Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2020

ročník 29
23. 6.–1. 9. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 540)

    Múza Mab umí být neodbytná. Často mi vstupuje do snů. Hrbila se za klandrem a vrněla jako kočka: Vzpomínáte si na klauna Slávu Polunina, jak vám za bílých petrohradských nocí vyprávěl? – Daniil Charms, ruský kníže nonsensu, spisovatel, kterého za německé blokády umořili obránci hladem v cele vězeňského blázince, byl svázán despotismem báťušky cara i Josifa Džugašviliho. Já jsem klaun perestrojky, volný jako pták. Jaroslav, klaunství není povolání, je to dar shůry.

    Otevřel jsem oči. Zdálo se mi, že Mab sedí u počítače a čte z obrazovky: Am ham chlam Kaba baba Saba baba Samba hip čip lip Čiki kiki luki kuki Čuch šuch Sdugr pugr Puf uf Prrr?! I tak se může jmenovat postava divadelní hry pro děti. Tedy pokud je jejím autorem jistý pan Daniil Charms z Petrohradu. Světoznámý surrealista a taškář s krajně vyvinutým smyslem pro nesmysl.

    Zavřel jsem oči.

    Mab se zeptala: Už jste někdy v divadle zažili potopu?

    To je ale blbý sen, řekl jsem.

    Charms na Provázku – pro děti od tří do sta třiceti tří let! Foto Ivo Dvořák

    Mab mluvila dál: Krasojezdec Robert Mario Koblihin, létající akrobat Matylda Derdiedas, fakír Charindronáta Pirongrocháta Čepíngrombóm bom cháta a další jí čelí právě teď. A kolem krouží uprchlá žraločice Pípchen!

    Snažil jsem se probudit. Marně.

    Charms na Provázku – pro děti od tří do sta třiceti tří let!

    To je vtipné, zamumlal jsem.

    Také si to myslím, řekla Mab a pokračovala: Navštivte Cirkus Abrafrk. Dnes v Huse na provázku premiéra. Chutě skoč a vyskoč.

    Pane řediteli, pane řediteli, nechte mě u vás hrát… Foto Ivo Dvořák

    Probudil jsem se. Bylo ticho. Monitor počítače zářil a na parapetu za ním kvetla orchidej. Není nadto míti múzu, řekl jsem a chvatně se pustil do obřadu příprav.

    V bujném rozmaru jsem prošel divadelními vraty a sestoupal schody do sklepního sálku. Podivuhodný uvaděč s aktovkou, křiklavě červenými ponožkami na nohou, s knírem a vlasovou kremrolí na hlavě měl drzé poznámky o Metuzalémech, kteří musí vždy sedět v první řadě i když jsou dlouzí…

    Ozvala se Mab: Na toho nedejte, je to klaun, říkají mu Všetečkin.

    Něco jako obludný orchestrion, nebo lépe, bláznivě pomalované loutkové divadlo s trojúhelníkem šaškovské čapky na vrcholku, se šklebilo na malé i velké diváky.

    Vrže to, skřípá, žárovky blikají, loutková oponka se chvěje… Foto Ivo Dvořák

    Klaun v cirkusové čabrace, s černým cylindrem, baculatou zadnicí, s čapatýma nohama, nakroucenými ředitelskými kníry a černým cylindrem na hlavě, otáčí dřevěnou klikou. Vrže to, skřípá, žárovky blikají, loutková oponka se chvěje. Všetečkin skuhrá: Pane řediteli, pane řediteli, nechte mě u vás hrát…

    Klaun v pruhovaném tričku, zelené livreji, s červenou bambulkou nosu na černém kloboučku posazeném na ohnivě střapaté paruce, se sametovou růží v klopě, je elegánem non plus ultra.

    Legrační dění se dalo do pohybu. Pan ředitel práskal pomyslným bičem, Všetečkin předváděl stoj na jedné noze, elegánova hlava se ukazovala v otvorech zmalované stěny, oponka se rozhrnovala a zavírala, plošné loutky předváděly akrobatické voltáže, zněl akordeon, zpívaly se rozverné písničky, obecenstvo se smálo, a okouzlená Mab vykřikovala. Jsou báječní, skvělí, dokonalí.

    Drobné vtípky, triky, vypointované gagy měly půvab. Foto Ivo Dvořák

    Drobné vtípky, triky, vypointované gagy měly půvab. Děti v hledišti byly pozorné.

    Placatá akrobatka s namalovaným deštníčkem nad hlavou klouzala po laně, poté lano přeskakovala. Olé, volal ředitel… Klauni obíhali kolem barevné dekorace a potutelně se usmívali. Loutka fakíra pískala na píšťalu, provaz před ní se rovnal, až se vztyčil jako tělo kobry…

    Děti vyjekly: Jé!

    Všetečkin chtěl předvádět levitaci a fakír mizení předmětů v bezedné bedýnce. Klaun v ní zmizel.

    Klučina vedle mne vydechl: No teda!

    Fakír tahal klauna z bedýnky za vlasy ven. Klaun špital: Za kremroli ne! Fakír tahal klauna za ruku. Paže se natahovala, až byla tak dlouhá, že fakírovi hladila dlaní prsty.

    Diváci se smáli.

    Pan ředitel ohlásil, že divadlo zaplavuje voda… Foto Ivo Dvořák

    Pan ředitel ohlásil, že divadlo zaplavuje voda a žravá žraločí tlama schlamstne vše. Ocitli jsme se pod bílou plachtou. Tedy jako pod vodou. Sestupovali jsme žraločí papulou po schodech dolů, do žraločích útrob, abychom pomohli polknutému Všetečkinovi. Mezi žraločími vnitřnostmi, fábory, ručníky visely plavky. Byl tam také klavír… Děti Všetečkina našly a zachránily. Potom jsme se labyrintem chodeb vrátili na svá místa.

    Šťastný Všetečkin ukazoval, jak se dá v cirkuse létat. Hrál na heligonku, zpíval. Pan ředitel i klaun elegán zpívali též a bylo veselo.

    Nádherné představení, klauni par excellence, bravo! Foto Ivo Dvořák

    Mab šeptala: Nádherné představení, klauni par excellence, bravo!

    Proplétal jsem se mezi tleskajícími. Vzpomenul jsem na Slávu Polunina, se kterým jsem v těchto místech kdysi dávno hrál dialog Klaun a ex ředitel… Usmál jsem se a tiše řekl: Chlapče, měl bys radost

    Brno – Komín, 12. 3. 2020

    Divadlo Husa na provázku, Brno – Daniil  Charms: Cirkus Abrafrk – Divadelní potopa. Překlad Ondřej Mrázek, režie Anna Davidová, dramaturgie Kateřina Menclerová, výtvarník František Petrák, výtvarná spolupráce Martin Ondruš, kostýmy Nikola Štěpánková, hudba Mario Buzzi, texty písní Daniil Charms, inspice Hana Senková, foto Ivo Dvořák. Osoby a obsazení – Klaun elegán: Ondřej Kokorský, Všetečkin: Miroslav Sýkora, Ředitel cirku: Tomáš Žilinský. Premiéra 7. března 2020 ve sklepní scéně Divadla Husa na provázku, Brno.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 540)

    1. Milana Suská

      Profilový obrázek

      Škoda,
      že už nečtu ty optimistické recenze, při kterých jsem si připadala jako divák v divadle.
      Kdy to zas bude, Pán Bůh, ví.

      29.03.2020 (3.18), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,