Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2019

ročník 28
16.–29. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 434)

    Co jsem vlastně viděl…? Zdobné bílé písmo na černých stěnách BuranTeatru, šest obrazných fotografií lepých žen Davida Šuláka z kolekce Dům skleněných loutek, velké kovové berle s červenými opěrkami, černý klavír, na něm blikající žárovičky, dlažební kostky naskládané vedle lesknoucích se plastových pruhů.

    Bylo řečeno: Máte svobodu. Můžete si sednout na podlahu, stát kdekoliv, pořizovat snímky, dělat záznamy. Jen ten, kdo má špičkové podpatky, musí boty zout… Byl jsem statečný, šel jsem do sálu první…

    Obdélníková lesklá plocha byla posázena žulovými kostkami a obrubníkovými hranoly. Postavil jsem se doprostřed boční stěny, opřel se o ni a pozoroval příchozí. Zaraženě koukali na kupky kamení, opatrně se rozmisťovali kol zdí. Někteří usedali vedle hranatých obrubníků. Bylo ticho.

    Vztek koukal aktérům z očí… Foto Dagmar Husárová

    Slečna s mikro-mikrofonem lezla po kolenou, nahrávala zvuky. Jiná fotila vše, co se hnulo. Autor pohybového traktátu Juraj Augustin si vprostřed kamenného zátiší kecnul na zadek a rozevřel nohy do tvaru písmene V. Dívka, se kterou jsem se v Café baru snažil navázat hovor, počala konat strohé prostocviky. Chromý člověk, co seděl vedle ní, její cviky opakoval. Ona vzpažila, on také. Mával berlemi. Ona taškou. Byla bez berlí. Dvojice procházela mezi kameny. Muž i žena brali do rukou kostky. Nosili je v dlaních i v síťovkách. Muž si dal jednu do kapuce mikiny. Gravitace její tíži povýšila. Muže z mikiny svlékla. Zůstalo mu tričko a kalhoty. Vztek koukal aktérům z očí…

    Diváci měli oči „na stopkách“. Foto Dagmar Husárová

    Rozjívená dívenka s mobilem v ruce dvojici pronásledovala. Pořizovala si „selfíčka“. Stále se přitom pochichtávala. Chytrá holka. Zřejmě věděla, o co jde. A slečna s mikrofonem se mezi šutry plazila. Odchytávala zvuky za sedícím Augustínem… Ostatní diváci měli oči „na stopkách“.

    Výstředně se hýbající dvojice markýrovala kopulační pohyby. Muž ženě svlékal kalhotky. Jedny, druhé, třetí, čtvrté, páté. Stále bylo co sundávat. Žena stahovala muži slipy. Jedny, druhé a bylo po komice. Z reproduktorů zněl líbivý song.

    Žena střílela z revolveru. Foto Dagmar Husárová

    Muž a žena opět brali do rukou kamenné kostky. Nosili je jako nálože. Jako miny. Žena střílela z revolveru. Bubínkový kolt dělal rámus až při každém třetím zmáčknutí kohoutku. Lovkyně zvuků si prsty zacpávala uši… Sálem se valil jiný libý song. Aktéři protestovali. Ze svých těl vytvářeli propletená sousoší. Žalostná mementa doby. Zběsile přemisťovali žulové kostky sem a tam, až jsem se bál, že nás začnou kamenovat.

    Augustín se usmíval, šmejdil po zadku za aktéry, aby je měl v zorném poli pohledu…

    Exotické rytmy sladce kvapící písničky uhlazovaly pohybová běsnění dua nemluvných aktérů… Foto Dagmar Husárová

    Exotické rytmy sladce kvapící písničky uhlazovaly pohybová běsnění dua nemluvných aktérů… Poté muž i žena vzali do rukou smetáky a drsné kameny shrnovali z lesklé plochy pryč. Skřípalo to a drhlo. Slečna s mikrofonem měla konečně co lapat…

    Žena, aktérka, se postavila vedle mne. Muž, aktér, se vklínil do řady mezi diváky také. Žena mi nabídla dlaň. Lidé stojící u zdi si podali ruce. Byl vytvořen řetěz bojovníků. Zazněla kulometná dávka a muž i žena upadli…

    Ostatním se padat nechtělo. Zůstali jsme stát…

    Zůstali jsme stát… Foto Dagmar Husárová

    Pak jsme pochopili a začali tleskat. Tedy vypadalo to, že jsme Deep Shit pochopili…

    Tvůrcům byly rozdány jarní vonné kytičky…

    Mab mi šeptala do ucha: Jste spokojen? Zamumlal jsem: Potřeboval bych překlad… Mab se podivila: Čeho, prosím vás? Vždyť se tam nemluvilo.

    Mab, ale zpívalo se tam. A dost. Texty songů třeba měly nějaké nosné významy

    Mab se ušklíbla: Neměly. Byly kulisouZrovna jako písničky v obchodňácích při nákupech…

    A stejně bych potřeboval překlad, řekl jsem a nastoupil do tramvaje.

    Brno – Komín, 30. 3. 2019

    BuranTeatr, Brno – Deep Shit. Pohybová inscenace, ve které je dovoleno mnohé. Režie a choreografie Juraj Augustín, dramaturgická konzultace Sabina Machačová, hudba, zvuk Ondrej Kalužák, zpěv Karel Heřman, light design Tomáš Tušer, asistent režie Simona Vaškovičová. Produkce Simona Vaškovičová, Klaudia Klembarová.. Inspice Martina Ipserová. Grafika Simona Vaškovičová. Foto plakátu Pavel Nesvadba. Foto inscenace Dagmar Husárová. Osoby a obsazení: Petr Holík, Patricia Pažická. Premiéra 29. března 2019. Představení trvá 55 minut. Nemá přestávku.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 434)

    1. Miroslav Řezáč

      Profilový obrázek

      Tak trochu se bojím pochopit představení.
      To nic nemění na tom, že i nadále, jak jsem již psal, sleduji recenze Jaroslava Tučka a zdá se, že se mi stávají návykovou drogou.

      14.04.2019 (19.38), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Zdeněk Pololáník

      Profilový obrázek

      Divadlo, nebo hrátky! Přesahuje rozlišení.

      14.04.2019 (19.42), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,