Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 436)

    Na brněnské Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění mají Ateliér fyzického divadla. Jeho studenti se čas od času prezentují divákům lačnícím po divadelním experimentu.

    Aktérka (Pavla Kopřivová) se chovala tajemně. Podobna postavě z vlysů pyramid, ryla rýhy stínů do organtýnových stěn. Procházela jimi. Foto Nikola Minářová

    Trochu mrholilo, vedle stařičké budovy, sídla Studia Marta, vyrostl skelet nového křídla Nejvyššího soudu. Obešel jsem zátarasy a vklouzl do důvěrně známých černých stěn… Byl jsem zvědav.

    Do sálu se vcházelo kol svítící lampičky. Snad Aladinovy. Chodbičkami z organtýnového plachtoví jsem zabloudil k první řadě. Přede mnou, po obvodu kulatého stolku, bylo rozestaveno dvacet štamprlátek. Uprostřed stála ze skla vybroušená, elegantní absintová fontána se čtyřmi nerez kohoutky. Na dně váze se podobající nádoby ležela koule orientálního ovoce…

    Do uší zabzučela múza Mab: Je čas nahlédnout do programu… Z papíru khaki barvy jsem četl: Pavla Kopřivová: Šeherezáda (Když král není doma).

    Poté zápasila s bílou (možná) matrací. Bílým obdélníkem byla zavalena a převalovala se na něm. Foto Nikola Minářová

    Aktérka se chovala tajemně. Podobna postavě z vlysů pyramid, ryla rýhy stínů do organtýnových stěn. Procházela jimi. Štíhlými jehlami štětců si probodávala paže. Strhávala průsvitné clony a do ticha řekla: Šahriár dal popravit svou nevěrnou manželku. Každou noc pak spal s jinou dívkou, kterou nechal ráno setnout. Chytrá Šeherezáda bolest krále pochopila a tak dlouho mu vyprávěla nové a nové příběhy, až si ji král zamiloval…

    Moc jsem aktérce nerozuměl, možná to řekla jinak, ale tak nějak tomu bylo. Poté zápasila s bílou (možná) matrací. Bílým obdélníkem byla zavalena, převalovala se na něm, pak čarovala s vodní loužičkou, štětečky malovala obraz… Snad byla Šeherezáda malířkou. Abstraktní celoplošný obraz namalovaný na obzoru byl znamenitý.

    Snad byla Šeherezáda malířkou. Abstraktní celoplošný obraz namalovaný na obzoru byl znamenitý. Foto Nikola Minářová

    Významnou složkou performance byla hudba. Náznak nápěvu písně v kloktavé podobě vyvěrající z dívčina hrdla připomínal škrcení neviňátek. Přemýšlel jsem, co to vlastně je fyzické divadlo… Skvělé bylo zacházení se světlem. Vytvářelo atmosféru vzniku umělecké myšlenky. Hezký byl srpek měsíce pohozený na cípku dolního okraje organtýnu u věčně svítící lampičky.

    Závěr jevištního dění mě ohromil. Aktérka vzala u lampičky ležící červenou kouličku, druhou vyzvedla ze dna absintové fontány, chvíli si s nimi pohazovala, poté se ozvalo hučení mixéru a do nádoby fontány byla nalita červená tekutina. Po otevření kohoutků stékal do štamprlat nachový nápoj. Hrdinka večera rozdala skleničky divákům, následoval přípitek Šeherezádě a hluboké klanění. Jestli si myslíte, že se pil absint, mýlíte se. Byl to mok z červené řepy…

    Do uší mi zabzučela múza Mab: Fyzické divadlo je tedy když…? A zasmála se…

    Na oponce se vlní hereččina tvář, promítají se záběry z filmů, objeví se i fotografie Felliniho. Žena (Lucie Hrochová) s filmovými stíny komunikuje. Je to jako sen… Foto Nikola Minářová

    Ve druhé části představila performerka Lucie Hrochová autorskou aktovku Giuliettiny noci, fiktivní dialog herečky Giulietty Masiny s manželem, filmovým gigantem Federicem Fellinim.

    V bíle krychli s oponkami z organtýny hnědavé lůžko z mořeného dřeva a něm ležící žena. Na oponce se vlní hereččina tvář, promítají se záběry z filmů, objeví se i fotografie Felliniho. Žena s filmovými stíny komunikuje. Hovoří. Je to jako sen… Sugestivní snění o tužbách ztvárňovat další a další role, o ovládnutí manželovy mysli.

    Performerka dobře vyslovuje, je výbušná, eroticky dráždivá. Její podoba je však tajena v přítmí. Foto Nikola Minářová

    Performerka dobře vyslovuje, je výbušná, eroticky dráždivá. Její podoba je však tajena v přítmí. Tvář překrývaná šmouhami projekcí vzbuzuje pocit, že Masina žije… Fellini, natoč Godota, dokážeš to, bude to úspěch! V závěru produkce performerka ze všech stínových kamufláží vystoupí a do záře reflektoru vykřičí otázku: Co ty víš?

    Sugestivní montáž seskládaných stínů a jedné performerky měla úspěch. Múza Mab se mi ozvala v uších: Tak už víte, co je fyzické divadlo? Všiml jste si, v programu se neuvádějí „herci“, ale „performeři“… – Aha, tak to je to fyzické divadlo: nehrají ho herci, nýbrž je performují performeři. Mab, to zní blbě. – Asi to také bude blbina, řekla Mab a zmlkla…

    V závěru produkce performerka ze všech stínových kamufláží vystoupí a do záře reflektoru vykřičí otázku: Co ty víš? Foto Nikola Minářová

    Brno – Komín, 15. 3. 2019

    Ateliér fyzického divadla DIFA JAMU: Autorské aktovky II.  Premiéra 14. 3. 2019 ve Studiu Marta.

    Pavla Kopřivová: Šeherezáda (Když král není doma). Coaching/režie: Tomáš Wortner, dramaturgie: Pavla Kopřivová, scénografie: Marika Volfová a Pavla Kopřivová, hudba: Michal Mitro a Pavla Kopřivová, světelný design: Jan Bečka, projekce: Luboš Zbranek, produkce: Martina Watzková. Performer: Pavla Kopřivová.

    Lucie Hrochová: Giuliettiny noci. Režie a dramaturgie: Kamila Konývková Kostřicová a Lucie Hrochová, dramaturgická spolupráce: Sabina Hlubková, scénografie: Kateřina Doležalová, světelný design: Michal Horáček, videoprojekce: Petra Bučková, hudební spolupráce: Jonáš Konývka, produkce: Martina Watzková. Performer: Lucie Hrochová.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 436)

    1. Zdeněk Pololáník

      Profilový obrázek

      Jako bych představení navštívil,
      takovou představu mi vyvolávají články Jaroslava Tučka v Divadelních novinách. Jejich hodnota a cena jsou nevyčíslitelné pro všechny, kteří mají zájem o dění na brněnských jevištích i pódiích, ale nemohou se jich z jakýchkoliv důvodů sami zúčastnit. Zůstávají navíc i pro zájemce v dalších generacích. Často i zde jeho pohled navazuje na dřívější provedení, pokud jde o starší autory her, a oživuje tím jména významných umělců, kteří tyto inscenace kdysi uvedli. Přesto, že po přečtení Tučkova „mudrování“ nepíšu vždy svůj komentář, ujišťuji redakci Divadelních novin, že všechny tyto články se zájmem pročítám a těším se na každé další Mudrování.

      13.04.2019 (15.57), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,