Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 709)

Stromy jsou holé, mrzne, nemrzne. Múza zpívá Vinceró!

Putuji od počítače k televizoru a počítám ovečky. Spánek však putuje se mnou. I ti nejpoctivější obchodníci zvedají ceny. Praskot jejich limitů doléhá až k mému sluchu.

Větrat se nedá. Komínské komíny chrlí do ovzduší dušné čmoudy.

Protože na noc odkládám z obličeje respirátor, abych neprovokoval možné duchy a přízraky, střehnu okamžiky, ve kterých sousedům vyhasne v kamnech. Trefit se do takové pauzy je těžké.

Múza volá: Nimrode, lovče, něco jsem pro vás ulovila.

Sto žáků pařížského lycea baletu cvičí na ploše velké tělocvičny. Mladá těla, řazená do šiků, jsou elastická. Řady se prolínají, přesouvají. Tvoří měňavé formace. Gesta rukou, prstů, paží, nohou jsou u všech jednolitě stejná. Řady řídnou, aby vynikly všechny prvky dokonale zvládnuté taneční abecedy. Do ticha třeskají povely. Možná, že jde o zvuk metronomu. Z tančících vyzařuje cosi tklivě magického.

Múza šeptá: Úžasné, technika tanečníků se mění v prožitek diváků!

Ryčná kapela hraje do skoku. Víření tanečních párů přechází v radostný rej. Běží titulky.

Múza volá: Hej mistře, vstaň bystře, nemeškejte, ulovila jsem produkci Cirque du Soleil.

Spěchám k televizoru. Mám to kousek.

Divadlo na obrazovce je zvláštní. V stupňovitě řešeném hledišti s luxusními křesly sedí movití diváci, v údolní kotlině namísto jeviště okruží s vodou, jezerní pleso s ostrůvky a vory. Vysoko nad hladinou se houpá nebeský koráb. V jeho ráhnoví poletují moderní Ikarové. Točí vzdušná salta. Jednoduchá i trojitá. Dívenka na visuté hrazdě stojí na hlavě. Stříbrné nohy blesknou, anděl klesá shůry. Pád se zastavuje.

Mráz mi leze pod košili.

Na voru ťapkají v klaunských bačkorách dva námořníci s červenými bambulkami na nose. Jsou směšně nemotorní. Starší používá slůvko: Ajajaj.

Múza šeptá: Ruský klaun Sláva Polunin říkával: Asisaj…

Excelentní klauniáda je u konce. Vor mizí v tmách. Po listech břehových plošek pobíhají pohádkové postavy Orientu. Možná je mezi nimi i Aladin a Šeherezáda. Rusalky v zebrovitě pruhovaných trikotech vklouzávají do jezírka. Žbluňk. Jsou dovádivé. Hlavičky pod vodou, vystrčenými nožkami kouzlí tvary leknínových stvolů. A bum, urostlí skákači padají z nebe výše. Ve vzduchu dělají vruty, obraty, toče. Jeden, druhý, čtvrtý, šestý…

Krev mi tuhne v žilách.

Múza šeptá: Dávejte pozor, na obláčcích něhy se snášejí rudé květy orchidejí.

Šikmooké krasavice ohýbají těla do pitoreskních poloh. Bradičky na hýždích se zubí úsměvy pusinek. Ruce jsou hadími ocásky, nožkami kreslí křivky do vodních par. Z vody vylézá pan Andersen, mění se v Harlekýna. Kolombína tančí, artisté se děkují…

Otevírám okno. Čmoud z komínských komínů se valí do bytu.

Múza kašle: Proboha, nevětrejte, nebo se udusíme!

Řekl jsem: Múzo, přejme si, aby nový rok přinesl víc toho dobrého než špatného!

Zavřel jsem okno a kýchnul. Hepčí!

Brno – Komín, 31. 12. 2021 

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 8. ledna 2022

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 709)

1. Igor Vejsada

   

   Fakt dobrý
   má to krásnou I děsivou atmosféru
   Děkuji pane a múzo a přeji lepší rok 22
   Igor Vejsada

   11.01.2022 (13.24), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