Divadelní noviny Aktuální vydání 2/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

2/2019

ročník 25
22. 1.–4. 2. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 392)

    Patřím ke generaci, co už toho opravdu mnoho zažila a moc pamatuje. Znám i Studio Marta. Pookřeji, když se někdo pustí do pokusnictví a zaplaví jeho prostory hledačským experimentem. Pan profesor Bořivoj Srba říkával: Udělejte z toho tady divadelní laboratoř

    Udělejte z toho tady divadelní laboratoř… Foto Andrea Benešová

    U nejnovější premiéry mě zaujala jistá tajemnost názvu – ISBN. Lámal jsem si hlavu. Múza Mab mou nevědomost vyřešila obratem. Obrátila mou zvědavost na internet: ISBN znamená International Standard Book Number, čili mezinárodní standardní číslo knihy. Číselný kód určený pro jednoznačnou identifikaci knižních vydání. Kromě arabských číslic se v něm objevuje znak X a rozčleňující spojovníky či mezery. ISBN je specifikováno mezinárodním standardem ISO 2108, v Česku převzatým jako ČSN ISO 2108 (původně bylo ISBN v ČSSR zavedeno k 1. 1. 1989 v ČSN 01 0189). V českých knihách bývá ISBN zpravidla uvedeno na rubu titulního listu a v čárovém kódu na obálce.

    Se zájmem jsem si přečetl i múzou předložená slova tvůrců: Absolventský projekt ISBN je situovaný do nehostinného prostředí blíže nepojmenované země. Existenciální rozměr se projevuje hlavně ve vykořeněných životech zdánlivě směřujících odnikud nikam. Inscenace se chce zaměřit na témata interdruhové agrese, egocentrismu, prázdnoty, beznaděje a utopie, která jsou součástí i našich životů. Momenty před a post apokalyptického východiska jsou jedním z dominantních okamžiků změny. Prostředí, které determinuje naše bytí, zdánlivě kopíruje vývoj jedince. Tento jev je mnohokrát zaměňován s osudem a jeho nezvratností a ocitáme se ve světě, kde neexistuje svobodná vůle. Zůstává jenom čekání na změnu, které se stává beznadějným a nesmyslným. Identita rozpadlá na kousky.

    V přítmí sálu, na samém jeho konci, ve špeluňce pod stropem zvukařské kabiny. Foto Andrea Benešová

    V přítmí sálu, na samém jeho konci, ve špeluňce pod stropem zvukařské kabiny, diskutuje pět aktérů o životě. Na doslech před nimi je pět elevačních stupňů obsazených mladými diváky usazenými na hadrových bocháncích. Dál do výše vedou řady starších, sedících na polstrovaných židlích. Od okraje hrací plochy, napříč elevačními stupni, vede pruh dřevěné lávky. Z výšky stropu spuštěné lampy dodávají prostoru určitou neútulnost bezčasovosti a podobu opuštěné montážní haly.

    Dívky podstupují proceduru lékařských vyšetření. Foto Andrea Benešová

    Tři dívky a dva mladíci bloumají scénou. Hledají sebe, pátrají po partnerovi. Jedna z dívek tluče slepeckou holí do drátěných stěn i do svítících lamp. Mladíci jsou nositeli plodné síly. Dívky podstupují proceduru lékařských vyšetření. Lékaři jsou opilí zvrhlíci, dívky naivní žabky. Pánům doktorům důvěřují… Otvírají ústa, dýchají, naznačují své charaktery. Rusovláska je mazlivý medvídek, blondýna vyzývavou narcistkou a bruneta tajnosnubnou nymfou.

    Postavy se podobají mátohám. Foto Andrea Benešová

    Postavy se podobají mátohám. Bloudí. Jejich těla vyzařují napětí i chtivost po hladivých dotecích. Když k dotekům dochází, jsou to jen živočišná obcování. Touha po dlouhodobém citovém vztahu jako by nebyla. Při exhibování blonďaté krásky jsem myslel na mramorová díla mistrů starověku. Při ztvárnění nadpozemsky poetické kopulace párem milenců mi přišla na mysl žravost kudlanky nábožné. Scénická hudba připomínala chvění větrů, ševel vln, šum sfér.

    Za mimořádný pokládám pantomimický výstup Michala Krause předvádějícího fantaskní zvířátko tvořené prsty pravé dlaně a běhající ve svitu světýlka baterky po lávce i po obličejích spících bezdomovců.

    Herečky se chvílemi podobaly květinám lákajícím svými bliznami hmyzí opylovače potřebné k zachování rodu. Odmítání způsobů civilizovaného chování a naopak proklamace pudovosti měly v sobě cosi zrůdného. Jeskynního…

    Měly v sobě cosi zrůdného. Jeskynního… Foto Andrea Benešová

    Mluvní projev herců byl nejslabší složkou inscenace – jen výrazy vulgárních oslovení zněly zřetelně, jasně i jadrně.

    V závěru představení nechal režisér sjíždět světelné lampy téměř k podlaze. Vytvořil tak zdání katastrofy spadlého stropu. Hrůzně zdeformované postavy smrtelné nebezpečí přežily. Přizpůsobily se.

    Zamrazilo mě v zádech… Múza mi podala program inscenace: Čti, brachu.

    Přítomnost je fikce. Foto Andrea Benešová

    Přítomnost je fikce. Vytváří se pomalým a rychlým vykrajováním, obkružováním různými kontexty. Je třeba zorientovat se ve smyčkách, kterým říkáme budoucnost a minulost… Minulost, budoucnost, lost, cnost, minucnost, budolost…

    Tak, co na to říkáš?

    Já nevím, já vyrostl na medvědech, co se potkali u Kolína. Ale představení to bylo zvláštní…

    Brno – Komín, 2. 11. 2018

    Studio Marta, Brno – ISBN. Režie: Martin Hodoň, light design a scéna: Michal Horáček, kostýmy: Anna Chrtková, choreografie: Tomáš Janypka, hudba: Ink Midget, světla: Nikol Piškytlová, produkce: Alžběta Konečná. Hrají: Dana Jaceková, Aneta Klimešová, Viktória Pejková, Matyáš Darnady, Michal Kraus. Premiéra 1. listopadu 2018.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 392)

    1. Zdeněk Pololáník

      Obdivuji,
      jak je možné barvitě slovy vyjádřit náplň experimentálního představení. Panu Tučkovi se i to daří. Uplatnil s plným vědomí, že je toho zapotřebí – i zlomky záznamu „hudby“ a pohybu. Na ostatní mu stačila slova. Současní experimentální divadlo je zcela jiné než v době mého mládí před 3/4 stoletím.
      Tehdy se experimenty překvapovalo v rámci jisté slušnosti, mravnosti, výběru slov, v hudbě nových harmonií, nástrojů apod. Také byla představení, filmy dovoleny navštívit až od jistého věku. I pro zcela dospělé návštěvníky byly jisté hranice, za kterými by i tito diváci považovali představení za nemravné, nekulturní, vulgární, urážející, sprosté. Nyní není omezení v ničem a není třeba jednotlivosti vyjmenovávat. Snaha po originalitě, šoku plíživě časem odstranila všechno. Zdá se mi, že vliv takových experimentů se může rozšířit až do věku, kdy může nanejvýš vyvolat zmatek jistého řádů, který je dán člověku i přírodě. Pak se stane svou neomezeností ohrožujícím nebezpečím – opakem dřívějšího zaměření pro řád, úctu, mravnost, toleranci apod.
      Moje zamyšlení nevyvolal jen tento článek, ale celkové směřování některých představení. Jen některých!
      .

      11.11.2018 (17.07), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,