Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 302)

Vánoce jsou svátky lásky a pokoje. Lidé mají k sobě blíž. Oči si vypichují jen výjimečně a s něhou…

Andílci i statní andělé blikali světélky, mávali křidélky a radili: Tudy, prosím… Stoupali jsme Petrskou uličkou vzhůru a po boulích historické dlažby obešli nasvícený dóm Boží. Věžní hodiny bily celou. Po strmých schodech jsme sestoupali dolů na plochu farské zahrady. Dívka anděl sypala na hlavy putujících zlatavé listí. Trochu mrzlo a těm, kdo hovořili, šla od úst pára… Opovědník, organizátor dění Vladimír Hauser mě napomenul: Běžte dál, tady nic neuvidíte… V barelu plál oheň, andělé rozdávali čaj…

Prošel jsem travnatými záhony. Pod holým stromem poznání jsem potkal šéfa Morávka. Stiskl mi ruku, naklonil se k mému uchu: Jsem rád, že jste přišel…

Opovědník, svatost sama, mluvil a konal. Členil slova a slabiky nechával kanout… Jeho hlas hladil kaskády zdí petrovské stráně. Pokoj lidem dobré vůle, hlásal anděl pod siluetou katedrály… Papežský kříž puncovaný krvavými bójemi se zdál být mementem chladu večera… Panna Maria s Josefem hledali útulek, kde by spočinuli a zpívající satan v podobě krásné ženy sledoval z výše jejich počínání.

Na pódiu byly hrány básnivé děje betlémského narození Ježíška Nazaretského…

Prokřehlí andělé v bílých řízách blikali světýlky: Tudy, prosím. Poutníky směrovali Havlovou uličkou zpět do hlubin divadla paní Husy…

Adventu bylo nakrátko a před námi Štědrý den…

Představení Morávkovy inscenace vánočních her J. A. Pitínského mělo neobyčejný půvab a zároveň bylo jejich derniérou… Závěrečné měsíce proměnila paní Husa ve sled posledních uvedení významných Morávkových režií… Bylo to loučení ve velkém stylu…

Dva dny před koncem roku Divadlo Husa na provázku v rámci oslav padesátého výročí vzniku uspořádalo tradiční, a přece výjimečný ples nazvaný Ples půlstoletí. Ve vestibulu kapela čtyř statečných, co nepodepsali petici za šéfovo odstoupení, vyhrávala zvesela. Vladimír Morávek, naposled ve funkci šéfa, vítal hosty. Věžní hodiny cinkly dvakrát. Bylo půl šesté…

Mušketýři opásaní popruhy kytar nás čtyřmi proudy vedli do lůna divadla. Krkolomnými schůdky jsme šlapali vzhůru do zkušebny, abychom byli svědky účtování s minulostí toho, co se stalo. Mušketýři hráli mezi pohozenými divadelními škrpály část Morávkovy inscenace Na protest… Kdyby se šklebící smutek dal krájet, byl by ho pěkný kus…

Labyrintem chodbiček, ochozů a schodů jsme doputovali do sklepení. Krkolomné konání hrajících „na protest“ připomínalo dětskou hru na vraha… Hráli pánové, které do souboru přivedl šéf Morávek: Jan Mansfeld, Tomáš Žilinský, Jaroslav Tomáš a Dominik Teleky. Poté se divadlo změnilo na babylon radostných tónů hudby, zpěvů a gagotu pozvaných hostů.

Bloudil jsem prostorami a nechal se hostit. Ve VIP prostoru přízemního foyeru se konal turnaj ve stolním fotbalu, v hracím sále hráli k tanci Stone Beatles, kapela vzniklá z popudu Vladimíra Morávka pro inscenaci Lásky jedné plavovlásky. Poslouchal jsem skvěle zpívající Terezu Marečkovou, Milana Holendu, Dalibora Buše, Nicole Maláčovou, Simonu Zmrzlou, Davida Janíka, Růženu Dvořákovou, Pavlínu Vaňkovou a měl „smíšené pocity“. Téměř všechny zpívající angažoval šéf Morávek… Tělu se tančit nechtělo a pohled shora mi připadal nepatřičný…

Ve VIP prostoru jsem si poklábosil s televizním režisérem v.v. Karlem Fuksou, nestorem brněnských recenzentů Vítem Závodským, rodinou knihkupce Antoše a s kamarádkou z dalekého Curychu, paní Ljubou Malik. Rozechvělý šéf Morávek nás počastoval šampaňským…

Výroční oslavnou řeč pronášel ředitel Centra experimentálního divadla, profesor Petr Oslzlý. Její součástí se stala slova poděkování Vladimíru Morávkovi. Končící šéf povíval nad běloskvoucí hlavou rétora betlémskou hvězdou…

Hrstku přátel pozval loučící se Morávek do své pracovny na čtení z díla Milana Kundery.

V podkroví pilotní části historického domu pánů Hausperků z Fanálu mě šéf se smutkem ve tváři vybídl: Pojďte, tady jste ještě nebyl… Prošli jsme pod popraskanými trámy bludištěm kostýmního depozitáře a po dřevěných schůdcích šplhali do vikýře… Špitl jsem: Faustovo zátiší, klaunova truchlivá laboratoř.

Stál jsem před deskou základního kamene stavby Divadla na provázku. Pohladil jsem její uražený růžek a řekl: Vladimír Morávek napsal impozantní kapitolu do dějin Divadla Husa na provázku.

Bylo jedenáct, Petrov odbíjel celou…

Brno – Komín, 7. 1. 2018

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 13. ledna 2018

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 302)

1. Josef Pelikán

   

   Jaroslav Tuček,
   mistra slova, oblažuje i na dálku z Plesu půlstoletí své čtenáře z jedinečné události, jíž nebyli účastni, ale stáli téměř jen opodál…
   A souhlasím, že podobně jako on sám před léty, také Vladimír Morávek napsal impozantní kapitolu dějin Provázku.

   13.01.2018 (13.13), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