Divadelní noviny Aktuální vydání 9/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

9/2024

ročník 33
30. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 688)

    Tak, a máme tu říjen. Lidé nezmoudřeli, spíše naopak, a večer jdu do BuranTeatru na taneční experiment Sea/Moře.

    Dejte si šálek silné kávy, ať to zvládnete…, radí mi múza

    Milá múzo má, experimenty zvládám i bez kávy. Byl jsem tomu naučen dobou. Mám je rád. Vždycky něco nakousnou, cosi naznačí. Zda jsou zdařilými, se obvykle pozná až časem. Když se takový experiment stane normou a já se toho dožiju, řeknu si, fajn, byl jsem u toho.

    No a co?

    No a nic. Jdeme, múzo…

    Sea, tedy po česku Moře, souvisí se světem, který objímá. Foto Mila Vašičková

    BuranTeatr je jediným mně známým divadlem, které vítá své diváky aktuálními nápisy napsanými bílou křídou na černých stěnách interiéru. Dnes ozdobné písmo vybízí k desinfekci rukou a nošení respirátorů na tvářích po celou dobu pobytu.

    Múza medituje: Sea, tedy po česku Moře, souvisí se světem, který objímá. Tomu lze rozumět. Koncept, režie: Silvie Kudelová. Chápu. Koncepce musí být. Choreografie, performance: Roberta Legros Štěpánková, Tereza Lepold Vejsadová, Silvie Kudelová. Tři choreografky na jednom písečku. To si nedovedu představit.

    Oponuju: Jsou mladé, experimentují.

    Tři postavy spoře oděných žen se brodí tmou. Foto Mila Vašičková 

    Plocha je temná. Bledé záře svit nasvěcuje disk gongu jako drobnou Lunu. Tři postavy spoře oděných žen se brodí tmou. Ta nejdelší s geny velitelky vysílá výbojná gesta paží do výše i do stran. Snad je to kněžka lásky, nebo uchvatitelka či vládkyně. Druhé dívce je dána do vínku diplomacie panovačné lstivosti. Je typem podmanitelky. Třetí, naivní krasavice, je uzlíčkem strachu a obav.

    Děvenky jdou rovinami, brodí se potůčky, stezičkami… Foto Mila Vašičková 

    Děvenky jdou rovinami, brodí se potůčky, stezičkami, každá má tu svou. Tančí, shlukují se, vytvářejí skulptury sousoší, hladí se po vlasech.

    Sporé světlo tvoří stíny. Foto Mila Vašičková 

    Sporé světlo tvoří stíny. Vrzavý zvuk je provází. Němá ústa vyrážejí vzdech. Pustinou zní skřípavá melodie. Tři grácie putují historií.

    V těle žen jsou zapsány pohyby moře. Foto Mila Vašičková 

    Múza šeptá: V těle žen jsou zapsány pohyby moře. Aktérky jsou tvárné, vedou si dobře, ale zdá se mi, že jednotlivé sekvence nejsou dostatečně sdělné, že jsou matoucí. Snad by pomohlo více hudebních nebo zvukových podkresů k vyjádření jednotlivých, režijně choreografických zadání a individuálních přístupů každé z žen…

    Závěrečný potlesk je vlažný. V uličce u dveří usnul mladík. Jeho tělo zatarasilo východ ze sálu. Blonďatý klučina ho tahal za ruku: Tatínku, vstávej, už je konec…

    Slzely mně oči. Múza řekla: Bylo to dlouhé.

    Vyšel jsem na chodník, sundal si z tváře respirátor, nadechl se a poznamenal: Mně se premiéra líbila. Experiment, jak se sluší a patří. Dlouho na něj budeme vzpomínat.

    Brno – Komín, 4. 10. 2021 

    Fade in: a Rose a Orbita, z. s., Brno – SEA. Koncept/režie: Silvie Kudelová, choreografie, performance: Roberta Legros Štěpánková, Tereza Lepold Vejsadová, Silvie Kudelová, výparava: Jana Adamec Tkáčová, světelný design: František Kumhala, zvuk: Ondrej Kalužák. Produkce: Klaudia Klembarová. Grafika: Hana Čichoňová. Inscenace vznikla v koprodukci Fade in: a Rose z. s. a ORBITA z. s. Partnerem projektu je platforma BuranTeatr. Premiéra 1. 10. 2021 v BuranTeatru, Brno.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 688)

    1. Zdeněk Pololáník

      Avatar

      Opět je tu balet,
      který místo děje, jak tomu bývalo v minulých letech, vyjadřuje myšlenky, pocity. Tentokrát v prostředí moře.
      Hudba většinou vybraná choreografem podle potřeby a nálady jednotlivých scén, tzv. archivní, často nemusí mít ani autora skladatele, ale zvukaře. I pohybem se často vzdaluje tradici klasiky a používá pohybové kreace bližší akrobacii a sportu.
      Tím pádem není třeba živého orchestru, představení se může konat i na malých scénách, jako se konalo zde uvedené a velmi krásně čtenáři přiblížené. Je mobilní a nemá takové nároky jako v dřívějším baletu s jednotným dějem, postaveném na hudbě jediného autora s doprovodem živého symfonického orchestru.
      Tyto změny probíhají ve všech žánrech jevištního umění. Je to dáno množstvím absolventů uměleckých škol (které se tomuto umění věnují od dětství) ? Touha po samostatnosti v menších divadlech, po vlastním výběru a realizaci témat, po nezávislosti?

      10.10.2021 (18.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,