Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2024

ročník 33
11. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 784)

    Podzim je studený, z komínských strání fouká. Vařil jsem brambory, upek jsem je na popel. Múza se mi směje: Pasáčku, čmoudiváčku, kolik asi roků máš…

    Na Starém Brně je divadelní hospůdka Lumos, tam si zajedu. Mládí, co ještě neví, ale touží, v ní prý bude květem kvést.

    Putyka milá, teplounká, v hracím sálku však díra do stropu jako po Faustovi. Několik generací začínajících adeptů božské Thálie se tady třáslo zimou a k vyšším metám prodrkotávalo svými ostrými zuby.

    Jste nabalený jako cibulička, alespoň smekněte, napovídá múza.

    Kryštof Grygar a Markéta Homoláčová. Foto Lukáš Polanský

    Ze stánku umění vanou vůně parfému a chlad. Elevační palisáda je osazena mladými diváky. Na samém vršíčku, u mix pultíku, se tísní slečna režisérka.

    Pár krůčků a sedám si na rezervované místo uprostřed první řady. Studený vánek povívá děravými ověsy z pavoučího igelitu. Přikrývám si kolena baťůžkem a dlaně skrývám do čepice. Mladinké dívenky v halenkách a lehounkých svetříčcích se pobaveně uculují. Větřík povívá i velkým hnědavým vakem, visícím na laně ze stropu jako lustr. Nebo jako cvičný pytel boxera.

    Světlo slábne, jen jeho tenký proužek svití na pohybující se vak. Foto Lukáš Polanský

    Světlo slábne, jen jeho tenký proužek svití na pohybující se vak. Odkudsi se ozývá dívčí hlásek: Čekají, až něco přijde, něco, co je změní a určí jejich hodnotu, dá něčemu smysl. A přitom jediná věc, která se stane, je, že se kukla promění v motýla. A oni stejně budou čekat dál, protože mají pocit, že proměna jejich myšlení a hodnot přijde zvenku a samovolně.

    Pohledný mladý muž se vynoří z temnot. Holčičím pohybem si odčísne neposlušné vlasy z čela, přistoupí k motýlí kukle a obejme ji. Na dějiště vtrhávají dva potřeštěnci. Něco hledají. Rozhazují po podlaze bílé papíry a cosi rapotají.

    Na dějiště vtrhávají dva potřeštěnci. Něco hledají… (Kryštof Grygar, Markéta Homoláčová a Petr Erhart). Foto Lukáš Polanský

    Nevím, o co jim jde.

    Subtilní dívenka obrací v rukou turistický prospekt, kazatelským prstíkem bodá do všech stran. Méně vlasatý jinoch si hraje na komika. Pobíhá a vykřikuje: Není vidět, je tu tma… Pohledný mladý muž nahmatává za svými zády vypínač. „Blik“, a je světlo. Dva vetřelci mluví o překot. Sdělují, že mladému muži byla udělena mentální ochrana proti sebezničení. Mnohomluvný trialog je ilustrován čtením příslušných nařízení a vylepováním směrnic. Jedna vyhláška se ocitá i na tetelivé kukle.

    Bizarní situace… (Petr Erhart, Kryštof Grygar a Markéta Homoláčová). Foto Lukáš Polanský

    Múza špitá: Bizarní situace.

    Počáteční nervozita z aktérů opadává, jejich jednání dostává podobu civilnosti. Dialog se tím pádem stává zajímavým.

    Odborníci přijeli pomoci psychicky nemocnému. Absurdita příběhu je násobena nezkušeností ze zákona určených terapeutů.

    Je to zábavné. Současně současné, šeptá múza.

    Aktéři se přou, terapeut bloudí v instrukcích… (Petr Erhart, Kryštof Grygar a Markéta Homoláčová). Foto Lukáš Polanský

    Aktéři se přou, terapeut bloudí v instrukcích, stává se z něj chorý vizionář. Terapeutka je bdělá, neboť ví, zač je nadřízenými placená. V depresích se utápějící sympaťák terapeutům nerozumí, ale z nedostatku přízně jiných se ochráncům přece jen svěří. Jeho život pronásledovaly drobné ústrky, které se mu vryly do duše. Stal se podivínským samotářem libujícím si v pozorování koloběhu množení motýlů.

    Kukla puká, z larvy se stává motýl. Modrásek sedmibarevný. Sympatický samotář se zakukluje do igelitové pavučiny. Aktéři se děkují.

    Prokřehlý odcházím do tmavé noci.

    Režisérka Adriana Nečasová je příslibem pro budoucnost. Foto Marie Koubová

    Múza šeptá: Mladé, sympatické, nevykvašené divadlo. Líheň talentů. Kryštof Grygar, Markéta Homoláčová, Petr Erhart i režisérka Adriana Nečasová jsou příslibem pro budoucnost.

    Vrazil jsem si čepici na hlavu a zahlaholil: Ten národ ještě nezhynul, dokud mu mládí zpívá!

    Auta zastavila a já mohl přejít přes cestu na tramvajový ostrůvek.

    Brno – Komín, 23. 11. 2022

    Divadlo Lumos, Brno – Jonáš Karas: Metamorfóza. Připravili a účinkovali studenti brněnské střední školy umělecko-manažerské: režie: Adriana Nečasová, dramaturgie, scéna, kostýmy: Jolana Sedlářová, světla: Jan Alois, hudba: Vojtěch Dražka. Hráli – Evan: Kryštof Grygar, Omega: Petr Erhart, Alfa: Markéta Homoláčová, Motýl: Kryštof Nečas, Juřička: Matyáš Finger. Havránková: Barbora Beránková. Premiéra 5. listopadu 2022 v kavárně/divadle Lumos. Psáno 1. reprízy 21. listopadu 2022.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 784)

    1. Olga Krejčí

      Avatar

      Viděla jsem premiéru
      a byla nadšená. Mládí vpřed, moc jim fandím.
      Olga

      10.12.2022 (13.59), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Zdeněk Pololáník

      Avatar

      Díky, neúnavný pisateli o divadelním dění především v Brně, ale i jinde,
      za ním jsi ochoten zajíždět i v nevlídném počasí, ne zcela zdráv. Ale opravdový zájem divadelníka převyšuje všechno a ty navštěvuješ téměř neznámé nové prostory se stejně neznámými, ale mladými, nadšenými účinkujícími. Z kolika se jednou stanou známí, populární herci, režiséři na profesionálních scénách či filmů!
      S obdivem a uznáním
      ZP

      10.12.2022 (20.51), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,