Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 645)
Stalo se. Stařecký appendix odmítl být necitlivý. Byla neděle, záchranáři mě nazouvali do bot a z třetího patra snášeli jako miminko… Měl jsem na tváři respirátor.
Nebylo mi do zpěvu… Repro Nipun Kundu
Braní krve, rentgen, cetečko, ultrazvuk a konstatování, že jde o akutní zánět. Nebylo mi do zpěvu.
Múza začala pro povzbuzení skučet kuplet z muzikálu Hello, Dolly!… Teď jsem konečně tam / kam už dávno náležím / život mě skříp Eddie / chci žít líp Freddie / je to málo / nebo moc / tohleto chtít?
Byl jsem rozpálený do běla. V šest přišla na mobil zpráva – Jste negativní na covid-19…
V osm mi sundali z tváře roušku…
Byla půlnoc, když jsem se probíral z narkózy.
Múza bzučela: Gangréna mezi střevy, to je tedy láce na neděli… Vy jste se ovšem uměl narodit. Zase jste natrefil na lidi, co umějí… Celé tři hodiny vás doktorská elita tahala hrobařům z lopaty, pane. Nu, byl jste statečný, spěte… Zasloužíte si song. Dolly Helou / Harry well / helou Louie / já jsem zpět / hle já se vrátila…
Nemocniční chodby jsou dlouhé. Příkaz lidí v bílých pláštích je jasný: Choďte! Tak se snažím. Šourám se…
U odpočinkového plácku jsou židle, stolky a kožené křeslo. Vedle něj skromná knihovnička.
Všudypřítomná múza vyjekne: Jé, mají tady Pletky paní Operetky, koukejte…
Profesor Ivo Osolsobě byl dramaturgem a duší slavné éry brněnské zpěvohry. Repro archiv
A pak spustí: Profesor Ivo Osolsobě byl dramaturgem a duší slavné éry brněnské zpěvohry. Překládal libreta, psal texty a režíroval. A nejen to. Byl na podnět Romana Jacobsona roku 1971 jmenován čestným členem Americké sémiotické společnosti. Byl i členem výboru Mezinárodní asociace sémiotiky obrazů a jedním z nejčastěji citovaných českých esejistů 20. století. Citoval ho Umberto Ecco i Roman Jacobson. Roku 1967 se v českých zemích jeho zásluhou objevil muzikál Hello, Dolly!
Ano, vím. Když jsem byl přizváván k účinkování v muzikálových představeních, rád jsem poslouchal jeho názory. Říkal: U operety mohou uspět jen vyvolení, co mají perfektně zvládnutou jevištní mluvu, zpěv, pohyb, mocný hlasový fond překrývající sílu orchestrů a hraje jim to…
Břicho bolelo a já vzpomínal na choreografa Luboše Ogouna. Foto archiv
Coural jsem chodbou. Břicho bolelo a já vzpomínal na choreografa Luboše Ogouna. Muzikál je dřina. Chce to cvičit, posilovat dýchání a naučit se spojovat mluvu se zpěvními party v harmonický celek. Zadýchaný aktér je k nepotřebě…
Ze stojanu do mě vkapávaly léčivé roztoky. Polykal jsem pilulky i bobule a v duchu si brumlal: Helou Dolly, život mě skříp…
Na postelích po pravici a levici se střídali pacienti. Každý s sebou nesl jiný bolný příběh. Společné bylo jejich tvrzení: Chodit, musíte vše rozchodit.
Jeden z nich mi k uchu strčil chytrý telefon a já uslyšel kuplet Dolly Leviové z muzikálu Jerry Hermana a Michaela Stewarta v podání hvězdné Laďky Kozderkové. Oči se mi leskly.
Řekl jsem: Brněnská rodačka. Absolventka konzervatoře. Potkával jsem ji na schodech rozhlasu. Profesor Osolsobě ji dával za vzor dokonalosti: Dlouhodobý pobyt v New Yorku mi umožnil mnohokrát vidět toto skvělé muzikálové dílo. Mezi všemi interpretkami byl výkon Laďky Kozderkové nejlepší, Dolly nepředstavovala, ona jí byla…
Léčba pokračovala. Chodil jsem a chodil. Lékaři měli radost. Devátý den byl dnem loučení.
Dostalo se mi něco moudrých rad a drcavá sanitka mě odvážela z bohunické nemocnice domů do Komína.
Vážení páni doktoři a paní doktorky, sestry a zdravotní bratři, nemohu než vám poděkovat za uzdravení!
Váš Jaroslav Tuček z Komína
Brno – Komín, 17. 3. 2021
P. S. Kdyby vám bylo někdy ouvej, dejte si slavný kuplet paní Leviové v překladu pana profesora Osolsobě:
Dolly Helou Harry well helou Louie
já jsem zpět hle já se vrátila a vím
že patřím k vám Danny jenom k vám Lennie
teď jsem konečně tam kam už dávno náležím
život mě skříp Eddie chci žít líp Freddie
je to málo nebo moc tohleto chtít?
Vždyť jsem u vás doma vy jste jediné co mám
Muži Dolly už nesmí nikdy odejít.
Dolly Za onoho času já ze světel jasu
šla do temných podivných dní
a teď jsem tu zase v tom jase v té kráse
tak připijme si na to naše shledání
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 645)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Eugenie Dufková
Vážený pane redaktore,
začnu od konce (čímž nechci říci, že jde o pořadí…): pokaždé se podivuji nad obrazovým doprovodem uváděných textů, výmluvným, často objevným – a vůbec – pěkným. Stalo se i tentokrát. A že autor Mudrování (osloven případně tajemnou múzou) vzdor své fyzické indispozici přivolal prostřednictvím paní Leviové nenahraditelného (trvám totiž na tom, že lidé jsou nenahraditelní) profesora Osolsobě a Laďku Kozderkovou, mnohé z čtenářů v této virové mizérii nadmíru potěšil.
+
20.03.2021 (8.13), , Trvalý odkaz komentáře,