Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 451)

    Talentovaný ročník činoherního herectví Oxany Smilkové „jde do finále“. Shodou provozních náhod svou poslední premiéru, Sofoklovu Antigonu, odehrál v prostorách přátelského BuranTeatru.

    Foto JAMU

    Na vyvýšeném pódiu jeviště tvoří tři stěny potažené průhlednými fóliemi. Zadní má podobu strohého vchodu do kantýny. Je opatřena létacími dveřmi. Boční jsou čtyřdílné, mohou se popojížděním přemisťovat. Jsou potříštěny krví. Vprostřed scény vidět schůdky, kterými lze sestupovat do hledištní průrvy, mezi diváky.

    Múza Mab šeptá: Sofoklés napsal tragédii Antigona přibližně 442 před naším letopočtem. Příběh převzal z řecké mytologie. Antigona žila v Thébách. Byla dcerou krále Oidipa, měla sestru Isménu a bratry Eteokla a Polyneika. Po smrti otce vládli Thébám její bratři. Polyneikos se spolčil s cizáky a proti království vedl válečné tažení. Oba bratři v bitvě zahynuli. Nový král Kreon rozhodne, že Eteokles bude pohřben jako hrdina s poctami a tělo zrádce Polyneika se ponechá na pospas mrchožroutům. Antigona neuposlechne vladařova příkazu a Polyneika pohřbí…

    Členové sboru jsou míhavými stíny, manipulanty s panely. FOTO Studio Marta

    Na jeviště vstupují dva bojovníci s kopím v rukou. Jako v loutkohře se bodají. Mladý muž v roli Sofokla (Michal Kraus) komentuje souboj bratrů i další dění tragického příběhu.

    Antigona (Viktórie Pejková) v šedém úpletu s barevnými květy vetkanými na rameni je pohledná dívka dnešních dnů. Zrovna tak její sestra Isména (Aneta Klimešová). V plisované zelené sukni a v bělostných teniskách se jeví být módní ikonou království. Náčelník sboru (David Bosh) plnící funkci šéfa antického chóru, satyr s krátce střiženým bíbrem na tváři, zná míru úslužnosti i oponování. Členové sboru jsou míhavými stíny, manipulanty s panely. Součástí chóru je klavíristka (Soňa Kuznetcová) udávající inscenaci ráz i rytmus koncertně laděného melodramu.

    Kreón, nemilosrdný vladař thébský, dává na odiv dávnou moc. Foto Studio Marta

    Kreón (Vít Malecha), nemilosrdný vladař thébský, dává na odiv dávnou moc. Je despotou. Usměvav sděluje lidu svá rozhodnutí. Pracovnu mu zdobí jeho portrét. Postavy Posla, Hlídače, Slepce a Haimona jsou hrány ve výrazných zkratkách Ondřejem Kolínem.

    Překlad Václava Renče je mluvný, dramaturgyní Soňou Mucinovou vhodně upravený a krácený. Režisérka Kristina Dimitrova sází na schopnost aktérů sdělit divákům autorovo veršem vázané zadání.

    Silnou stránkou je zdánlivá jednoduchost hereckého projevu. Foto Studio Marta

    Inscenace nepostrádá humor, dějové proměny jsou rychlé, tempo dramatu narůstá. Silnou stránkou je zdánlivá jednoduchost hereckého projevu. Zvučná deklamace veršů se ztišuje až v závěrečné codě mravního poučení. Člověk není bohem, je jen smrtelným člověkem. Měl by na to pamatovat i v době, kdy mu osud přisoudí právo rozhodovat o jiných…

    V pozoruhodné inscenaci si zaslouží pochvalu všichni aktéři. Především Viktória Pejková za ztvárnění Antigony, Michal Kraus za současného Sofokla a Ondřej Kolín za znamenité rozlišení čtyř, pro dění důležitých postav Haimona, Slepce, Posla a Hlídače.

    Inscenace zaznamenala u diváků úspěch. I múza Mab byla spokojená…

    Brno – Komín, 17. 4. 2019

    Divadelní fakulta Janáčkovy akademie múzických umění, Brno – Sofoklés: Antigona. Překlad Václav Renč, režie Kristina Dimitrova, dramaturgie Soňa Mucinová, výparava Dominika Hanzlíková, hudba Sofia Kuznetcova, produkce Kamila Hladíková, fotografie Rudolf Vodička. Hrají: David Bosh, Aneta Klimešová, Ondřej Kolín, Michal Kraus, Vít Malecha, Viktória Pejková. Premiéra 16. 4. 2019 v Buranteatru.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 451)

    1. Josef Pelikán

      Avatar

      Děkuji za krásný komentář
      k této klasické divadelní hře, na kterou si matně vzpomínám jako povinnou ze střední školy, která po sobě ve mně nezanechala žádných dojmů. Snad tedy nyní, budu-li mít štěstí.
      Díky za shrnující moudro, které mi zní naléhavě aktuálně: Člověk není bohem, je jen smrtelným člověkem. Měl by na to pamatovat i v době, kdy mu osud přisoudí právo rozhodovat o jiných…

      11.06.2019 (7.57), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,