Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2024

ročník 33
25. 6. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 696)

    Nedlouho po úspěchu inscenování Mahenovy Reduty přichází činoherní soubor Národního divadla Brno s premiérou hry Tomáše Vůjtka Ohnivá země Václava Štecha.

    Na scéně měšťanský salon se vstupní brankou osázenou růžičkami, připomínající „žúdro“ sedlácké chalupy. Pak jsou tam pocákané malířské štafle a uhlem kreslené podobizny ve velkých pozlacených rámech. Na židlích u stolu spí dva zcela opilí herci.

    Múza říká: Dramatik Václav Štech, úspěšný ředitel divadel na Vinohradech a Uranie, přišel z Prahy. Ředitelem Národního divadla v Brně se stal 17. června 1919. Řídil chod Divadla na Veveří, Městského divadla Na hradbách a divadla Reduta. Upřednostňoval ekonomickou prosperitu. Prohlašoval: „Divák chce mít na jevišti dobře zahráno, čemu rozumí, co není pro něj hádankou a co se nijak neliší od skutečného života. Divák chce vidět na jevišti pravdu.“ Z ředitelského postu odešel v roce 1925. Jeho Ohnivá země byla v Brně poprvé uvedena v budově Divadla na Veveří 14. října 1898. Poté až roku 1934 v téže budově a herecké režii Františka Šlégra.

    Herci jsou u divadla ze všech nejdůležitější!… Zleva Radka Coufalová, Petr Bláha, Jakub Svojanovský, Eliška Zbranková, Martin Sláma. Foto NdB

    Opilý aktér blábolí: Herci jsou u divadla ze všech nejdůležitější!

    Druhý se snaží vyslovit: Jsme už dost dlouho u divadla, abychom věděli, co je dobré a co ne.

    Pod rouškou se směji. Vzpomenul jsem na výrok režiséra Petera Scherhaufera: Včil si budeme hrát na pravdu, moji milí!

    Opilci zpozorní. Přichází pan ředitel. Energický elegán, kouzelník mluvy, despota sršící ironií a šarmem.

    Servilnost herců je veliká… Zleva Petr Bláha, Roman Nevěčný, Martin Sláma. Foto NdB

    Servilnost herců je veliká… Přehrávají panu řediteli nazkoušené scény jeho „výtečné“ Ohnivé země. Direktor však není spokojen. Peskuje herce i nepřítomného režiséra.

    Vzniká řada dramatických situací, řešených slovními kalambury a mistrovskými gagy.

    Diváci se smějí. Je nám v divadle dobře.

    Vzniká řada dramatických situací, řešených slovními kalambury a mistrovskými gagy. Martin Siničák a Petr Bláha. Foto NdB

    Petr Bláha hraje s vekou chutí nechuť k řediteli a řve jako na lesy. Jeho První herec, hrající postavu Pazdery, co touží být poslancem, je znamenitý.

    Martin Sláma je pijanem od Pána Boha a prvořadým Cábalem, co jde na čest.

    Vynikající je Roman Nevěčný v rolích starosty Nešpora a herce hrajícího „figurky“. Jeho výrazný mimický projev a ruka v bandáži mi silně připomínaly cosi současného.

    Viktor Kuzmík, tintítko v sokolské uniformě, byl komický od pohledu. Na zhoubnou ředitelovu poznámku o hercově neprofesionalitě, odpověděl špílcem: Ale já mám DAMU! Výtečně, pane!

    Jakub Svojanovský předváděl atletického průkopníka cyklistiky Jerie s obrovským nasazením a zápalem, které mu vynesly potlesk na otevřené scéně. Ano, není malých rolí…

    Nejrozvernějším výkonem se blýsknul jevištní matador Ivan Dejmal. Jeho neodolatelně směšný Dr. Landas byl čímsi podobný někomu mně dobře známému herci. Udržet tuto podobu se herci stalo obtížným v okamžiku kousání a pojídání…

    Radka Coufalová je komikem, který dokáže zapamatovatelně uhrát i jednovětý štěk, „Paní, nesu psaní.“  Její Zasloužilá herečka, hrající Kateřinu, patřila k nejlepším výkonům večera.

