Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2024

ročník 33
1. 10. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 404)

    Věrný souputník od let mých malin nezralých, hudební skladatel Zdeněk Pololáník, ještě včera aktivní varhaník v srdci Pohádky máje, moderností doby sužovaných Ostrovačicích, vycítil, že mi zrovna není dvakrát do skoku a elektronickou poštou mi zaslal svoji nedávno dokončenou skladbu, Postludium.

    Stříbrný oltář starobrněnské baziliky minor Nanebevzetí Panny Marie. Oltář nechal zhotovit u augspurského zlatníka Johanna Georga Herkommera převor augustiniánského kláštera v Brně Ondřej Zirkl. Stalo se tak při příležitosti korunování palladia Černé Madony v roce 1736. Byl pořízen pro důstojné umístění tohoto uctívaného obrazu v Mariánské kapli kostela sv. Tomáše. Augustiniáni byli v r. 1783 z kláštera u sv. Tomáše přemístěni do baziliky Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně, bývalého kláštera cisterciaček. Oltář s obrazem Madony sem přestěhovali a umístili jako hlavní oltář baziliky. Oltář je považován za nejvýznamnější stříbrnickou práci na území Moravy. Foto archiv

    Byl jsem nedávno na koncertě Janáčkova festivalu ve starobrněnské bazilice minor Nanebevzetí Panny Marie, někdejšího Janáčkova působiště. Hrála tam i naše dcera Jana, Postludium  vystřihla bravurně. Tak Ti posílám záznam. Jinak se zdržuji v teple domova. O Dušičkách jsem v kostele hrál a zpíval. Pak mi vypověděly hlasivky a dostavil se i kašel. Přesto jsem nelenošil a napsal Vánoční mši, ke které mne vybídl kamarád, varhaník i kněz z Jihlavy. Tak už ji připravují se sborem. Ještě mi zbývá čistopis orchestru, ale to má ještě čas.

    Hudební skladatel Zdeněk Pololáník. Foto Jiří Sláma

    Múza Mab mi přihrála heslo: Postludium [postlúdyum] je dohra uzavírající hudební mši po skončení vlastní bohoslužby. Obvykle se hraje na varhany, a to často jako improvizace.

    Výluhy z lékárenských bylin jsem obludil řeřavosti zažívání a zaposlouchal jsem se do rozjímání vlnící řeči varhan. Z hudby vyzařoval klid člověka, co již mnoho vykonal, přesto konce nevidět. Najednou jsem byl v Ostrovačicích. Chalupu olízly světelné jazyky nocí bloudících tiráků, hlavou mi rotují tóny a nohy pobolívají. Vše je jinak. Varhany se nadechují, jejich jásavost je však mírná. Také proč, blíží se závěr…

    Při opravách v letech 1898 – 1903 byl interiér baziliky opatřen secesní výmalbou. Foto archiv

    Má rádkyně, paní doktor Dufková, mi na dotaz: Pokud nejím, tak to nějak jde, jakmile ustoupím hladu a pozřu několik soust (a hlad si nenechá nic vysvětlovat), nastane problém. Co s tím? Odpověděla: Pane šéfe – nic. Přiblížilo se stáří. A to je veličina svízelná. Nic nezaručuje. Je zlobivá, nepředvídatelná. Krása pryč, rozum usíná, vzhled se škaredí, choroby tlučou za dveřmi. Co si s tím chcete počít? Musíte všechnu tu chamraď ještě navíc pozvat dál, tu a tam jim ustlat, pokorně je obsloužit, uklidit po nich a nestěžovat si. Dovolovala by si ještě víc. Takže všechno je v rukách Božích. Přeji vám dobré noci.

    Šeptám amen. Foto archiv

    Hudba má svůj řád. Je známo, že Zděněk Pololáník je výborný hráč na varhany. Královskému nástroji se také celý život věnoval. Tóny Postludia plynou v téměř velebném rytmu.

    Šeptám amen.

    Čtu poslední řádky Zdeňkovy depeše: Čekám, až mi kamarád  pošle notový papír s potřebným počtem řádků – jen vzorek – nakopíruji si jej sám. Dnes je to problém, ruční rukopisy not se již píšou vzácně.

    Brno – Komín, 12. 11. 2018


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 404)

    1. Eugenie Dufková

      Avatar

      Nikoliv proto,
      že autor, pan Tuček, zmiňuje mé jméno (což by byla velká pošetilost), nýbrž jiný důvod mě nutí k poznámce, která má daleko od komentáře: laskavý čtenář si během času zajisté povšimnul kultivovaného způsobu, jímž ve svých Mudrováních komentuje prostřednictvím divadla současný svět – jeho ztrátu paměti, ordinérnost, nanicovaté sebevědomí a ztrátu úcty k Božímu Desateru.
      Sluší se tedy poděkovat jemu – a Divadelním novinám…..

      01.01.2019 (17.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Zdeněk Pololáník

      Avatar

      Milý Jaroušku,
      potěšilo mne, že Ti moje postludium přineslo trochu pohody a radosti. Je to mým celoživotním přáním, abych svou hudbou vyvolával příznivé pocity a pozitivní nálady. Mám dojem, že si dobře rozumíme a naše tvorba má jen rozličné vyjadřovací prostředky. Slova, tóny.
      Kolik jsem, díky Tobě, během minulého roku (ba minulých let) „navštívil “ představení při čtení Tvých Mudrování, kolik koncertů, výstav, návštěv zajímavých míst a tyto Tvoje záznamy zůstávají ještě cennější pro budoucí jejich čtenáře.

      01.01.2019 (20.01), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,