Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 495)

    Múza pravila: František Vítek, řezbář, sochař, výtvarník, scénograf, loutkářský technolog a konstruktér, loutkář a bůhví co ještě, slaví v letošním roce významné životní jubileum. Moravské zemské muzeum k jeho devadesátinám připravilo výstavu Devadesát vůní dřeva. U toho musíme být…

    Biskupský dvůr se tvářil přívětivě. Mnohohlavý hrozen pamětníků se sunul ke schodům mramorových sálů. Čtyři pěvci zpívali madrigal Bohuslava MartinůJak je mně, tak je mně… Generální ředitel Moravského zemského muzea Jiří Mitáček vítal účastníky vernisáže.

    Kurátor výstavy Jaroslav Blecha (vpravo), ředitel uměnovědného muzea a vedoucí oddělení dějin divadla MZM, zasvěceně hovořil o Františku Vítkovi. Foto MZM

    Kurátor výstavy Jaroslav Blecha, ředitel uměnovědného muzea a vedoucí oddělení dějin divadla MZM, zasvěceně hovořil o Františku Vítkovi a jeho ve všem spřízněné oddané, životní partnerce, choti Věře…

    Múza Mab šeptala: Není to dlouho, co jsme viděli obsáhlou kolekci loutek manželů Františka Vítka a Věry Říčařové Variace na jeden život. Pokýval jsem hlavou. Krása krás. Zkusil jsem tehdy oživit jednu z vystavených marionet. Pod její tíhou jsem zkoprněl a zůstal stát s pusou dokořán…

    Paní Věra zatáhla za šňůrku, zachrastila chrastítkem, dětský orchestrion zavrněl a na židli se roztančila ebenová dívenka. Foto MZM

    Stále půvabná paní Věra zatáhla za šňůrku, zachrastila chrastítkem, dětský orchestrion zavrněl a na židli se roztančila ebenová dívenka. Dřevěnými nožkami vyťukávala rytmy, s grácií se obtáčela, rozkládala tílko do grand poklony až s hlavičkou položenou na stranu strnula. Snad usnula… Kameramani a fotografové zvěčňovali krásné chvíle pro paměť…

    Kameramani a fotografové zvěčňovali krásné chvíle pro paměť… (Vlevo Petr Oslzlý a František Vítek, fotografuje Jindřich Štreit). Foto MZM

    Múza šeptala: František Vítek vydupával ze země podobu loutkového divadla v Hradci Králové, toho, co se později stalo věhlasným pod názvem Drak. V Hradci také poznal svou životní lásku, paní Věru. Když jsme nedávno bloudili kolem hradecké katedrály, šli jsme podél jejich obydlí

    Řekl jsem: To jsou ale paradoxy. Vedle mne stojící majitelka a ředitelka loutkového divadla Theater am Fadem ze Stuttgartu Helga Brehme se usmála. Ja, ja, mein lieber, sehr schönen paradox

    Věra Říčařová a Petr Oslzlý. Foto MZM

    Kurátor výtavy Jaroslav Blecha ukončil vernisážový hold slovy: …věříme, že tento reprezentativní vzorek umožní návštěvníkům proniknout alespoň nakrátko do hlubin umělecké duše zaklínače dřeva Františka Vítka. S bouchnutím vylétla zátka, teklo šampaňské, pěvci zapěli Okolo Hradišťa a pamětníci, někteří s malými dětmi, se spořádaně trousili do lůna mramorových sálů. Ze zdi, nepoznán, shlížel na ně ukřižovaný Kristus. Proti vstupním schodům stál majestátní monument krále s žezlem z bílých kuliček a vztyčeným prstem červené dlaně. Zájemců bylo mnoho, prostory stísněné. Zůstat stát se nedalo.

    Zájemců bylo mnoho… Foto MZM

    Akt ženy z voskované japonské višně, Harlekýn z patinovaného ořechu, Variace na pětiúhelník z dubu… lákají k zastavení a zamyšlení. Zkoumám skelet Prázdné hlavy s koulí namísto mozku z vykotlaného kořene lípy. Za zády se mi chechtá Mab…

    Hladím pohledem Ženu s dítětem, štíhlé Milence, řezbované z lípových polen, a na chvíli strnu u skulptury Staré ženy. Hrušňové dřevo zanechalo v prohlubni klínu znamení temného suku… Rošťák kouká prázdným očním důlkem zpod Modrého klobouku, Koule je zakována do želez a z Papriky trčí zubačka kovového stonku. Lípa je oblíbený materiál řezbáře Vítka.

    Hradecký pivovar je oslaven řezbou do dubového víka pivního sudu. Poněkud zachmuřený pes čeká, až jeho pánovi přinesou korbel pěnivého moku… Pahousle s pasmyčcem z tyrolského smrku a Spirála z černého bezu, jsou filigránskou ukázkou velkého mistrovství. Oliva z Arezza z voskované olivy letí, říza jí povívá. Lípová Běžící dívka je ukotvena v ebenovém kopytu. Z pod stropu visí loutka Jánošíkova zmučeného otce. Na zdi se šklebí Kašpárek. Jsem tlačen k východu. Kristus v holém odrání je skvostným torzem…

    Dřevěná nádhera. Budeme muset na výstavu ještě zavítat… FOTO MZM

    Proklouzávám do atria Biskupského dvoru. Mab říká: Dřevěná nádhera. Budeme muset na výstavu ještě zavítat. Souhlasím, odpověděl jsem.

    Brno –  Komín, 24. 10. 2019

    P. S.

    Koupil jsem si katalog výstavy a teď se kochám krásou slov a jímavostí fotografií. Obdivuji obálku s letícím Ikarem. Je řezbovaný ze dřeva, dřevěná má i křídla. Líbí se mi grafická úprava, pod kterou je podepsán Václav Houf

    Moravské zemské muzeum, Brno – František Vítek: Devadesát vůní dřeva. Biskupský dvůr, 23. 10. 2019 – 12. 1. 2020.

    ///

    Petr Oslzlý, František Vítek a fotograf Jindřich Štreit. Foto MZM

    František Vítek, řezbář, sochař, výtvarník, scénograf, loutkář aj., slaví letos významné životní jubileum. Se svou ženou Věrou tvoří umělecký tandem a jejich scénografické, herecké, dramaturgické i režijní progresivní počiny jsou v kontextu vývojových přeměn českého loutkového divadla považovány za unikátní a zásadní. Moravské zemské muzeum již prezentovalo jejich mimořádné loutkářské dílo na podzim 2016 v úspěšné obsáhlé výstavě František Vítek a Věra Říčařová – variace na jeden život.

    Současnou výstavu MZM věnuje Františku Vítkovi k jeho devadesátým narozeninám. Představuje v ní, vlastně poprvé, obzvláště autorovu méně známou volnou tvorbu, a to dle jeho vlastního výběru. Jde o sochařské práce ve dřevě, od miniaturních plastik až po velké skulptury. Tyto artefakty doplňují rozličné kresby, scénografické návrhy a fotografie z kultovních inscenací. Své místo na výstavě našlo samozřejmě i několik loutek stěžejního významu. Počet exponátů je bohužel limitován komorním výstavním prostorem, ale snad i tento reprezentativní „vzorek“ umožní návštěvníkům proniknout alespoň nakrátko do hlubin umělecké duše zaklínače dřeva Františka Vítka.

    Věra Říčařová a František Vítek. Foto MZM

    ///

    Více o Věře Říčařové a Františku Vítkovi na i-DN:

    Jeden život Františka Vítka a Věry Říčařové


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 495)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,