    Naivku, milovnici bez bázně a hany Vlastu představovala půvabná Eliška Zbranková jako správně orientovanou, nevině hloupoučkou kariéristku.

    Martin Siničák v roli ředitele Štecha je v arogantní kritice herců natolik sugestivní, až může vzniknout dojem, že výtečně hrající herci jsou vlastně aktéry mizernými… Zleva Radka Coufalová, Eliška Zbranková, Martin Siničák, Jakub Svojanovský, Martin Sláma. Foto ndB

    Inscenace je báječnou parodií patetického stylu herectví, kterým se hrávalo, i připomenutím vřavy dnešních dnů.

    Diváci se smějí. Vždyť mají čemu.

    Múza říká: Martin Siničák v roli ředitele Štecha je v arogantní kritice herců natolik sugestivní, až může vzniknout dojem, že výtečně hrající herci jsou vlastně aktéry mizernými.

    Co to meleš, moje milá? Siničák hraje Štecha excelentně!

    Jen mě tak napadlo… 

    Ředitel si oblíbí a zároveň „přivlastní“ naivní milovnici, začne holdovat dobrému vínu, jeho diktátorství ochabuje, je z něj pospávající děda. Herci se svému direktorovi pošklebují…

    Śtechův pokyn Hraješ! je vysmíván.

    Múza říká: Myslím si, že inscenátoři řediteli vědomě ubližují.

    Autoři možná vycházejí ze Štechových pamětí, kde uvedl: „Já do toho Brna neměl chodit.“

    Dozněl závěrečný potlesk. Diváci v zamyšlení sedí na svých místech. Múza šeptá: Po úspěchu inscenace Mahenova Reduta následuje úspěšná Ohnivá země Václava Štecha. Možná přijde dramaturgie ještě s třetím portrétem, třeba profesora Osolsobě.

    Zvonily zvony a múza zpívala: Hvězdy jsou jak sedmikrásky nad Brnem, dobrou noc…

    Brno – Komín, 27. 10. 2021 

    Národní divadlo Brno – Václav Štech, Tomáš Vůjtek: Ohnivá země Václava Štecha. Režie: Ivan Krejčí, dramaturgie: Hana Hložková, dramaturgie: Tomáš Vůjtek, scéna: Milan David, kostýmy: Marta Roszkopfová, hudba: Ondřej Švandrlík. Osoby a obsazení – Štech: Martin Siničák, Pazdera, První mistr herec: Patr Bláha, Cábal, Druhý mistr herec: Martin Sláma, Nešpor, Třetí mistr herec: Roman Nevěčný, Kateřina, Zasloužilá herečka: Radka Coufalová j. h., Dr. Landas, První herec: Ivan Dejmal, Havlák, Druhý herec: Viktor Kuzník, Jerie, Třetí herec: Jakub Svojanovský. Vlasta, Herečka: Eliška Zbranková, Inspicient: Zdeněk Kocián. Světová premiéra 22. října 2021 v divadle Reduta.

    ///

    Více na i-DN:

    Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 22)

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 694)


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 696)

    1. Zdeněk Pololáník

      Avatar

      Když mi věkem není dopřáno,
      jako před lety, navštěvovat všechny nové inscenace, které se během sezony dostanou na repertoár brněnských divadel, o to více a vděčně vítám, jak mě o nich v zajímavých, mnoha foto-záběry, někdy i videem vyšperkovaných recenzích podrobně a věrně informuje Jaroslav Tuček. Jeho slova, zkušeného odborníka, který od svého mládí žije divadlem, vyvolávají film o obsahu a průběhu děje, seznámí s herci, inscenátory a všemi složkami, které se na přestavení projeví.
      Kdo si přeje víc?

      08.11.2021 (16.31), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,