Divadelní noviny Aktuální vydání 7/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

7/2020

ročník 28
31. 3.–13. 4. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 536)

    Ještě jsem se neprospal z experimentálního maratonu Série, a múza Mab opět volala: Experiment je hybnou složkou umění. Touha po umění zavedla lidský rod k poznání dramatu i komedie i k produkci gladiátorských her. Budeme pokračovat v krasojízdě. Večer vyrazíte do Pražákova paláce, agilní BuranTeatr v jeho prostorách uvede premiéru uměleckého projektu na pomezí výtvarné instalace, performance a happeningu I am Normal: Example No. 3 čili Jsem normální: Příklad č. 3.

    Tohle je vaše parketa, pokusnictví, nové formy, pohybové férie. Uměleckou tvorbu Juraje Augustína sledujete od režisérových studií a před rokem jste viděl jeho pohybový traktát Deep shirt, odsouzeni ke svobodě, na který Example No. 3 navazuje. Takže večer!

    Trochu jsem bloudil. Motal jsem se kolem hotelu Internacional. Mab řekla: Kuk, novorenesanční Pražákův palác, sídlo ředitelství Moravské galerie máte před nosem.

    Jsme divadelníci, kteří se rozhodli poskytnout divákům ne tak úplně divadelní zážitek. Foto BuranTeatr

    Zakopl jsem o schod. Naštěstí za dveřmi bylo světla dostatek. V šatně jsem si odložil batůžek i kabát a rozhlížel se. Bývalý nájemní dům doznal mnoha proměn. Schůdky a schody. Strohé ochozy se sloupy.

    Mab četla z kartounu: Jsme divadelníci, kteří se rozhodli poskytnout divákům ne tak úplně divadelní zážitek. Ten totiž u diváka přirozeně generuje očekávání tradičního divadelního vztahu divák – účinkující. My volíme pro naši práci nedivadelní prostor, ve kterém si divák sám určí svoji pozici a roli v prostoru.

    Múza se ptá: Ten je nalepený? Foto Facebook BuranTeatru

    Vítá mě šéf BuranTeatru Juraj Augustín. Má pod nosem knírek. Múza se ptá: Ten je nalepený? Šéf odpovídá: Nie, tento je pravý, narastený. Som tu dnes kustodom, generálným galeristom.

    U schodiště upoutá můj pohled obrovitá roura ve tvaru vodního tobogánu. Mab se usměje: Skluzavka, kterou se můžete svézt z druhého patra dolů. Nedivte se, jste v expozici moderního umění. Tvůrce zde dává na odiv podstatu sešupu z výšin… Exponát je funkční.

    Instalace dvou lidských bytostí na piedestalu. Foto Facebook BuranTeatru

    Uprostřed výstavní síně stojí šest bílých obdélníkových hranolů. Na dvou z nich sedí nehybně žena a muž. Jsou obléknutí do bílých cvičebních úborů. Mab čte: Instalace dvou lidských bytostí na piedestalu.

    Na padesát obdivovatelů se rozestaví kolem zdí. Někteří z nich korzují. Pohledem znalců zkoumají výrazy sedících skulptur. Zní hudba. Altově laděný hlas říká slova. Melodramu však nerozumím. Procházím kolem soklů a hledám místo, kde bych porozuměl. Mab šeptá: Autorka mluví o své tvůrčí práci, o nudě, o životně nutných činnostech. Třeba, že močí do vany.

    Figuríny ožívají. Foto Facebook BuranTeatru

    Figuríny ožívají. Přisávají se k bílým plochám, plazí se po nich. Proměňují tvary svých těl, jakoby je modelovaly neviditelné ruce sochaře.

    Průčelní stěna za šesti sokly je polepena strakatinou listů ze skicáře, zmalovaných a popsaných slovními hříčkami. Ta i za peříčko dá…, skákal psík přes ovsík…, kráva krávu nepodojí. Mab mě napomíná. Nesmějte se, obrázky nepatří k instalaci. Jde o stálý exponát.

    Na piedestalech se počíná odehrávat příběh vzniku vztahu dvou sobě cizích jedinců. Foto Facebook BuranTeatru

    Na piedestalech se počíná odehrávat příběh vzniku vztahu dvou sobě cizích jedinců. Náhodné setkání, ženino vábení, mužova netečnost, zpozornění… Pohyby postav po hranolech jsou artistní. Přesné, dokonalé. Podobné výkonům slimáků, mouchám nebo gymnastkám cvičících na kladině. Mab šeptá: Vzpomínáte, loni v instalaci Deep shit předváděli zdolávání dlažebních kostek. Motem jim bylo Sartrovo – Člověk je svobodný, člověk je svoboda. Člověk je odsouzen ke svobodě, ač se nestvořil sám, je přesto svobodný, protože jakmile je jednou vržen do světa, je odpovědný za všechno, co činí

    Kostky byly malé, bylo jich pět. Dnes je soklů šest a jsou veliké jako podstavce pod sochami.

    Postavy laškují, naklánějí hranoly, mění je ve vrcholky hor. Foto Facebook BuranTeatru

    Postavy laškují, naklánějí hranoly, mění je ve vrcholky hor. S největší opatrností hledají možnosti přiblížení. Stoupají na ozubí. Muž hraje roli furianta. Stojí, usmívá se, nohy se mu chvějí. Nakloněné roviny se třou o sebe. Žena má snahu dopídit se k muži. Nepatrné vychýlení a nastane katastrofa. Manéži by vířil virbl, v síni je absolutní ticho. I kroužení znalců ustalo. Jen světlo nevydrželo, bliklo.

    Sbližování pokračuje. Je to vlastně zápas o to, kdo bude komu velet. Když se veličiny konečně stanou blízkými, jejich vztah odumírá. Mab povzdechne: Člověk je svobodný, je odpovědný za vše, co činí.

    Výtečná podívaná končí. Foto Facebook BuranTeatru

    Výtečná podívaná končí. Umělečtí artisté se uklánějí. Usmívají se. Galerista, režisér, autor libreta a choreografie Juraj Augustín děkuje…

    V tichosti se vytrácím…

    Mab říká: Jako v životě, jako v životě…

    Brno – Komín, 23. 2. 2020

    BuranTeatr, Brno – I am Normal: Example No. 3 /Umělecký projekt na pomezí výtvarné instalace, performance a happeningu/. Režie Juraj Augustín, asistent režie Simona Vaškovičová, dramaturgická konzultace Alexandra Bolfová, light design – Anna Laborova, hudba Ondrej Kalužák. Hrají Petr Holík, Patricia Pažická. Premiéra 21. února 2020 v Pražákově paláci Moravské galerie Brno.

    ///

    O projektu BuranTeatru Deep Shit na i-DN:

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 434)


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 536)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,