Divadelní noviny Aktuální vydání 4/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

4/2024

ročník 33
20. 2. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 594)

    Múza přinesla švestky, že léčí a jsou proti únavě. Prý se jimi na Olympu kurýrovali bohové. Uvěřil jsem, tři pozřel a spěchal, abych nezmeškal začátek představení.

    Bylo nezvyklé podzimní teplo. V tramvaji jsem přemýšlel, jestli na adrese Pionýrská 1, najdu avizovaný ArtBar Druhý pád a Divadlo Druhý pád v ArtBaru hrající. Nenajdete, vmísila se mi do myšlení múza. ArtBar sídli na rohu Štefánikovy a Kotlářské, ve sklepení bývalé pekárny. V tramvaji bylo vedro, na zastávce ještě o něco víc. K tomu smrad z výfuků projíždějících aut.

    V ArtBaru panoval příjemný chlad. Foto Kateřina Pletichová

    ArtBaru panoval příjemný chlad. Dostal jsem na zápěstí papírový náramek a dal se dlouhou podzemní chodbou tam, kde jsem tušil divadelní sál. Ve výklencích plápolaly ohýnky svíček. Ozvala se múza: Teď doprava a pozor, nejsou tam schody. Cihlové zdivo i historická klenba jsou pojednány tajemným šerem. Projděte do první řady a usedněte. Bude se vám dobře rozjímat. Představení totiž začne až za hodinu…

    Tiše zněly pomalu tepavé, nevzrušivé písně. Rozpoznal jsem slovo free. Přede mnou se dalo tušit pódium.

    Divadlo Druhý pád je zapsaný spolek, čili tak zvaná „neziskovka“. Foto Kateřina Pletichová

    Múza řekla: Divadlo Druhý pád je zapsaný spolek, čili tak zvaná „neziskovka“. Jedná se o punkové, undergroundové divadlo skupiny lidi, kteří chtějí dělat divadlo co nejlépe a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a poskytnout ho i těm lidem, kteří si kulturu nemohou dovolit. Na jejich představení chodí studenti, senioři, pracující, lidé napříč mnoha sociálními spektry.

    Druhý pád má na repertoáru osm inscenací: Bahňáci, Brno bezhlavě!, Kabaret Jaroslav Hašvejk, Městečko Palermo, Přátelé, Třešňový sad, Vařený a Jak vyrobit potlesk. Vstup na představení je volný, vybírá se aždobrovolné odchodné“ v libovolné papírové částce. Spolek je řízen ředitelkou, režisérkou dnešního představení, Markétou Magali Břundovou, která vás pozvala.

    Rozevřel se černý závěs, vykoukla hlava a zmizela. Foto Kateřina Pletichová

    Rozevřel se černý závěs, vykoukla hlava a zmizela. Po chvíli se ukázala znovu. Vstoupil muž a v šeru stavěl jevištní nábytek. Stolky a židle. Hlavou zavadil o promítací plátno zavěšené v rohu nad pódiem.

    Múza řekla: Jak vyrobit potlesk je příběhem finančního poradce, který se stal součástí hry na kapitalismus. Snaží se lidem pomáhat při volbě zásadních finančních řešeních dobrou radou. Je neúspěšný. Jeho kolegyně, která pochopila princip systému, jde od úspěchu k úspěchu.

    Za mými zády nastal pohyb. Dívky v rouškách a dva pánové bez, zato s pivem v půllitrové sklenici, usedali a hovořili o tom, že na vše se dá najít ten správný fígl.

    Múza se ušklíbla: Jsme v Brně…

    Za zády zazněl klapot podpatků. Foto Kateřina Pletichová

    Za zády zazněl klapot podpatků. Příchozí zakopla o sklenici. Vůkol zavoněla rozlitá citronáda. Hlediště se plnilo. Náhle nastala tma. Na zavěšeném plátně muž, připomínající slovenského herce Milana Lasicu, počal vyprávět pravdivý příběh finančního poradce Radka: Do práce jezdím starou otřískanou Mazdou, kterou mi kdysi dali rodiče. Filmový obraz je konfrontován se scénkami hranými „na živo“ v nápaditě se proměňujících prostředí kanceláří, putyk a barů.

    Představení má svižné tempo. Foto Kateřina Pletichová

    Představení má svižné tempo, je vtipné, noblesou mu vévodí výkon hlavního představitele Radka Petráše. Aktéři velmi dobře vyslovují, hlasově zvládají „prostor“. Synchronizace hraných dialogů s filmovými dotáčkami je velmi dobrá. Příběh je interpretován s přesvědčivostí, dialogy jsou věrohodné, přechody do poloh opileckých skvělé – jen peprnost často používaných vulgarismů se mi zdá být příliš „natur“.

