Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 449)

    Malá scéna brněnského Divadla Polárka se stává mezi rodiči uznávanou značkou. Není divu. Jejich drobečkové se totiž v přítmí útulného prostředí cítí vždy nadmíru dobře.

    Múza Mab řekla: Tentokrát moc informací nemám. Zoja Mikotová se nechala inspirovat africkou pohádkou  Motýli z knihy konžského spisovatele Kamy Sywora Kamandy Africké pohádky a vytvořila interaktivní inscenaci pro děti od tří let.

    Ale to už zvonila paní šéfová Pelcová na zvoneček. Vážení a milí, vítám vás na premiéře pohádky, Jak děti zachránily motýly. Prosím, před vstupem do prostoru Malé scény, zujte se

    Mab se usmála: Bosá múza, to tu ještě nebylo

    Mezi žlutí polštářků je plácek, palouček bez travičky. Foto Petr Chodura

    Usedl jsem vedle šičky dekorací a kostýmů paní Gabriely Budíkové, na vyvýšené místo uprostřed podkovy sezení pro dospělé, a vydechl nad nádherou obložení stěn. Plachty do půl pasu v barvě saharského písku a pak přechod k světlému nádechu šmouhy zeleného stínu.

    Mezi žlutí polštářků je plácek, palouček bez travičky. Dva rozpustilí kamarádi tlučou dlaněmi do djembe bubnů a pokřikují: Předaleko v Africe byla jedna ulice a také palice a také čepice, číšnice, opice, krasavice, babice… Dívka má sukýnku z lýčí, chlapík šamanský kukuč. Jsou to milí rošťáci. Zpívají: Bubnujeme pohádku tam a zase pozpátku. Pohádku, ukdáhop… Na hlavách mají kloboučky z rohoží a mezi bubny velkou ošatku. Najednou z ní vykouzlí malou Afričanku, co se jmenuje Ula, a mrňavého Afričánka Oriho.

    Černé děti mají černá očka, černé vlásky, karmínově červené pusinky a zářivě bílé zoubky. Foto Petr Chodura

    Černé děti mají černá očka, černé vlásky, karmínově červené pusinky a zářivě bílé zoubky. Maminko, Ori neumí říkat r. Je moc malý, viď, brebentí přede mnou sedící blonďatá holčička. A protože je v Africe sucho, tluče se do bubnů a černé děti se modlí za déšť…

    Tatínku, můžu si sáhnout? Foto Petr Chodura

    A jak to v pohádkách bývá, stane se, a zaprší. Palouk se zazelená. Totiž, ti dva šamánci vykouzlí zpod plachty koberec. Pak na zelený trávník přičarují kvítka. A na květinky přilétají motýlci. Modráčci i žluťásci sedají dětem na ramínka, na hlavičky, na ručičky. Tatínku, můžu si sáhnout? Klidně si sáhni, říká černoušek Ori.

    Kateřina Veselá je komediantkou z boží milosti, Václav Dvořák s ní drží krok. Foto Petr Chodura

    Kontakt herecké dvojice s dětmi je úžasný, jaksi samozřejmý. Zacházení s loutkami a rekvizitami virtuózní. Kateřina Veselá je komediantkou z boží milosti, Václav Dvořák s ní drží krok. Výtečně zpívají, dobře mluví, jsou přesní v rytmu i vtipní. Je na nich vidět, jak moc je hraní baví.

    Výtvarně skvěle je vyřešen pohádkový Pralesní duch. Foto Petr Chodura

    Výtvarně skvěle je vyřešen pohádkový Pralesní duch. Obrovitý africký kolos s ušima opice, obrostlý vlákny lýčí, se podobá českému sněhulákovi. Polyká motýly, protože jsou krásní… Má velké břicho a v něm barevné akvárium. Je to dobrák. Děti se ho nebojí. Ochotně mu, za pomoci herců, dělají z ošatky, kvítečků a banánů usměvavou tvář.

    Moc hezkou pohádku vymyslela a narežírovala paní režisérka Zoja Mikotová. Foto Petr Chodura

    Moc hezkou pohádku vymyslela a narežírovala paní režisérka Zoja Mikotová. Africkými rytmy i hudbou ji vybavil soubor Spálený sušenky Lenky Hricové a skladatel Zdeněk Kluka. Báječnou scénou a loutkami inscenaci zkrášlila Juliána Kvíčalová.

    Dlouho jsme tleskali. Dětem se nechtělo domů…

    Bylo to krásně exotické odpoledne s mistrovským dílem láskyplných divadelníků. Foto Petr Chodura

    Múza se obouvala, a než zmizela, řekla: Bylo to krásně exotické odpoledne s mistrovským dílem láskyplných divadelníků.

    Brno – Komín, 19. 5. 2019

    Divadlo Polárka, Brno – Zoja Mikotová: Jak děti zachránily motýly. Režie: Zoja Mikotová, výprava: Juliána Kvíčalová, hudba: Spálený sušenky, tradiční rytmy západní Afriky, Zdeněk Kluka. Hrají – Ula: Kateřina Veselá, Ori: Václav Dvořák, Pralesní duch: Petr Theodor Pidrman, j.h. / Karel Heřman, j.h., světlo, zvuk a černý vzadu: Jan Laichman. Premiéra 18. 5. 2019 Divadlo Polárka, Malá scéna, Brno.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 449)

    1. Zdeněk Pololáník

      Profilový obrázek

      Loutková divadla
      bývala v mém dětství prvním kouzelným magnetem, na které jsem se těšil a nevynechal žádnou příležitost k jejich návštěvě.
      Když pročítám Tučkovu návštěvu představení současného profesionálně vybaveného divadla loutek, kde sám kdysi umělecky působil, dovedu si představit, jak silný dojem musí takové představení zanechal u dětských diváků (a neméně i u jejich dospělých průvodců). Dětem, to nejkrásnější, nejčistší umění, výběr her, kde se poučí, nadchnou, nahlédnou, o mnohém musí přemýšlet, dávat si sám odpovědi a doma se ještě v duchu zabývat tím, co na ně udělalo největší dojem. Dětem to nejkrásnější. S touto myšlenkou nepochybně přistupovali všichni k realizaci představení, které nám tu ve svém popise dává zasvěcený všestranný divadelník Jar. Tuček a přidává krásné oživení barevnými snímky některých scén.
      Díky za možnost „nahlédnout“ tímto způsobem na zdařilé představení významné brněnské loutkové scény.

      26.05.2019 (11.35), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Martina Handlová

      Profilový obrázek

      Nádherně zpracovaná pohádka,
      veselá, s poučným a poutavým příběhem a s praktickým návodem, jak si vytvořit vlastního motýlka. První divadelní pohádka našeho dítěte, moc děkujeme.

      17.06.2019 (10.30), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,