Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 489)

    V noci jsem psal a za svítání usnul. Klinkající mobil mi připomenul s múzou smluvený výlet. Byl první říjen. Oblékl jsem si bundu s kapucí a vyrazil za dobrodružstvím. Svitavské nádraží skrápěl deštík. Chlad se mísil s vůní kadidla. Vydal jsem se za ní.

    Kostelík svatého Jiljí stál v zajetí stél, pomníků a hrobů v tichém zadumání. Zeleň se leskla nachy podzimu. Mokrá byla i střecha márnice…

    Múza pravila: Stará Svitava byla založena kolem roku 1160 na březích říčky, která čistotou vody připomínala svítání. V polovině 13. století bylo území Svitav kolonizováno lidmi z Westfálska a Francka. Ve druhé polovině 19. století se Svitavy staly významným průmyslovým centrem. Pro převahu textilního průmyslu bylo město nazýváno moravským Manchestrem. Honosnost hrobek, velkolepost pomníků, spolu se zněním jmen, jsou toho dokladem.

    Minul jsem funkcionalistické vily. Do barev podzimu zbarvený břečťan z nich tvořil rdící krasavice. Foto Mab

    Minul jsem funkcionalistické vily. Do barev podzimu zbarvený břečťan z nich tvořil rdící krasavice. Foukal severák. Nahlédl jsem do vily postavené v roce 1892 rodákem a mecenášem města Valentinem Oswaldem Ottendorferem. Někdejší největší německá veřejná knihovna na Moravě s reprezentativním koncertním a přednáškovým sálem byla změněna na muzeum esperanta…

    Múza řekla: Enkláva německých občanů, po rozpadu Rakouské monarchie a vzniku Československa žádala zpětné připojení k Rakousku. Rebelii uklidnila až přítomnost jednotek československé armády.

    Rozlehlé svitavské náměstí se špalíry měšťanských domů a s podloubími vedoucími mírným svahem až ke kostelu Navštívení Panny Marie je krásné. Foto archiv (stará pohlednice)

    Rozlehlé svitavské náměstí se špalíry měšťanských domů a s podloubími vedoucími mírným svahem až ke kostelu Navštívení Panny Marie je krásné.

    Tohle se neokouká, viďte, pravila múza. Pokud se pamatuji, vy jste tady již byl. Hrál jste zde se souborem Divadla bratří Mrštíků. Strašně jste se divil, že prkna jeviště, co znamenají svět, jsou nakloněnou rovinou. Z kopce.

    Šel jsem do kopce. Nad pamětní deskou Zde přespal hleděla hlava ruského vojevůdce Kutuzova. O kousek výš, u rozevřené kamenné knihy věnované návštěvě prvního prezidenta republiky T. G. Masaryka, jsem se poklonil.

    Židovský hřbitov ve Svitavách, asi 1 km za městem u silnice směrem na Koclířov. Foto Wiki

    Múza řekla: Po anexi Československa byly Svitavy přičleněny k třetí říši, židovští občané zbaveni majetku a deportováni do vyhlazovacích táborů. Byl zbořen místní templ a zlikvidován židovský hřbitov. Češi byli vyháněni. Po osvobození z německého jha kalvárie města pokračovala. Němci byli odsunuti a opuštěné domy zabírány přišlými Čechoslováky…

    Rumělková radnice s bílými linkami a kulatým terčíkem věžních hodin shlížela na hemžení farmářského trhu s ovocem, květinami, vuřty, klobásami, uzenými kýtami a sýry mnoha podobenství i pachů. V Hotelu Slavia, v luxusním boxu, jsem si dal česnekovou polévku. Na dotaz černě oděného kelnera, pán přicestoval z daleka, jsem odpověděl, ano, z Jeruzaléma.

    Průsvitem židovské hvězdy lze spatřit Schindlerův rodný dům. Foto Muzeum Svitavy

    Mab se smála. V roce 1938 tady vysedával nejslavnější svitavský rodák Oskar Schindler, agent německé špionážní služby a byl zatčen českými policisty. Po „Mnichovu“ se mu dostalo amnestie a šuškalo se, že se zúčastnil přípravy přepadení vysílače v Gliwic. Posléze, v Němci okupovaném Krakově, získal továrnu na smaltované nádobí, ve které zaměstnával Židy. Ve Svitavách mu dali přezdívku „Schindler – gauner“. Je pochován v Jeruzalémě.

