Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 499)
Bylo nás hodně zvědavých, smíchu náchylných, co jsme v deštivý pátek svátečně oděni, vstupovali do historické budovy Reduty, abychom se pobavili, poučili a hlavně zasmáli.
Múza připomínala: Carlo Goldoni napsal hru Mirandolína (La Lacandiera) v prosinci 1752. Tady v Redutě se uváděla v roce 1947 pod názvem Paní hostinská. Inscenaci režíroval Milan Pásek. A v Janáčkově divadle byla 9. října 1968 premiérována opera Bohuslava Martinů Mirandolina. Dirigoval ji Václav Nosek. Mirandolínu zpívala Sylvia Kodetová.
Postava stařičkého markýze di Forlipopoli (Michal Bumbálek) má kolem hlavy vyčesanou ježatou zrůdnost. Foto NdB
Na jevišti, za povlávající oponkou z pomalovaného organtýnu, postávají hostinské stoly. Na nich polehávají vzhůru nohama patinované židle. Halasní herci ve směšných kostýmech se pitvoří.
Postava stařičkého markýze di Forlipopoli (Michal Bumbálek) má kolem hlavy vyčesanou ježatou zrůdnost. Vypadá jako špatně vyřezaný svatý. Hraběti d´Albaflorita (Vojtěch Blahuta) kouká degenerace z očí i těla. Namyšlené monstrum, baron di Ripafratta (Petr Bláha) je pávem bez ocasního peří. Fabrizio (Roman Blumaier), zástěrou opásaný pinkl, mezi nimi poletuje, řekl bych – od ničeho k ničemu.
Múza šeptá: Tohle představení bude asi soubojem komiků…
Pohybové eskapády herců spolu s artistním žonglováním rukou jsou přednostmi, avšak hbitost jejich výřečnosti za nimi zaostává. Foto NdB
Pohybové eskapády herců spolu s artistním žonglováním rukou jsou přednostmi, avšak hbitost jejich výřečnosti za nimi zaostává. Mluvním gagům schází hroty point. Teprve příchodem triviálních hereček Ortensie (Jana Štvrtecká) a Dejaniry (Hana Tomáš Briešťanská), především však zásluhou brutálního humoru druhé z nich, se v hledišti ozývají exploze smíchů.
Kontrastem komediální hrubozrnnosti, je šarmantní, do červeně vykřičených domů oděná majitelka hostince Mirandolína. V podání Terezy Groszmannové ironicky vtipná, zištně svůdná obchodnice, které pro flirty z profese uniká štěstí vlastního života.
Košaté monology, vypovídající o jižanském temperamentu, ovládají aktéři s tenorovým a sopránovým zabarvením hlasů lépe. Foto NdB
Goldoniho hra je mnohomluvná. Košaté monology, vypovídající o jižanském temperamentu, ovládají aktéři s tenorovým a sopránovým zabarvením hlasů lépe. Problém rychlopalné mluvy byl však v inscenaci patrný i u nich.
Po opadnutí nervozity, dostalo se představení o touze pronikání pánů do klínů krásných žen do veseloherního tempa a vyvolávalo u obecenstva, především u jeho dámské části, žádoucí reakce. Smála se i Múza. To když zmalovaná herečka Dajaníra prohlásila: Náš herecký soubor je sestaven tak, že dokáže zahrát vše!
Náš herecký soubor je sestaven tak, že dokáže zahrát vše! Foto NdB
Režie nechávala v podkresu zaznívat popěvky, které aktéři vydávali za svůj zpěv. Jevištní dění obšťastnil i několika kvazi honičkami, jež se v závěru představení zdály být nadbytečnými. A proč se muselo čadit z dobových žehliček, jsem pro dusivý kouř valící se ze zákulisí nepochopil. Smrděl po doutnajícím papíru. Vyvolával obavy, že v divadle hoří…
Premiérové děkování tvůrců se setkalo s diváckou přízní. Já však z divadla prchal.
Múza řekla: Neplačte, není proč. Tenhle Goldoni „potáhne“, stane se úspěšnou inscenací.
Nahatý Amadeus na pylonu volal: Také si to myslím…
Odpověděl jsem: To ten kouř…
Brno – Komín, 8. 10. 2019
Národní divadlo Brno – Carlo Goldoni: Mirandolína – Zkrocení zlého muže. Překlad: Tereza Groszmannová, režie: Peter Gábor, dramaturgie: Hana Hložková, scéna: Michal Syrový, kostýmy: Tomáš Kypta, hudba: Mario Buzzi, pohybová spolupráce: Jiří Bilbo Reidinger, pěvecké nastudování: Petr Svozílek. Osoby a obsazení – Hrabě d`Albafiorita: Vojtěch Blahuta, Markýz di Forlipopoli: Michal Bumbálek, Baron di Ripafratta: Petr Bláha, Mirandolína, hostinská: Tereza Groszmannová, Ortensia, herečka: Jana Štvrtecká, Dejanira, herečka: Hana Tomáš Briešťanská, Fabrizio, služebný v hostinci: Roman Blumaier, Sluha barona: Viktor Kuzník j. h., Tomáš Chudoba j. h. Premiéra 4. října 2019 v 19 hodin v Divadle Reduta.
Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 499)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Zdeněk Pololáník
Hry Goldoniho vždy potěší,
zvláště když se povede vtipná inscenace, jak ji v tomto případě přiblížil recenzent Tuček.
17.11.2019 (20.03), , Trvalý odkaz komentáře,