Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2024

ročník 33
25. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 700)

    Přituhuje. Covid je otravnější a dny běží. V noci jsem škobrtl, serval letitou polici, knihy mi obrazily ruce i žebra. Premiéru Řeckých pašijí jsem prostonal, na tanečního Beethovena jsem se do Janáčkovy svatyně doplížil.

    Taneční legenda, Mistr Kubálek povídá: Člověče, jdeš po schodech, jakoby bylo náledí…

    Odpovídám: A ono snad není?

    Múza řekla: Taneční kompozice Beethoven měla mít premiéru již v loňském roce, v době, kdy si svět připomínal 250. výročí narození hudebního skladatele Ludwiga van Beethovena, ale covidová pandemie a s ní spojené restrikce ji nedovolily realizovat.

    Koukám, to náledím nebude, pravil pan Kubálek.

    Múza pokračovala: Soubor baletu se nevzdával. Tvůrce libreta, choreograf, režisér, šéf Mário Radačovský vymýšlel další varianty, obsazoval nově angažované tanečníky a přezkušoval. Zkušebním sálem zněl klavír, ozýval se odtud křik i dunivé rány.

    Jeviště je fantaskním obrazem nedobytné pevnosti zasazené do strohého, zlatem protkaného rámu abstrakce. Foto Ctibor Bachratý

    Jeviště je fantaskním obrazem nedobytné pevnosti zasazené do strohého, zlatem protkaného rámu abstrakce. Na cimbuří blikají světélka, třpytí se drátěné linky, obrovité naslouchátko trčí se zákoutí. Černý anděl smrti tanečním krokem prochází mezi hranatými, notami popsanými panely, pírky perutí ovívá prach mrtvolné strnulosti. Pod blikavá světýlka usedají siluety hudebníků. Anděl s propnutými nárty míří za nimi. Na šance přichází usměvavý dirigent. Diváci tleskají. Černá smrt mu vkládá do rukou bílou taktovku. Zní tóny z Beethovenovy Deváté symfonie.

    Múza šeptá: Allegro ma non troppo je hráno jako v dáli, za zdí. Jako ve snu.

    Anděl věčnosti rozehrává děje dávných věků. Foto Ctibor Bachratý

    Anděl věčnosti rozehrává děje dávných věků. Uvádí v pohyb hranaté panely, citace notových záznamů víří jevištěm. Mezi ně vklouzává bělostné křídlo koncertního klavíru. Na jeho klaviatuře usíná nemocí znavený skladatel.

    Beethoven, rozcuchaný, hlučný, výbušný, věčně zamilovaný a geniální… Foto Ctibor Bachratý

    Múza šeptá slova Mária Radačovského: Beethoven, rozcuchaný, hlučný, výbušný, věčně zamilovaný a geniální. Jeho hudba je jako chrám. Chtěl bych mu vzdát hold. Rozeznít divadlo jeho hudbou a tancem načrtnout fragmenty jeho života, jeho inspiraci, tvorbu, boj i poselství.

    Rozzářený a usměvavý Ludwig krouží kolem se svou láskou. Foto Ctibor Bachratý

    Ze tmy se vynořují a posléze mizí tančící postavy. Rozzářený a usměvavý Ludwig krouží kolem se svou láskou, jeho despotický otec rozsévá zákazy, něhyplná dívka točí piruety. Nespokojený Beethoven tříská do klavírního korpusu. Zápasí s andělem smrti. Jako šílený rovná notami popsané panely do řad. Po šikmě jednoho z nich vybíhá na vrchol, usedá na něm, nešťastný hledí před sebe.

    Zní sonáta Měsíčního svitu.

    Svůdná tanečnice je útlá v bocích a černý posel smrti se ukryje v klavíru. Foto Ctibor Bachratý

    Svůdná tanečnice je útlá v bocích a černý posel smrti se ukryje v klavíru. Prstíky dívenek vroubí hrany panelů. Jejich skotačivé nožky roztančí Pastorální symfonii. Klapot jejich tanečních střevíčků připomíná zvuk brambor padajících z proutěné ošatky.

    Múza šeptá: Bude v tom nějaká chyba. Předsunutím tanečního prostoru nad kryt orchestřiště, vznikla ozvučná membrána nepodobná té tympánové.