    Sídlo městské radnice v Langerově vile, obestavěné lešením a ověšené ochrannými plachtami, vypadalo vábněji jen zezadu. Foto Mab

    Obhlédl jsem torzo městských hradeb a vydal se ke gymnáziu. Sídlo městské radnice v Langerově vile, obestavěné lešením a ověšené ochrannými plachtami, vypadalo vábněji jen zezadu. Za to přilehlý park s chodníčky, sochou ženy s dítětem a malým rybníčkem plným zlatých rybek se mi líbil moc. Mezi keři jsem zahlédl památník. Průsvitem židovské hvězdy lze spatřit Schindlerův rodný dům. Pod vzrostlými stromy ležely pamětní desky. Jasan ztepilý. Modřín opadavý. Pinie japonská. V listí žíhaného bezu zpíval kos.

    V listí žíhaného bezu zpíval kos. Foto Mab

    Bylo chladno. Vál vítr. Hrozivá mračna se zdála být na spadnutí. Padla na mě únava.

    Krokem šoupavým jsem zamířil k věži kostela. Začalo drobně pršet. Krůpěje studené vody stékaly po dřevěné lucerničce svatojánského broučka. Trochu jsem se vyděsil. Kde to jsem? U kostela z červených cihel, zasvěceného svatému Josefovi, jsem zjistil, že bloudím. Dobrá žena s šátkem uvázaným na babku řekla: K muzeu tudy, nemůžete netrefit. Múza mě už čekala.

    Od valch k pračkám, odstředivkám a mandlům. Foto Mab

    Máme trochu smůlu. Výstava svitavských betlémů se instaluje a vernisáž děl významných výtvarníků bude až pozítří. V prvním poschodí uvidíme expozici Od valch k pračkám, odstředivkám a mandlům a ve sklepení Hledání hvězdy Davidovy

    Jména v seznamu dvanácti set lidských bytostí vypovídají o zázraku. Foto Mab

    Ospale jsem mžoural na prací přístroje připomínající mé mládí a pak sestoupil do podzemí. Vězeňský hábit, sešmatlané dřeváky, kastrůlky, hrníčky, lžíce a dětský kabátek se žlutou hvězdou v prosklené vitríně. Na velké obrazovce se odvíjel příběh německého barbarství a bájného Schindlerova činu. Jména v seznamu dvanácti set lidských bytostí vypovídají o zázraku, o neuvěřitelném přesunu Židů z koncentráku a jejich záchraně v Schindlerově továrně na nábojnice v Brněnci… Oskaru Schindlerovi se dostalo cti být Spravedlivým mezi národy.

    Foukal vítr. Pršelo. Foto Mab

    Foukal vítr. Pršelo. S kapucí na hlavě jsem se došoural k nádraží. Ve vlaku jsem usnul.

    Domů jsem se doplížil.

    Není nad Komín, zamumlal jsem a tvrdě usnul.

    Brno – Komín, 5. 10. 2019


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 489)

    1. Josef Pelikán

      Profilový obrázek

      Krásné vyprávění!
      Měl jsem dojem, že putuji s Vámi.
      Svitavami jsem vždycky jenom projížděl…
      Díky, pane Tučku, že nám přibližujete a zpřítomňujete také krásu míst a jejich příběhů!

      14.10.2019 (15.49), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Zdeněk Pololáník

      Profilový obrázek

      Opět jsem článkem podnikl krásný výlet po městě,
      kterým jsem tak často projížděl, nebo jen letmo obchvatem míjel. Teprve Jar. Tuček mi dal nahlédnout, co všechno se dá v tomto městě zhlédnout. Na takovou reportáž je jistě nutná příprava. Přijet na nádraží jen tak bez ní a rozhlížet se, kde s prohlídkou začít, patrně nestačí k nastřádání tolika dojmů za jediný den. Nám, co jsme si přečetli tento článek, by se to však mohlo podařit.

      14.10.2019 (20.11), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,