkulovaný, ale spontánní – pohyb je pokračováním pocitu v prostoru, a to jak v jednoduchých etudách, tak i složitějších příbězích.

    Tréninky trvaly pouhá dvě dopoledne, a tak, abych obsáhla všechny čtyři, nahlédla jsem do každého z nich opravdu jen na chvíli. I tak se mi v jednom případě stalo, že jsem byla zapojena do akce… Tuto letmou zprávu o jednotlivých workshopech je možné brát jako inspiraci pro vlastní práci, ale i jako eventuální teaser pro pozvání těchto lektorů k nám. Zájemci o jejich workshopy by se jistě našli.


    Komentáře k článku: MY MIME aneb Potichu v Berlíně (No. 2)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,