Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 541)

    Smutné dny stíhají smutné zprávy. Významný český režisér, dramatik, držitel Ceny města Brna v oboru dramatického umění Zdeněk Kaloč zemřel…

    Foto Monika Tomášková

    Narodil se 10. 12. 1938 v Ostravě, dětství prožil ve Frýdku-Místku, vystudoval pražskou DAMU, v roce 1961 nastoupil do angažmá v tehdejším Divadle Julia Fučíka na brněnském Výstavišti

    V půli roku 1963 mi podal pravici a řekl: Jarku, obsadil jsem vás do Rugby. Jde o jeden výstup. Budete mít tři generálky. Žádný strach, to zvládnete. Je to role drzého kluka. Byl jsem kandrdas. Končila mi studia na JAMU, hrál jsem ve studentské Martě, psal diplomku, v divadle „Juldy Fuldy“ zkoušel Laťku a Rugby.

    Zdeněk Kaloč, šedesátá léta. Foto archiv NdB

    Režisér držel slovo. Na generálce mě naaranžoval do jevištního dění. Posadil mě na židli, přede mne postavil herce, pana Dorka, a řekl: Jarku, to je váš otec. Dívejte se mu do očí a odpovídejte na jeho otázky. Hlasitě, aby vás bylo slyšet. Nehrajte. Seďte. Otec vám dá pohlavek, a bude tma…

    Připomínky po generálkách byly stereotypní – Jarek dobrý, Dorek, to je málo, vy tu facku šidíte, musíte dát synovi takovou opravdickou, výchovnou, otcovskou… Herec Dorek odpovídal: Já vím. To bude. Jen se bojím o premiéru. O premiéře mi ubalil takovou, že jsem na tři dny ohluchl… Pan režisér chválil: No prosím, i aplaus jste měli

    Helena Kružíková jako Kapuletová, Zdena Herfortová v roli Julie a režírující Zdeněk Kaloč (W. Shakespeare: Romeo a Julie, Státní divadlo Brno, 1971). Foto archiv NdB

    Zdeněk Kaloč byl vnímavý a citlivý člověk. Když jsem se na zkoušce Mrožkova Tanga zhroutil, zajistil mi ošetření v nemocnici u primáře Mazla a říkal: Nedělejte si těžkou hlavu. Hlavně se dejte do pořádku. Až se vrátíte, budeme opět spolupracovat

    Opětovně jsem se s ním setkal na jevišti Mahenova divadla ve velkolepě pojaté inscenaci Puškinova Borise Godunova, která se nedočkala premiéry. Po poslední zkoušce byla nadřízenými orgány zrušena…

    Úžasná byla jeho inscenace Čechovova Platonova, na které jsem se také podílel. Dodnes si pamatuji kutálející se jablka padající ze skříně při umírání hlavního hrdiny…

    Zkoušíval naplno a do úmoru. Písek, voda, kameny, bělostné plachty se často objevovaly v ansámblových scénách. Jejich ovládnutí bylo mnohdy náročné i obtížné…

    V roce 2011 byl Zdeněk Kaloč uveden do Síně slávy Národního divadla Brno. Foto Jana Hallová

    Dramatizace Gorkého MatkyHelenou Trýbovou v titulní roli získala uznání a dočkala se uvedení na scéně pražského Národního divadla i prezentace ve Varšavě, v obrovitém sále věžaté dominanty tamního Domu umění.

    Cestou z Varšavy jsme navštívili koncentrační tábor Osvětim. Moc to pro mě znamenalo a dodnes znamená…

    Zdeněk Kaloč byl pedant. Tvrdošíjný perfekcionista a dříč, zhmotňující své vize v jevištní tvar. Tuze rád jsem navštěvoval jeho inscenace jako divák. Racek, Mejdan na písku, Jenůfa a další byla představení uhrančivá.

    Pane režisére, děkuji vám za vše…

    Zdeněk Kaloč zemřel v Brně nad ránem 26. března po krátké, těžké nemoci.

