Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2024

ročník 33
25. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 764)

    Je pátek patnáctého, luštím internetová poselství, protože se chystám na cestu za divadlem.

    Život Mary Shelleyové byl dramatický a plný zvratů jako její nejslavnější román. První písmena se naučila znát z nápisů na náhrobcích. Na hřbitově se v šestnácti letech zamilovala a utekla od rodičů. Lože sdílela s ženatým básníkem Percym Bysshem Shelleym a s nevlastní sestrou Claire Clairmontovou. V roce 1816 jí zemřela předčasně narozená dcera Clara.

    Román Frankenstein neboli moderní Prométheus, vznikal v roce 1816, ale byl nakladateli odmítán pro morbidnost. Vyšel proto o dva roky později. Záhy však zaznamenal mnoho divadelních dramatizací a ve dvacátém století se dočkal i filmových adaptací.

    Horory sice nepatří k mým oblíbeným žánrům, ale zvědavost na brněnskou novinku z dílny studentského divadla mě naladila do pozice lila těšení. Oděn do saka, v bundě barvy rané skořice jsem vyrazil. Mé chvatné tempo však záhy zpomalilo smítko zabodnuté do sítnice levého oka…

    Poněkud nejistě, s bolestnou grimasou jsem vešel do hlediště a vystoupil na schůdek první řady. Jeviště vypařovalo omamné tlení, vánek povíval tajemná fluida, mezi rámy u zdi se choulil tmavý kříž.

    Hutné akordy klavíru a hlučný zpěv ve valčíkovém rytmu protnuly prostory. Dlouhé tóny vokálů pěveckého tria se zarývaly do uší, blýskalo se, bubny duněly, vše se chvělo. Do hry vstupovali další aktéři, hudební dimenze nepolevovala, navozovala atmosféru hrůzostrašné tajemnosti.

    Oko bolelo, hudba se valila, krkolomností zpívaného děje přibývalo. Raz, dva, tři, raz, dva, tři. Pěvci se stávají proklatci. Běhají, chvátají, jsou rdoušeni i mordováni. Obrovitá příšera je balí do pytlů a odnáší do temných nor.

    Obdivuji muzikálnost hrajících studentů. Poletují po konstrukcích sálu a zpívají. Dokonce zvládají velmi obtížný septet. Jejich pěvecké nástupy jsou bezchybné! V jednu chvíli si však uvědomuji, že se v ději ztrácím, nevím kdo je kdo a o co komu jde…

    O přestávce jsem si vypláchl oko, leč řezavého bolení jsem se nezbavil.

    Hlavní hrdina románu, stvořitel zabijáckého monstra Wilhelm Viktor Rothstein, se marně snaží hříšný výplod svého mozku zničit. Mrtvých přibývá. Zasáhne osud, Frankenstein uhoří v plamenech.

    Obecenstvo příliš netleská, ač herecké výkony studentů byly na profesionální úrovni, především Jáchyma Šímy v roli zrůdného Frankensteina. Vynikající bylo scénické řešení a světelný design.

    Jel jsem tramvají domů. Oko bolelo. Přemýšlel jsem o záměru tvůrce protnout poselství autorky románu s bolestí citlivého člověka zasaženého samotou doby covidu.

    Autor, režisér, skladatel a autor kostýmů Aleš Kohout. Foto FB

    Režisér Kohout se zdál být lepším skladatele Kohouta. Skladatel Aleš Kohout měl ve své partituře škrtat. Pomohl by sobě i celkovému vyznění pozoruhodné inscenace.

    Brno – Komín, 18. 9. 2022 

    Divadlo na Orlí, Brno – Aleš Kohout: Frankenstein – skutečný příběh. Režie Aleš Kohout, dramaturgie Jiří Šilberský, choreografie Marcela Puldová, scéna Jakub Baran, Klára Vincourová, kostýmy Aleš Kohout, světelný design Tomáš Příkrý, zvuk Dušan Souček, Vít Kraváček. Fotografie Bohdan Chrastil. Premiéra 15. 9. 2022.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 764)

    1. Patrik Jansa

      Avatar

      Musím říct,
      že tato kritika je místy dost zavádějící a chvílemi mám dokonce pocit, že se autor tohoto textu buď účastnil úplně jiného představení než já anebo ho jeho bolavé oko vyvedlo z míry natolik, že nebyl schopný objektivní analýzy.
      Ano, tento muzikál, nebo spíš opera, se nebude líbit každému. Je to dramatické, zcela vás to pohltí a jste tak přibití do židlí, že ani nakonci nejste schopni začít tleskat, protože emoce, které se na vás z jeviště hrnou, vám nedají spát ještě nekolik dní. S tvrzením, že Kohout je lepší režisér než skladatel nemohu souhlasit. Nejsem si vědom toho, že by mě na divadle někdy něco tak pohltilo, abych nemohl dýchat. Hudba je komplikovaná, ale nádherná, a práce s leitmotivy pozoruhodná.
      Možná jsme byli přítomni vzniku něčeho nového. Pokud by pan kritik naslouchal o přestávce či následném rautu divákům, zjistil by, že to stejně jako já vnímala většina.
      Frankenstein Divadla na Orlí je osobitý projekt, který si zaslouží pozornost a já osobně tento muzikál vřele doporučuji. Sám se chystám znovu. Je to těžké sousto, ale nic podobného v ČR v tuto chvíli nenajdete. A to myslím v tom nejlepším slova smyslu.

      25.09.2022 (17.42), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Vladimír Hulec

        Vladimír Hulec

        Jen krátký comment:
        Text pana Tučka není kritikou v pravém slova smyslu. Je součástí jeho dlouhodobého komentování divadelního dění v Brně, v němž zachycuje své pocity z divadelních produkcí (a občas i z jiných oblastí), nahlížené svým věkem a životními a profesními zkušenostmi, nic víc.

        25.09.2022 (18.20), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,