Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2024

ročník 33
25. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 705)

    Přituhuje. Mrzne. Věřící čekají na příchod Spasitele, Pána našeho. Jsem doma. Čekám též…

    Tereza Turzíková, Divadelní studia FF MU

    Pročítám jednu z vítězných studentských prací soutěže o Cenu Václava Königsmarka. Čerstvá nositelka akademického titulu Mgr. Tereza Turzíková na základě klasického půdorysu dramatu, expozice, kolize, krize, peripetie, katastrofa, představuje tvůrčí zápasy a produkci divadla D´epog.

    Úvodní stránka skupiny D´epog na netu. Repro Net

    Repro MUNI

    Múza cituje z diplomky Aplikovaná rhizomatika: D’epog a limity divadelního aparátu: Vznik divadla D’epog se datuje rokem 2009 z iniciativy absolventů Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. Mezi zakládající členy patřil Ondřej Novotný, Tomáš Soldán, Petr Maška, režisérky Lucia Repašská a Eva Rysová, scénografka Anna Solilová a herečka Julie Goetzová. O dva roky později potom Lucia Repašská podnítila vznik výzkumné platformy/herecké laboratoře a v roce 2014 se skupina rozdělila na tři tvůrčí skupiny: Masakr Elsinor (Tomáš Soldán), Ach! (Eva Rysová) a D´epog (Lucia Repašská). V současné době divadlo D’epog tvoří zakládající režisérka Lucia Repašská, dramaturg Matyáš Dlab a performeři Janet Prokešová, Zuzana Smutková, Radim Brychta a Zdeněk Polák. Mezi nejčastější spolupracovníky D’epogu patří scénograf Matěj Sýkora, jenž se podílí na vizuální podobě většiny nedávných inscenací.

    D´epog: ∞ (2014). Foto David Taranza

    Múza chrlí další informace: D’epog neinscenuje dramatické texty a text jako takový většinou slouží pouze jako podpůrný materiál a inspirace k další produkci situací, akcí a expresí. Za každou inscenací stojí na počátku zvolené téma, jež se rozpracovává během zkušebního procesu dle principu devised theater – jedná se o kolaborativní přístup k tvorbě inscenace, kdy za výslednou podobu a obsah není zodpovědná pouze režisérka a dramaturg, ale za zásadní se považuje i vlastní vklad performerů samotných.

    Pomalu, múzo, pomalu, jsem ze staré divadelní školy!

    D´epog: Vše co je krásné, rozmnožit má se (2015). Foto Josef Kubíček

    Inscenace jsou zpravidla situovány do mimodivadelních prostorů a inscenátoři experimentují s rozložením jeviště a hlediště, často záměrně uvádějíce diváky do atypických fyzických stavů při zakoušení divadelního představení (nízká teplota při Smutkové poprvé, sezení cca dva metry nad zemí v Sakurambo, absence míst k sezení v Glitch Bitch atd.).

    Múzo, je to vůbec možné?

    D´epog: Saldo Mortale (2016). Foto Václav Mach

    Absence dramatického textu, jasně vymezených hereckých postav, lineárně vyprávěného děje a častá zahlcenost diváckého vnímání množstvím rozličných vjemů znesnadňují jednoznačnost divácké interpretace a hermeneutické čtení inscenace.

    Múzo, libozvučné slovo – hermeneutické, pokračuj!

    Režisérka Lucia Repašská tvrdí, že: „To, co děláme, už není divadlo. D’epog je spíš platforma pro vyjádření názoru skrz jakékoli médium. Stále více směřujeme k antidivadelním, performativním aktivitám.“

    Múzo, rozumím, dál.

    D´epog: Úterý (2018). Foto Adam Holubovský

    D’epog existuje v symbióze s divadelním aparátem. Operuje v jeho sevření a soustavně z něj uniká, aby se do něj posléze navracel. D’epog znamená hledání linie úniku z opresivních mechanismů divadelního aparátu.

    Přemýšlím, až se mi opocuje mozek.

    D´epog: Smutková poprvé (2018). Foto Adam Holubovský

    Inscenace divadla D’epog fungují jako rhizom. V rámci biologie jsme o rhizomu v českém jazyce zvyklí hovořit jako o oddenku, což je podzemní kořen rostliny často vznikající modifikací stonku a obsahující veškeré zásobní látky rostliny.

    Múza s prstem vztyčeným čte závěrečnou pasáž: D’epog je reflexí nedostatků dnešního světa a zároveň vyjadřuje potencialitu světa nového. Světa osvobozeného od reprezentace, přikládání významů každému znaku a jednání a tvoření velkých narativů zaštiťujících se tradicí, územím a konvencemi, jež ovšem často zabraňují lidské svobodě. Rhizomatické divadlo je proces, pohyb a imanence.

    Múza zmlkla. Ticho by se dalo krájet.

    Šeptám: Úctyhodná analýza divadla, které nikdy nebude cílem mých vidin a snů, ale které je… Bůh to suď!

    Brno – Komín, 7. 12. 2021


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 705)

    1. Igor Vejsada

      Avatar

      Velmi zdařilá analýza,
      rozumím těm průvodním až filosofickým otázkám i sdílení nových směru ve vývoji současného divadelního umění.
      Bravo pane Tučku
      Zdraví Igor Vejsada

      11.12.2021 (14.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,