Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2020

ročník 29
23. 6.–1. 9. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 571)

    Doba korony je zlá. Stali jsme rukojmími neviditelných veličin. S obličeji maskovanými rouškami jsme prchali pryč od společenství těch druhých, zalézali do svých nor.

    Pedagožka JAMU, režisérka, tvůrkyně Divadla Aldente umožňující seberealizaci lidem trpícím Downovým syndromem, paní Jitka Vrbková opustila zaběhnuté pořádky pobytu v městském domu a se záměrem dopřát dětem volnost, sobě relaxaci a možnost utříbení dalších postupů v činnosti divadla, odjela na vesnici, do rodné chalupy.

    Psala o tom deník. Zápisky zveřejňovala na stránkách facebooku. Četl jsem je…

    Všední starosti paní režisérky přerůstaly v nevšední… (Aldente v Lechovicích). Foto archiv DA

    Všední starosti paní režisérky přerůstaly v nevšední. Její děti netušily, jak nabytou volnost uchopit, a Klárka, rozkošný človíček stižený Downovým syndromem, se stala středobodem. Myšlenky na přípravy zamýšleného projektu souboru Aldente a na habilitaci byly odsouvány až na unavené hodiny noční. Proto pozvání na premiéru projektu improvizací Jedině on bylo pro mne příjemným překvapením.

    Byl páteční podvečer. Na dvoře před klubem na Leitnerově ulici voněl opékaný špek. Party Divadla Aldente se přelévala z rozzářené pohody do zšeřeného sálu.

    Na hrací ploše se nic nedělo… Foto DA

    U pianina seděla dívenka, brnkala něco podobného lidové písničce. Paní režisérka řekla: To je naše Klárka. Chodí na hodiny hraní…

    Na hrací ploše se nic nedělo. V šeru jsem rozeznal obrysy židle a pohovky. Pohledný starší muž se zubil: Prosím, obsaďte první řadu a upravte si roušky, budu fotit. Je-li první řada plná, máme plné divadlo.

    Jsem připraven, můžeme… Foto DA

    Na židli usedl chlapec, herec, v bílém saku pošitém červenými srdíčky. Bosý hudebník s kulatým bubínkem v ruce mu stisknul rameno. Herec po chvíli nepatrně pohnul hlavou. Jako by říkal jsem připraven, můžeme. Hudebník ustoupil, z bubínku se stala chlapcova svatozář. Herec podal hudebníkovi tlouk. Vibrace bubnování zachvátily hercovo tělo.

    Na pohovce píská na flétničku dívka. Foto DA

    Pozornost diváků se přenesla vpravo. Na pohovce píská na flétničku dívka, herečka. Hudebník se přesouvá za ní, bere do rukou saxofon. Dívka je panovačná. Prstíkem káže, jak má saxofonista pískat. Hudebník hraje, razantními tóny ovlivňuje dívčino kvílení. Počíná si jako faun. Melodie vyluzovaná saxofonem vítězí.

    Kol chlapce se vyrojí houf dětí. Foto DA

    Kol chlapce se vyrojí houf dětí. Vede je slečna. Prsty vybubnovává rytmus na jumbo bubínek. Děvčátka, herečky, mezi nimi Klárka, se předvádějí. Tancem chtějí zaujmout chlapce v srdcovém saku. Ten je však odmítá. Touží po pískající dívce. Svléká sako a za doprovodu saxofonu se předvádí. Naparuje se. Je jako páv. Hrdla děvčátek cosi vykřikují, slečinky k mládenci vztahují ruce a pískající herečka již nepíská.

    Pískající herečka již nepíská. Foto DA

    Chlapec mizí ve tmě.

    Aktéři se uklánějí. Klárka nejvíc. Je k nezastavení. Klanění se jí líbí. Moc.

    Krátká částečně improvizovaná performance na téma láska a její komplikace, touha a míjení… Foto DA

    Není mi do řeči. Tiše se vytrácím…

    Brno – Komín, 14. 6. 2020 

    Divadlo Aldente, Brno – Jitka Vrbková a kolektiv: Jedině on  (Krátká částečně improvizovaná performance na téma láska a její komplikace, touha a míjení). Koncept a režie: Jitka Vrbková a kolektiv. Hudba: Jan Kyncl. Hrají: Muž v bílém – Lukáš Suchánek, Žena na gauči – Martina Trusková, Muzikant – Jan Kyncl, Mladé dívky – Iveta Kocifajová, Zuzana Filoušová, Eliška Vrbková, Monika Pekařová, Barbora Šotkovská, Hana Bartoňová, Klára Vrbková. Premiéra 12. června 2020 Klub Leitnerova, Brno


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 571)

    1. Milana Suská

      Profilový obrázek

      Ježíš, to je smutný,
      ještě k tomu v tuto hodinu a vůbec, v tomto rozháraném, nevlídném a naději neskýtajícím čase.

      28.06.2020 (0.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,