Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 369)

    Učebna číslo 7 stařičkého sídla Janáčkovy akademie múzických umění s klavírním křídlem na Komenského náměstí bývala zasvěcena společným hodinám studentů hudebních i činoherních oborů. Přestávky mezi „výživnými“ semináři se stávaly nezbednými nokturny klavírních improvizací a vášnivých střetů. Arne Linka, Josef Pančík, Zdeněk Pololáník i další sedali ke klavíru, přehrávali melodie a přeli se o akordy, intervaly, tempa, tóniny…

    Zdeněk Pololáník. FOTO JIŘÍ SLÁMA

    Věru, pro mladíčka „zpoza humen Staré Breclavi“, to byl velký zážitek… V divadle na Výstavišti působil Zdeněk Pololáník již za dob studií. Pro Kaločovu inscenaci Gribojedova Hoře z rozumu zkomponoval scénickou hudbu pro tři klavíry a dvanáct fléten. Vyprávěl mi, jak tehdy vedla rozjívená mládež nelítostné souboje s jevištěm. Když herečka pronesla větu Vždyť je mi teprve patnáct let, hlediště propuklo ve výsměšný jásot a mladinká aktérka se rozplakala…

    Hrál jsem tehdy Romea… (r. Libor Pleva, prem. 19. 4. 1964, Divadlo Julia Fučíka / Divadlo na Výstavišti, Brno) FOTO MILOŠ BUDÍK

    Vzpomínám na Zdeňka sedícího v přítmí hlediště při zkouškách na Shakespearovu tragédii Romeo a Julie. Jeho muzika byla plná velebnosti. Především ve scéně, kdy se z jevištních nebes snášelo na milence bílé pápěří prachu, působila zázračně. Hrál jsem hlavního hrdinu. Během produkcí však vnímat hudbu bylo obtížné… Mládež v hledišti bděla a uměla být krutá. Jednou při pití jedu zpívala Julii: Glo glo glo glória, jak se to pivečko pijavá…. Nebožtík Romeo si tehdy sedl a řekl: Tohle je, mládeži, příliš a zase umřel… Zdeněk se smál…

    FOTO JIŘÍ SLÁMA

    O několik měsíců později jsem hrál v ostravském Divadle Petra Bezruče medvědáře Kubulu ve Vančurově slavné pohádce. Písničky na Halasovy verše napsal Zdeněk Pololáník. Melodie si děti notovaly s námi… Dodnes si pobrukuji: Jedna malá nožička, má to taky ráda….

    Často jsme se se Zdeňkem potkávali v době mých brněnských trablů v blízkosti památníku Leoše Janáčka na Kounicově ulici. Býval jsem unavený, uprášený. Dívali jsme se na sebe, chvíli pokyvovali hlavami, řekli si Tak se měj a šli po svých. Já do Marty nebo do Polárky, on domů či do města. Krátká zastaveníčka byla pro mě vzpruhou…

    FOTO JIŘÍ SLÁMA

    Zdeněk má dům v Ostrovačicích a je od nepaměti varhaníkem místního kostela. Zajel jsem za ním. V kostele vládl chlad, ve Zdeňkově tvrzi také… Šlapal jsem Helenčinou stezkou kolem fary a pak strání k hájovně. Sluníčko svítilo, vál studený vítr… Pomyslel jsem si: Zdeňkovi bylo dáno prožít v Ostrovačicích kus pěkného života. Mě by tahle Pohádka máje zabila…

    Díky Zdeňkovým pozváním jsem se naučil chodit na koncerty duchovní hudby a mít ji rád. Jen zvládnout Zdeňkovu muzikantskou abecedu se mi nepodařilo zcela… Zdeněk se stal zaníceným čtenářem mých Mudrování. Jeho povzbudivá slova mi byla a stále jsou větrem do plachet…

    Brno – Komín, 3. 8. 2018


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 369)

    1. Zdeněk Pololáník

      Profilový obrázek

      Krásně jsi to napsal a vystihl,
      jako vždy a všechno. To, co jsem též v divadlech zažil, je živě připomenuto humornými detaily, to, co dnes již nestihám spatřit na vlastní oči, dovedeš mistrně slovy a několika klíčovými snímky učinit ze mne návštěvníka všech těch inscenací.

      25.08.2018 (19.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,