Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 320)

    Juraj Augustín je bytostným hledačem pokladů. Sotva nějaký najde, začne hledat jiný… Šéfuje Buranteatru, který hraje v areálu brněnského sokolského Stadionu a flikuje korunu každou jinou korunou… Je houževnatý a zavilý… Zlatokop… Je kouzelným dirigentem odtučňovacích kúr.

    Objevil svět amerického poety Ferlinghettiho a jeho nejslavnějšímu opusu, ironické básni Svět je báječné místo, vtiskl podobu zpěvné pohybové poémy.

    Nad levitující čtverec stlučený z 36 čtvercových plátů plechu zavěsil šest bytových lustrů různých tvarů. Na tři betonové skelety kostek nechal usednout herce, děti svého věku. Střídavými proudy světla lustrů osvěcovaly jejich pohyby…

    Svět je báječné místo k narození… FOTO ÁŠA SÁROVÁ

    V přítmí a stranou sedí na klandru drobná mulatka, scatuje slova. Svět je báječné místo k narození…

    Dva mladíci a dívka ohmatávají prázdno svítání. Jeden z nich ztrácí tempo, je asynchronní… Konečky prstů se jim černají… Mučí se pohyby batolat… Snaží se z hlasivek vydat zvuk… Svět je… Zalamují si ruce, ohýbají prsty, kroutí nohy, padají na plech. …báječné místo, kde se dá dělat spousta věcí jako třeba legrační kousky… scatuje z temnot sličná mulatka…

    Postavy hrabou, plazí, vrací se na kostky z betonu. FOTO ÁŠA SÁROVÁ

    Postavy hrabou, plazí, vrací se na kostky z betonu. Pažemi cvičí posunky, esperanto gest, co umí bourat jazykové bariéry světa… Svět je báječné místo k narození… jestli vám nevadí, že štěstí vždycky není tak velký požitek…

    Postavy se stále snaží udržet synchronizaci pohybů… Nejde jim to. Pokud vám nevadí, že si tu a tam šeredně spálíte prsty… scatuje slečna na klandru…

    Postavy se stále snaží udržet synchronizaci pohybů… FOTO ÁŠA SÁROVÁ

    Šestero vzdorujících mladých dlaní se vychloubá černí spálenin… Scatovaná slova oponují: jestli vám příliš nevadí / pár měknoucích mozků / na vyšších místech / nebo nějaká ta bomba / kterou vám sem tam zcela jistě / hodí někdo na hlavu

    Paže kmitají vzduchem. Těžce se jim hledá jednota. Mladí se tahají s betonovými kvádry, chtějí k sobě blíž. V rukou se jim rozvoní kytičky… Samou láskou jejich kvítky snědli… …a mít inspiraci / a chodit sem a tam / na všechno koukat / a vonět ke kytkám / a okukovat sochy / a dokonce i myslet / a líbat lidi / a dělat děti a nosit kalhoty…

    Krásně krásná slova zpívala bosá slečna sedící na klandru. FOTO ÁŠA SÁROVÁ

    Krásně krásná slova zpívala bosá slečna sedící na klandru. Lustry však pohasly a do tmy zaznělo: …jenže zrovna když jste v nejlepším / přijde usměvavý / funebrák…

    Pohybová báseň Svět je báječné místo byla na konci svých znaků…

    Věru, moc pěkné představení…

    A lustry byly skleněné, čtverce plechové, sedací kostky z litého betonu. Můžete tomu věřit. S laskavým svolením pana šéfa, jsem vše osahal…

    Brno – Komín, 20. 2. 2018

    Buranteatr, Brno – Lawrence Ferlinghetti: Svět je báječné místo. Překlad Jan Zábrana, režie Juraj Augustín, adaptace a dramaturgie Sabina Machačová, hudba Ondřej Kalužák, scénografie Juraj Augustín, kostýmy Sabina Machačová, designová spolupráce Simona Vaškovičová, produkce Zuzana Drápalová, Simona Vaškovičová, světla Tomáš Tušer, zvuk Ondřej Kalužák, grafika Simona Vaškovičová, foto inscenace Pavel Nesvatba, výroba Mikhail Boronos, Ilja Bushunov, Martin Nešporek, Jan Procházka. Hráli: Otakar Blaha, Petr Holík, Lucie Hrochová, zpívala Veronika Bartošová. Premiéra 18. února 2018 v Buranteatru, Brno.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 320)

    1. Josef Pelikán

      Profilový obrázek

      Právě jsem navštívil
      pohybovou báseň Svět je báječné místo Lawrence Ferlinghettiho v režii Juraje Augustina. Nestalo se to fyzicky. Šlo o pouhou imaginaci z plasticky zpracovaného prožitku jedním z fyzických návštěvníků divadla Buranteatr, Jaroslava Tučka.
      Námět hry sice není mým šálkem čaje, ale Mudrování No. 320 splnilo svůj účel, což ostatně v celé dlouhé řadě Jaroslavových hodnotících komentářů nepřekvapí.

      17.03.2018 (12.47), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Helena Grégrová

      Profilový obrázek

      Jaroslav Tuček
      je pábitel okamžiku. Z jeho mudrování dýchá láska k divadlu a jazyku českému. Ideální shoda.
      Díky za velmi příjemné procházky divadelními zážitky.

      19.03.2018 (11.00), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,