Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 480)

    Rakouský dramatik, prozaik, sochař Werner Schwab se narodil 4. února 1958 v Grazu. Zemřel na konci silvestrovské noci 1. ledna 1994 ve Štyrském Hradci. Holdoval alkoholu. Kdyby byl básníkem, patřil by mezi prokleté.

    Werner Schwab (1958 – 1994). Foto archiv

    Kdysi dávno řekl: Nikdo se mě neptal, jestli se chci narodit. Nikdo se mě neptal, kde a jak, za jakých okolností. Z toho automaticky vyplývají věci jako zoufalství.

    Zaujala mě i tato jeho slova: Divadlo je v současné době ta nejmíň zábavná věc, co vůbec existuje. Divadlo je – vedle malířství – to nejreakcionářštější médium. Člověk zachází s lidským masem a to je náchylné – může se přeřeknout, může ho trefit „šlak“ na jevišti, může zapomenout text. Divadlo je úžasná skládka šrotu… Jde mi o hodnotu šrotu, o zbytky existující v lidských hlavách! Příběhy a osudy mě nezajímají. Umění je volná hra mozkových sil. Mozkový kapitalismus. Umění není léčebný prostředek. Je to tvůrčí terapie. Ale nepomáhá. Nejméně tomu, kdo ho dělá. Není možné se z něčeho vypsat.

    Lidé ze souboru HaDivadla naznali, že Schwabovy Prezidentky jsou o tom, co trápí jejich duše, a rozhodli se hru o fekáliích životů nastudovat.

    Když jsem obdržel pozvánku na premiéru, neváhal jsem ani vteřinu. Dokonce jsem se začal na ni těšit. Vzpomněl jsem na Nerudovu slavnou báseň o exkrementu i Kunderovo pojednání o vytečkovávání slova hovno v knihách, jako výrazivo nežádoucí, vzal jsem na záda baťoh a šel…

    Jděte rovně. Foto Káťa Opuntia

    Tvářil jsem se slavnostně. V luxusu sklepení HaDivadla mi režisérka Kamila Polívková pokynula rukou a uvaděčka s výrazně bílými našpulenými rty řekla: Jděte rovně. Poslechl jsem. Tmavý tunel a na jeho konci světlo s řadami šedých sedadel.

    Do prdele, pravila důstojně jdoucí dáma, když zakopla o hranol nesvítící světelné rampy… Recenzent Kříž poznamenal dobrá režie… Mladík v kožené bundě zavřel vstupní vrata, v polotmě prošel hrací plochou a stáhnul z ní plachtu. Řekl jsem, ve Francii oznamují začátek představení údery holí, v HaDivadle shrnutím přebalu.

    Tunelem se blížily postarší ženy. Foto Káťa Opuntia

    Mladík měl na hlavě svítící baterku a po stěnách poskakovala červená světýlka. Doprostřed černého koberce doklouzal televizor. Bylo to magické.

    Tunelem se blížily postarší ženy. Před zářící obrazovkou stanuly. Erna v modravě květovaných šatech, Greta v šatech s květy lotosu a Marjánka ve svetříku upleteném z černé střižní vlny. Změnily se v sousoší. Tři grácie konverzovaly o stereotypech nudného chodu sesterské domácnosti. Bodrá Erna, jizlivostí napružená Greta i vizionářsky fanatická Marjánka drbaly praktiky čištění ucpaných odpadů. Jako o chlebu mluvily o stolici, která musí z těla ven. Bylo to úsměvné.

    Jako o chlebu mluvily o stolici, která musí z těla ven. Foto Káťa Opuntia

    Vzpomněl jsem si, jak jsem žádal sousedku o radu, čím odstranit z emailu záchodové mísy vodní kámen… Říkala škrabkou a smála se.

    Sympatický mladík svlékl koženou bundičku a beze slov, tiše obcházel mluvící ženy. Přisouval před ně popelník s cigaretami, roznášel prošívané deky, na vysokozdvižném vozíku přivážel prostřené pohostinné plato, obsluhoval dálkově televizor a stavěl kolem mluvných sester stojany s terči z ježatých světlic. Dobrák rodiny. Živitel. Jednou úzkostně zavyl. Byl to trpící syn mluvné Erny, Heřman Červ (Mark Kristián Hochman).

