Divadelní noviny Aktuální vydání 7/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

7/2020

ročník 28
31. 3.–13. 4. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 537)

    Pokud vím, pravila múza Mab, Dobové tance jste viděl v Hradci Králové při setkání mladých tvůrců v rámci přehlídky Svazu českých dramatických umělců. Hlavní postavu, Devátého, hrál v režii Ivana Rajmonta vynikajícím způsobem Leoš Suchařípa. Soubor ústeckého Činoherního studia měl tehdy obrovský úspěch.

    Ano, vzpomínám si, byla to taková divácká manifestace. Aplausy a výbuchy smíchů nebraly konce. V davu se špitalo, je to trefený! Jsme tancmajstry

    Mab pokračovala: Režisér dnešního představení Ivan Krejčí odpovídá na otázku, proč inscenuje čtyřicet let starou hru: „Protože Steigerwaldův text je stále aktuální. Řada našich současných politiků by v ní mohla vystupovat z fleku…“

    To je scéna jako z panoptika… Foto NdB

    Mahenovo divadlo je krásné. V jeho zlacené skořepině z dob rakouského mocnářství lze slyšet brum halasných celebrit. Na jevišti vidím omšelé dvoupodlažní monstrum z harampádí, krkolomných schodů a skříní ověšených zelenými girlandami s terčíky červenobílých kokard. V jeho horním patře svítí červené srdíčko neonu a kdesi v temné dáli světélkují rudá očka prasečí hlavy. V začouzeném mezaninu se nachází místnost s chatrným stolem a rozviklanými židlemi.

    Mab utrousí: To je scéna jako z panoptika.

    Tři tupci, mluvkové a pijani, víří usedlý radniční prach. Foto NdB

    Tři tupci, mluvkové a pijani, víří usedlý radniční prach. Jsou to konšelé. Nejvýřečnější z nich je starostou. Do zapadlé české vísky přijíždí vídeňský vládní rada, aby prošetřil anonymní udání týkající se činnosti místní revoluční gardy. Je to dementní stařec, gurmán a žrout. Nechává se hostit. Při jednáních usíná.

    Mab konstatuje: Vladimír Krátký hraje radu Himla přesvědčivě.

    Starosta s dvěma radními nohsledy předvádějí tanec nedovzdělaných hlupců. Foto NdB

    Starosta s dvěma radními nohsledy předvádějí tanec nedovzdělaných hlupců vládnoucích obci bez skrupulí a zábran. Jejich opilecké blekotání, lhaní a vzájemné udávání divákovi leccos připomíná.

    Mab špitá: Proč se diváci nesmějí, vždyť je to k smíchu.

    Arcihlupák starosta si plní sen. Staví v obci – ač neodborník – hotel. Korumpuje okolí, intrikuje. Na jeho jednání doplácejí občané.

    Mab řekne: Opravdu je to současná hra. Smutná veselohra. Možná proto se diváci nesmějí

    Opravdu je to současná hra. Smutná veselohra. Foto NdB

    Vynikajícím způsobem vytváří postavu vychytralého hraběte Martin Siničák. Je šlechticem. Stoikem. Divákovu pozornost dokáže upoutat precizností pohybu i mluvy. Ivan Dejmal modeluje hloupého Bartoše v karikaturu stvůry. Housku, pozpěvujícího hňupa, a úplatného poetu bez talentu Hvězdenského hraje přesvědčívý Pavel Čeněk Vaculík. Velký herecký výkon podává Jan Grygar v roli proradného starosty Devátého. Je vitální, mrštný, výřečný. Virtuózně střídá povahové obludnosti pleticháře. Když v závěru položí otázku, proč nejsou všichni jako já?, zamrazí mě v zádech. Trojice antihrdinů je ochotna v boji o pravdu vzdát se ledasčeho, jen ne praporu…

    Když v závěru položí otázku, proč nejsou všichni jako já?, zamrazí mě v zádech. Foto NdB

    Mab se ušklíbne: A koneckonců, když z praporce odstraníte lva a heslo – Pravda vítězí, co na tom, nic… Projde se zkouškou a půjdete dál, šíje hrdě kloníce jen před svým národem…

    Stál jsem před budovou divadla z dob rakouské monarchie, kousek od drátěných žárovek Thomase Alvy Edisona, a přemítal o pokroku i o tom, že Dobové tance jsou relativním úspěchem souboru, který programově obměňuje své řady.

    V tramvaji se ozvala Mab: Obávám se, že taškařice Karla Steigerwalda o věčném češství a hledání nejschůdnější cesty vedoucí k pohodlí blahobytu je hrou nadčasovou. Řekl jsem: Ano, také se obávám.

    Spolucestující zmlkli. Mladší muž mi uvolnil místo k sezení…

    Brno – Komín, 1. 3. 2020

    Národní divadlo Brno – Karel Steigerwald: Dobové tance. Režie Ivan Krejčí, dramaturgie Tomáš Vůjtek, Jaroslav Jurečka, scéna Milan David, kostýmy Marta Roszkopfová, hudba Ondřej Švandrlík. Osoby a obsazení – Devátý: Jan Grygar, Devátá: Jana Štvrtecká, Bartoš: Ivan Dejmal, Houska/Hvězdenský: Pavel Čeněk Vaculík, Kučera: Jakub Svojanovský, Cilka: Zuzana Černá, Himl: Vladimír Krátký, Hrabě: Martin Siničák, Řehtáček: Pavel Doucek, Mařena: Hana Tomáš Briešťanská. Premiéra 28. 2. 2020 v Mahenově divadle v Brně.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 537)

    1. Milana Suská

      Profilový obrázek

      Bejvávalo lépe,
      teď se nepokochám ani zprostředkováně vámi, s divadelním světem.

      15.03.2020 (1.31), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,