    Brno – Komín, 26. 3. 2020

    ///

    Více na i-DN:

    Zemřel Zdeněk Kaloč


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 541)

    1. Jan Grulich

      Avatar

      Zdeněk Kaloč
      patřil k legendám divadelního Brna. Byl to múzický režisér a básník jeviště. Jako student brněnské univerzity jsem se setkal s jeho posledními inscenacemi v tehdejším Divadle bří Mrštíků, např. skvělá byla inscenace Pirandelovy hry Každý má svou pravdu. V době mého pobytu v Brně, do roku 1969, jsem sledoval v tehdejší Mahence každou jeho inscenaci, jeho premiéry byly vždycky událostí. Jeho inscenace ke konci kariéry v Mahence jsem sledoval s napětím. Velmi jsem litoval, že tak brzy ukočil svoji činnost.
      Jeho osobnost v divadelním Brně nám bude velmi chybět.
      Čest jeho památce.

      28.03.2020 (10.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Jan Grygar

      Avatar

      Zdeněk Kaloč
      byl vynikající režisér a pedagog. Strávil jsem po jeho boku 30 let a každá jeho inscenace byla zážitkem.
      Budeš nám Zdeňku moc chybět.

      28.03.2020 (14.56), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Boleslav Bílý

      Avatar

      Zdeněk Kaloč
      – skvělý člověk, bez kterého si divadlo v Brně nedovedu představit. Právě těchto lidí si člověk má vážit, neboť bez nich by nikdy v Brně žádné hezké věci nevznikly. Ale díky těmto lidem ony hezké věci vznikly.
      Děkuji Zdeňku Kaločovi za všechno hezké, co Brnu za svůj život dal.
      Čest všem jeho památkám.

      28.03.2020 (19.07), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Milana Suská

      Avatar

      Je mně to líto. Vlastně všechno už je mně líto..

      29.03.2020 (3.12), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    5. Zdeněk Pololáník

      Avatar

      Od prvního setkání se Zdeňkem Kaločem,
      kdy mě požádal o kompozici hudby ke Gribojedově hře Hoře z rozumu (pro Divadlo Julia Fučíka na Výstavišti v Brně), kdy byl ještě studentem DAMU v Praze, jsem se stal až do konce jeho režisérské činnosti jeho hlavním skladatelem scénické hudby. Byly to hudby, komponované pro divadla, rozhlas, TV a film, nejen v Brně, ale i v Praze, Ostravě, Zlíně, Plzni, i v Oslo. Rozmanitost byla rozsáhlá. Jeho spokojenost s mou spoluprací nelze lépe doložit než tím, že ještě před premiérou jedné hry mi předával další scénář. A tak tomu bylo více než půl století. Rád na to vzpomínám, protože zvláště z počátku jsme vždy spolu probírali podrobně scénáře, Kaloč měl prostudováno vše, co se ke hře a jejímu obsahu vztahovalo. Měl rád hudbou prokomponované scény, zvláště šlo-li o rituály, obřady, tanec, melodram, písně. Měl rád hudbu, která charakterizovala postavy, měla národnostní kolorit (ruský, španělský, indický, čínský atd.), aby tvořila se scénou a kostýmy a jmény postav jednotu. Líbilo se mi, že nechtěl jen hudební „tečky“, ale dával hudbě i prostor, nikdy neomezoval ve výběru a počtu nástrojů, jehož výdaje vždy obhájil konečnou kvalitou výsledku dokonalé formy celé inscenace. Později jsme si již tak rozuměli, že nebylo třeba dlouhých rozhovorů, ale kniha s jeho poznámkami, a s důvěrou přicházel až k nahrávce do studia a již po zaznění prvních čísel dával najevo svou spokojenost, což bylo pro mne a interprety velmi příjemné povzbuzení.
      Napsat podrobněji o všech hrách a filmech i různých zajímavých okolností, které se během spolupráce vyskytovaly, by bylo téma na diplomní práci (přinejmenším). K rozsáhlým hudbám, které byly délkou shodné s muzikálovými, byla např. Kaločova vlastní hra „Holátka“, nebo norská hra „Balada o Hilebii“ (ve Zlíně).
      Místo dalšího výčtu uvedu jen počet inscenací: Scénická hudba – 64, rozhlasové hry – 7, televizní hry – 13. Celkem – 84. V posledních letech přicházel Zd. Kaloč na všechny brněnské koncerty, kde se hrály moje skladby. Jeho odchodem na věčnost skončily už i naše časté kontakty přes internet a mobil. Zůstávají krásné vzpomínky, stačí se dotknout názvu některé hry na které jsme se spolu podíleli. I přes půlstoletí nevybledly.

      29.03.2020 (15.59), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,