Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2024

ročník 33
14. 5. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 645)

    Stalo se. Stařecký appendix odmítl být necitlivý. Byla neděle, záchranáři mě nazouvali do bot a z třetího patra snášeli jako miminko… Měl jsem na tváři respirátor.

    Nebylo mi do zpěvu… Repro Nipun Kundu

    Braní krve, rentgen, cetečko, ultrazvuk a konstatování, že jde o akutní zánět. Nebylo mi do zpěvu.

    Múza začala pro povzbuzení skučet kuplet z muzikálu Hello, Dolly!Teď jsem konečně tam / kam už dávno náležím / život mě skříp Eddie / chci žít líp Freddie / je to málo / nebo moc / tohleto chtít?

    Byl jsem rozpálený do běla. V šest přišla na mobil zpráva – Jste negativní na covid-19

    V osm mi sundali z tváře roušku…

    Byla půlnoc, když jsem se probíral z narkózy.

    Múza bzučela: Gangréna mezi střevy, to je tedy láce na neděli… Vy jste se ovšem uměl narodit. Zase jste natrefil na lidi, co umějí… Celé tři hodiny vás doktorská elita tahala hrobařům z lopaty, pane. Nu, byl jste statečný, spěte… Zasloužíte si song. Dolly Helou / Harry well / helou Louie / já jsem zpět / hle já se vrátila…

    Nemocniční chodby jsou dlouhé. Příkaz lidí v bílých pláštích je jasný: Choďte! Tak se snažím. Šourám se…

    U odpočinkového plácku jsou židle, stolky a kožené křeslo. Vedle něj skromná knihovnička.

    Všudypřítomná múza vyjekne: Jé, mají tady Pletky paní Operetky, koukejte…

    Profesor Ivo Osolsobě byl dramaturgem a duší slavné éry brněnské zpěvohry. Repro archiv

    A pak spustí: Profesor Ivo Osolsobě byl dramaturgem a duší slavné éry brněnské zpěvohry. Překládal libreta, psal texty a režíroval. A nejen to. Byl na podnět Romana Jacobsona roku 1971 jmenován čestným členem Americké sémiotické společnosti. Byl i členem výboru Mezinárodní asociace sémiotiky obrazů a jedním z nejčastěji citovaných českých esejistů 20. století. Citoval ho Umberto Ecco i Roman Jacobson. Roku 1967 se v českých zemích jeho zásluhou objevil muzikál Hello, Dolly!

    Ano, vím. Když jsem byl přizváván k účinkování v muzikálových představeních, rád jsem poslouchal jeho názory. Říkal: U operety mohou uspět jen vyvolení, co mají perfektně zvládnutou jevištní mluvu, zpěv, pohyb, mocný hlasový fond překrývající sílu orchestrů a hraje jim to

    Břicho bolelo a já vzpomínal na choreografa Luboše Ogouna. Foto archiv

    Coural jsem chodbou. Břicho bolelo a já vzpomínal na choreografa Luboše Ogouna. Muzikál je dřina. Chce to cvičit, posilovat dýchání a naučit se spojovat mluvu se zpěvními party v harmonický celek. Zadýchaný aktér je k nepotřebě…

    Ze stojanu do mě vkapávaly léčivé roztoky. Polykal jsem pilulky i bobule a v duchu si brumlal: Helou Dolly, život mě skříp…

    Na postelích po pravici a levici se střídali pacienti. Každý s sebou nesl jiný bolný příběh. Společné bylo jejich tvrzení: Chodit, musíte vše rozchodit.

    Jeden z nich mi k uchu strčil chytrý telefon a já uslyšel kuplet Dolly Leviové z muzikálu Jerry Hermana a Michaela Stewarta v podání hvězdné Laďky Kozderkové. Oči se mi leskly.

    Řekl jsem: Brněnská rodačka. Absolventka konzervatoře. Potkával jsem ji na schodech rozhlasu. Profesor Osolsobě ji dával za vzor dokonalosti: Dlouhodobý pobyt v New Yorku mi umožnil mnohokrát vidět toto skvělé muzikálové dílo. Mezi všemi interpretkami byl výkon Laďky Kozderkové nejlepší, Dolly nepředstavovala, ona jí byla

    Léčba pokračovala. Chodil jsem a chodil. Lékaři měli radost. Devátý den byl dnem loučení.

    Dostalo se mi něco moudrých rad a drcavá sanitka mě odvážela z bohunické nemocnice domů do Komína.

    Vážení páni doktoři a paní doktorky, sestry a zdravotní bratři, nemohu než vám poděkovat za uzdravení!

    Váš Jaroslav Tuček z Komína

    Brno – Komín, 17. 3. 2021

    P. S. Kdyby vám bylo někdy ouvej, dejte si slavný kuplet paní Leviové v překladu pana profesora Osolsobě:

    Dolly Helou Harry well helou Louie
    já jsem zpět hle já se vrátila a vím
    že patřím k vám Danny jenom k vám Lennie
    teď jsem konečně tam kam už dávno náležím
    život mě skříp Eddie chci žít líp Freddie
    je to málo nebo moc tohleto chtít?

    Vždyť jsem u vás doma vy jste jediné co mám
    Muži Dolly už nesmí nikdy odejít.
    Dolly Za onoho času já ze světel jasu
    šla do temných podivných dní
    a teď jsem tu zase v tom jase v té kráse
    tak připijme si na to naše shledání


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 645)

    1. Eugenie Dufková

      Avatar

      Vážený pane redaktore,
      začnu od konce (čímž nechci říci, že jde o pořadí…): pokaždé se podivuji nad obrazovým doprovodem uváděných textů, výmluvným, často objevným – a vůbec – pěkným. Stalo se i tentokrát. A že autor Mudrování (osloven případně tajemnou múzou) vzdor své fyzické indispozici přivolal prostřednictvím paní Leviové nenahraditelného (trvám totiž na tom, že lidé jsou nenahraditelní) profesora Osolsobě a Laďku Kozderkovou, mnohé z čtenářů v této virové mizérii nadmíru potěšil.
      +

      20.03.2021 (8.13), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,