Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 596)

Pod rouškou lehounký úsměv, na zádech baťůžek, putoval jsem k branám Mahenova divadla. Tramvaj drncala.

Múza předla řeč: Josef Topol, dramatik vašeho mládí. Hrál jste v Konci masopustu a Jejich dnu. A slavný jste také byl v Shakespearově tragédii Romeo a Julie, kterou přebásnil do češtiny. Topolovu meditaci pro herečku Stěhování duší jste nezažil a neviděl. Tehdy zakázaný autor ji dokončil 17. listopadu 1986. Veřejně ji četla Jiřina Jirásková na jaře roku 1989 v cyklu scénických čtení českých her v Divadle na Vinohradech a premiérovaná byla až 21. listopadu 1990 v Městských divadlech pražských. Roli Magdaleny hrála Jaroslava Adamová. Na Malé scéně Mahenova divadla bude v sóle pro Magdalenu meditovat brněnská rodačka Marie Durnová.

Chůze je život, citoval jsem ironicky Topolovo řčení, když mi třeba bylo vystoupit u dveří divadla z tramvaje.

Bylo nás dost, za hradbičkami roušek skrytých diváků, abychom do posledního místečka zaplnili útulné hlediště Malé scény. Je mezi námi i autorův syn Jáchym, řekla Mab.

Na trojúhelníkovém, do kopce mírně stoupajícím pódiu stojí omšelé křeslo a něco šedivých krabic. V pozadí lze tušit bicí soupravu. V pavučinovém přítmí se zjevuje obrys postavy. Stará paní, rozcuchaná, v letitém županu, tápe, hledá cestičku k bodu rituálních obřadů dnů a nocí, ke křeslu.

Je slyšet rány na buben. Představují sousedčino bušení do zdi. Neupravené paní, kdysi ambiciózní tanečnici, se nedaří usednout do křesla. Sjede z něj na podlahu. Ráda by snídala, ale kávu rozlije, protože na zeď tlukoucí kamarádce Alžbětě chce ukázat, že je na stěhování připravena, že už má sbaleno.

S neviditelnou sousedkou rozmlouvá. Pře se. Zpovídá. Prozrazuje intimnosti. Je neskladná, nešikovná, neohebná. Nemohoucí. Vtipně vše komentuje slovy i gesty.

Marie Durnová hraje Magdalenu virtuózně. S texty si pohrává, jako by si je zrovna nyní vymýšlela, jako by je napsala. Věřím jí, že se jí už nic nechce. Uklízet, umývat, jíst. Ani chodit na procházky, po nákupech, za kulturou. Fascinuje mě její plíživý slalom mezi předměty, gesta, záblesk mladického zavrtění, výkřiky, ohnivé vzmachy, píchnutí jehlou i proměna v tančící stařenu, klopotící se k nebytí.

Svůj koncert završila zvoláním: Život je krásný!

Tiše jsem se plížil k šatně. Múza řekla. Excelentní herecký výkon, nenápadná, citlivá režie. Jáchym Topol prohlásil: Tatínek by měl radost.

Vysadil jsem si baťůžek na záda a hlavou vrazil do sloupku šatny. Řekl jsem do nadouvající se roušky: Stáří umí být bolestné. Ale jak napsal Josef Topol: Chůze je život. A vykročil jsem z divadla.

Brno – Komín, 21. 9. 2020 

Národní divadlo Brno /Malá scéna Mahenova divadla/, Brno – Josef Topol: Stěhování duší – Meditace pro herečku. Režie: Štěpán Pácl, dramaturgie: Barbara Gregorová, výprava: Michal Spratek. Osoba a obsazení: Magdalena – Marie Durnová. Na housle a buben hraje: Jannis Moras. Představení řídí: Karel Růžička. Délka představení 1 hod. a 20 min. bez přestávky. Premiéra 18. září 2020 na Malé scéně Mahenova divadla.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 4. října 2020

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 596)

1. Milana Suská

   

   Asi skvělé.
   Jsem taková Magdaléna, jen bez výkřiku, že život je krásný.

   04.10.2020 (0.29), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Zdeněk Pololáník

   

   Pamatuji si
   na skvělou herečku Durnovou. Hrávala u Mrštíků ještě za kostelem sv. Jakuba. Velice temperamentní. Určitě svou roli zahrála stejně skvěle, i když jsem ji na snímcích nepoznal, ale pisatel Tuček mne svým článkem navnadil k návštěvě takového představení.

   07.10.2020 (22.48), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