    Originálně je řešena přestávka.  Na plátně se vemlouvá plavá hlasatelka. Nezúčastněně, s patřičnými pauzami pronáší slogany: Nebojte se… Myslíme na vás… Víme o vás… Věřte nám… Pomáháme vám

    Lucie Posoldová vytvořila v roli úspěšné poradkyně prototyp dnešní chladnokrevně uvažující úřednice. Foto Kateřina Pletichová

    Lucie Posoldová vytvořila v roli úspěšné poradkyně prototyp dnešní chladnokrevně uvažující úřednice, obchodníka jdoucího bez ohledu na bližního svého, jen za svým ziskem. Několik drobných roliček, podstatných pro pochopení příběhu, hraje tvárný, úsporný komik Ondřej Hrbáč. Vzruch do inscenace přináší živelný výkon Josefa Juříka, představitele ďábelsky razantního, věčně opilého, zlo našeptávajícího kuchaře Kašpara Dréte, který ví, jak se vyrábí potlesk.

    Několik drobných roliček, podstatných pro pochopení příběhu, hraje tvárný, úsporný komik Ondřej Hrbáč. Foto Kateřina Pletichová

    Múza šeptá: Produkce je zbytečně dlouhá. Oželet by se daly retardující scény v závěru. Sdělení hlavního hrdiny: „Dřu, abych se uživil. Nespím, nešetřím se. Navíc zkouším a hraju. Řekněte mi, co z toho mám?“ – by mohlo zaznít o něco dřív…

    A pak byl konec. Vyčerpaní kumštýři se děkovali. Múza řekla: Představení je bolestným konstatováním stavu společnosti dnešních dnů.

    Děláme divadlo rádi. Foto Kateřina Pletichová

    Ředitelka spolku Markéta Magali Břundová si přisedla a dodala: Děláme divadlo rádi. Každý z nás má své zaměstnání. Zřídili jsme si klub, abychom se mohli realizovat. Vedou ho lidé spolku. Klub nám poskytuje prostor a pomáhá i finančně. Spolek žije z toho, co mu kdo dá. Dáváme do toho všechen volný čas. Nemůžeme se proto angažovat v oficiálních divadelních zařízeních. Nejsme totiž ti, co jsou považováni za profesionální umělce. Ale snažíme se vydobýt maximum z toho, co si dokážeme vytvořit.

    Do Komína je cesta dlouhá. Někde u stanice Lípová se ozvala múza Mab: Stateční kumštýři. Šťastná to žena. Docela jim závidím…

    Unavený jsem uléhal. Než jsem zavřel oči, pomyslel jsem si: Klobouk dolů, vážení kolegové…

    Brno – Komín, 16. 9. 2020 

    Divadlo Druhý pád, Brno – Jakub Šamr Kadlec: Jak vyrobit potlesk (stand-up komedie). Režie: Markéta Magali Břundová, kamera: David Král, světla: Mirka Břundová, výprava: Kolektiv Divadla ii.Pád, hudba: Ondrej Kalužák, technika: Jiří Luis Jamal Havlíček. Hrají: Radek Petráš, Ondřej Hrbáč, Lucie Posoldová, Josef Juřík. Premiéra 30. března 2018. Psáno z reprízy 14. září 2020 v ArtBaru Druhý pád, Brno.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 594)

    1. Zdeněk Pololáník

      Avatar

      V nevlídném ovzduší
      strachu, nejistoty, ohrožení virem navštěvuje Jaroslav Tuček zcela nový divadelní soubor v nezvyklých nových prostorách s novou inscenací, mladými, obecně neznámými herci a inscenátory. Avšak s hodnotným námětem, současným tématem, který se povzbudivě obrací na diváka a potažmo na všechny lidi se snahou zklidnit existující napětí, kterým se nic nevyřeší, ale naopak překáží všem dobrým snahám, užitečných činnostem, pokud se bude stále jen připomínat. Pisatel si dojem z představení nenechává pro sebe, ale sděluje nám, svým čtenářům, v tomto foto-záběry vybaveném článku.
      Díky za něj!

      28.09.2020 (11.19), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Milana Suská

      Avatar

      Nevím,
      pro mě už asi rozčilující, když je to o něčem, co, denně zažíváme. Snad mě už stačí současný život, ta tragédie v reálu.

      04.10.2020 (0.13), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,