    Záchvat skladatelovy hluchoty je předváděn pantomimickým bušením do klaviatury. Foto Ctibor Bachratý

    Záchvat skladatelovy hluchoty je předváděn pantomimickým bušením do klaviatury. Žel, je tím prozrazeno tajemství nástroje. Klavír je jen hudby neschopná atrapa.

    Výtečnou částí inscenace je taneční fantazie baletního souboru na tóny Osudové symfonie. Foto Ctibor Bachratý

    Výtečnou částí inscenace je taneční fantazie baletního souboru na tóny Osudové symfonie. Tanečníci mistrně předvádějí stylizaci hudebních sekcí hudebníků orchestru hrajícího nad nimi na hradební zdi. Vynikající jsou především tanečníci ovládající imaginární smyčce kontrabasů.

    Vynikající jsou především tanečníci ovládající imaginární smyčce. Foto Ctibor Bachratý

    Nápadité je ilustrování dlouhé, zároveň vrcholné scény lidského kvílení a žalů Beethovenovy Deváté symfonie. Hradba nad hudebníky se zvedá, vyjíždí plošina se sborem a pěveckými sólisty, zní slova Ódy na radost. Skupiny současných mladých lidí pádí za svými cíli. Na horizontu se objevují výjevy lidské apokalypsy. Atomové výbuchy střídají záběry hroutících se věží New Yorských mrakodrapů. Je to geniální symbióza…

    Diváci tleskají…

    V hluboké úctě se skláním před všemi, kteří v nejistotě doby dokázali vytvořit a k premiéře dovést tuto nevšední inscenaci. Foto Ctibor Bachratý

    Tanečník představující Beethovena se uklání. Černý anděl smrti dává pokyn k epilogu.

    Tóny Patetické klavírní sonáty vracejí znaveného skladatele do mateřské náruče. Světla ramp hasnou…

    Drobně mží. Opatrně sestupuji schody.

    Múza říká: Omyly a nedomyšlenosti se zdají být vadami na kráse jinak chvályhodné pocty.

    Mumlán: V hluboké úctě se skláním před všemi, kteří v nejistotě doby dokázali vytvořit a k premiéře dovést tuto nevšední inscenaci.

    Ucítil jsem bolest. Asi jsem udělal delší krok. Se zatnutými zuby jsem putoval domů, do Komína.

    Brno – Komín, 16. 11. 2021 

    Balet Národního divadla BrnoBeethoven (balet o dvou jednáních ve spolupráci s Janáčkovou operou NdB. Hudba Ludwig van Beethoven, choreografie a režie: Mário Radačovský, dirigent: Jakub Klecker, koncertní mistr: Deniss Schneiderka, klavírní sóla: Jiří Hrubý, sbormistr: Klára Složilová Roztočilová, scéna: Jaroslav Milfajt, kostýmy: Ludmila Várossová. Osoby a obsazení – Beethoven: Ilya Mironov, Smrt, Hluchota: Thoriso Magongwa, Mladý Beethoven: Arthur Abram, Matka, Anděl: Klaudia Lakomá, První láska: Emilia Vuorio, Mladá láska: Eriko Wakizono, Osudová láska: Klaudia Radačovská, Lucifer: Shoma Ogasawara, Otec: Ivan Popov. Sólové party zpívají: Jana Šrejma Kačírková, Jana Hrochová, Aleš Briscein, David Szendiuch. Účinkují sólisté a sbor baletu NdB, sólisté a sbor Janáčkovy opery NdB, hraje orchestr Janáčkovy opery NdB. Premiéra 13. listopadu 2021 v Janáčkově divadlě, Brno.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 700)

    1. Zdeněk Pololáník

      Avatar

      Je vidět,
      že na silném základu, jak hudbě, tak bohatém životě jejího skladatele, bylo možné pokračovat v inspiraci na balet. Je vidět, že s radostí napsal pan Tuček svou recenzi. Jistě práce na inscenaci přinesla hodně radosti a končený výsledek a ohlas byl zaslouženou šťastnou odměnou. Domnívám se, že toto je velmi dobré řešení při volbě námětů a repertoáru.

      21.11.2021 (22.21), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,