    Sympatický mladík svlékl koženou bundičku a beze slov, tiše obcházel mluvící ženy. Foto Káťa Opuntia

    Erna, hraná vynikajícím způsobem Marií Ludvíkovou, mluvila o manželovi s despektem: Jsou s ním problémy. Pije, žere, dělá velké hromady. Spotřebuje mnoho papíru…

    Marjánka (Kamila Valůšková) jim vnutila černou kávu. Erna s Gretou (Monika Maláčová) kávu vypily. Pak se cpaly bramborami, zelím a tenkými párečky, aniž by ztrácely něco z tempa mluvy. Mistrně zahraná scéna!

    Chtěl jsem herečkám zatleskat. Foto Káťa Opuntia

    Chtěl jsem herečkám zatleskat, ale počaly zpívat Já ti ho tam našroubuju. Usoudil jsem, že potlesk by mohl vyznít kontraproduktivně a ještě bych mohl být považován za provokatéra…

    Sestry změnily téma. Snily o stycích s idoly. Karlíček, Fredy. Fanatická Marjánka byla cudná, obdivovala pana faráře. Spínala ruce a obracela oči tam, kde tušila nebe.

    Rvaly se. Válely se po sobě. Zápasily. Foto Káťa Opuntia

    Erna s Gretou se rozčílily. Ušlo mi proč. Začaly se fackovat. Rvaly se. Válely se po sobě. Zápasily. Greta nasadila Erně chvat zvaný kravata a počala ji škrtit. Zápas to byl šokující. Erna modrala. Před udušením ji zachránil ostrý výkřik Marjánky: Dost! Stála s paží vztyčenou jako archanděl Gabriel. Poté dlouze kázala o morálce a nalézání pokladů v odpadových rourách.

    Nenápadný Heřman velmi nápadně balil Ernu a následně i Gretu do prošívaných dek. Ověšoval je blýskavými náhrdelníky, na hlavy jim vkládal blikající čelenky, na obličeje černé masky a jako ikonické mučednice je zasazoval do piedestalů. Šílenou Marjánku vyzvedla plošina vysokozdvižného vozíku do dýmajících oblak. Paprsky neonů zářily, z kulatých terčů se kouřilo.

    Šílenou Marjánku vyzvedla plošina vysokozdvižného vozíku do dýmajících oblak. Foto Káťa Opuntia

    Sympatický mladík vypnul světelné efekty a celý tvůrčí tým se děkoval… Dlouho.

    Viděli jsme chytrou, skvěle hranou (detektivní) grotesku. Režisérce mávám. S hodnotami šrotu a lidským masem nakládala s rozmyslem mága.

    HaDivadlo, Brno – Prezidentky. Malba Alexey Klyuykov. Repro archiv

    Dal jsem si baťoh přes ramena a opustil kolbiště. V tramvaji se vztekalo několik uřvaných opilců. Vyhrožovali si. I facky padly. Naštěstí byli vykázáni. Jen smrad po nich zůstal.

    Dlouho jsem nemohl usnout.

    Brno – Komín, 7. 9. 2019

    HaDivadlo, Brno – Werner Schwab: Prezidentky. Režie Kamila Polívková, scéna Antonín Šilar, kostýmy Anna Chrtková, dramaturgie Viktorie Knotková. Obsazení: Erna – Marie Ludvíková, Greta – Monika Maláčová j.h., Marjánka – Kamila Valůšková, Heřman Červ – Mark Kristián Hochman. Premiéra 6. 9. 2019.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 480)

    1. Zdeněk Pololáník

      Profilový obrázek

      že i na menších scénách
      v menších městech mohou výběrem hry, invenční režií a přístupem interpretů vzniknout nevšední představení, ba výjimečné jako toto, o kterém se právě dočítám v této recenzi. Ze slov i snímků si vytvářím představu. Snad by stálo za pozornost TV umožnit představení vidět na obrazovkách. Jistě by byl Jar. Tuček nejvhodnějším vhodným poradcem v takovém výběru.

      15.09.2019 (19.06), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,