Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2019

ročník 28
26. 11.–9. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 198)

    Za premiérou literární besedy o Eduardu Bassovi jsme s dívkou Mab odjeli autobusem linky číslo 501 od ústředního brněnského hřbitova v zimavě temném dušičkovém podvečeru…

    Ořechov u Brna. FOTO web města

    Ořechov u Brna. FOTO web města

    Setmělým Ořechovem jsme kolem sochy svatého Jána doputovali uličkou Pláně ke Kulturnímu centru. Před oponou divadelního sálu za dlouhým stolem seděli tři dámy neurčitého věku a starší pán s hůlčičkou. Vítali příchozí pravidelné návštěvníky, místní občany i přespolní z Brna a okolí. Zahlédl jsem dokonce režiséra brněnského rozhlasu Zdeňka Kozáka. Měli jsme rezervována dvě místa v prvé řadě vedle pana starosty…

    Už od roku 2009 se podílel Leonard Walletzký na přípravě a realizaci literárních besed při Obecní knihovně. V roce 2014 založil v Ořechově Divadlo u stolu, vytvářel zasvěcené a čtivé scénáře literárních besed a společně s jeho členkami Olgou Lhoteckou, Ladou Badinovou a Zdenkou Walletzkou uskutečnili besedy o Janu Nerudovi, Bohumilu Hrabalovi, Vítězslavu Nezvalovi, Janu Werichovi a Karlu Havlíčkovi Borovském a další…

    Walletzký Leonard, karikatura Emila Hoffmana. Repro Amatérská scéna č. 3/2007

    Walletzký Leonard, karikatura Emila Hoffmana. Repro Amatérská scéna č. 3/2007

    Pan principál Walletzký se nadechl a spustil dobře seřízený kvartet bezchybně hovořících mluvidel: Dnes si budeme povídat o pánovi, který se narodil přesně o půlnoci mezi Silvestrem a Novým rokem, v jeho datu narození jsou tři osmičky a tři jedničky – tedy 1. 1. 1888 – a ke všemu měl jiné jméno, když se narodil, a jiné jméno, když zemřel. Kdo z vás hádal, že to byl Eduard Schmidt, syn majitele malé továrničky na kartáče v Hostivaři, hádal správně. A pak už se do sálu sypaly informace o spisovateli Eduardu Bassovi jako drobounké perličky z roztrženého náhrdelníku rodné mateřštiny.

    Novinář, spisovatel, ale také zpěvák a kabaretiér Bass (1888 - 1946). FOTO archiv

    Novinář, spisovatel, ale také zpěvák a kabaretiér Eduard Bass (1888 – 1946). FOTO archiv

    Sám Bass si kdysi napsal do svého životopisu: Dětství jsem prožil na Starém městě, v přímém sousedství Týnského chrámu, Ungeltu a Škrétova domu, takže patrně podléhám památkové péči a Klub za Starou Prahu bude, doufám, bdíti nad tím, abych zůstal uchován. Otec byl kartáčník, měšťan, ale při volbách mezi obecní starší propadl, protože málo chodil do hospod. Vzal jsem si z jeho nehody poučení pro život: chodil jsem proto často do hospod a nikdy nekandidoval do obecní rady.

    Hlasy účinkujících se střídaly, proplétaly v obdivuhodném rytmu bublajícího potůčku. Hlasovou barevností připomínaly hru strun harfy královské…

    …ale stařičký profesor varoval maminku, aby mi psaní netrpěla, že ze mne nikdy nebude spisovatel. Dost dlouho jsem se snažil vyhovět, dělal jsem v životě nesmírně mnoho věcí jiných, než je samo spisovatelství, ale nakonec jsem přece jen zradil a začal jsem psát.

    Eduard Bass a Jiří Červený v divadelní šatně, 1913. Repro z knihy Jiří Červený – Červená sedma, Praha 1959.

    Eduard Bass a Jiří Červený v divadelní šatně, 1913. Repro z knihy Jiří Červený – Červená sedma, Praha 1959.

    Eduarda Basse přitahovaly od mládí kabarety, šantány a cirkusy. Stal se dokonce na čas ředitelem kabaretu Rokoko v Praze. Avšak deset let působil v kabaretu Červená sedma, pro který psal texty písní, skečů a scének. Některé písně, téměř zlidovělé, nám usměvavé dámy zazpívaly a navíc sehrály scénku Císař a služka, aktuální i dnes, s živou odezvou publika.

    Eduard Bass od roku 1920 pracoval jako redaktor Lidových novin, kde se stal později jejich šéfredaktorem. Pod jeho vedením zaznamenaly noviny svou zlatou éru.

    Z úst kvarteta jsme se dozvěděli, že psal na pokračování příběh pro děti, slavnou Klapzubovu jedenáctku, která později v knižní podobě zaznamenala velký čtenářský ohlas, o čemž svědčí řada reedicí, filmových, rozhlasových i divadelních ztvárnění.

    Zleva: M. Zlatarjeva, I. Rubín, K. Hašler, M. Beránek a E. Bass FOTO z knihy 100 let Divadla Rokoko, MDP 2015

    Zleva: M. Zlatarjeva, I. Rubín, K. Hašler, M. Beránek a E. Bass FOTO z knihy 100 let Divadla Rokoko, MDP 2015

    Bass vymyslel jako zvláštní novinářskou formu rozhlásek, ve kterém uváděl vše, co se událo během týdne ve světě i v republice. Určil v novinách místo, kde čtenáři pravidelně Rozhlásek najdou. Rozhlásky psal ve snadno zapamatovatelných verších.

    Z rozhlásků, které kvarteto předvedlo, uvádím rozverný O drahotě. Voněl dneškem: Pan domácí hned se straší / maso, pivo, chléb je dražší / chceme-li jen skromně žít / činži nutno přirazit. // Kdopak by se toho nelek / stát tím trpí jako celek / aby mohl vyjíti / nutno daně zvýšiti. // Konzumentu nelze více / nežli jít a oběsit se / učiň to však neprodleně / dokud špagát nestoup v ceně.

    Eduard Bass: Rozhlásky, Československý spisovatel 1957 (obálka Zdenka Seydla). Repro archiv

    Eduard Bass: Rozhlásky, Československý spisovatel 1957 (obálka Zdenka Seydla). Repro archiv

    Kvartet si získal obecenstvo od prvního proneseného slova. Diváci svou soustředěnost přerušovali častými potlesky „na otevřené scéně“.

    Po německé okupaci Československa musel Bass redakci opustit. V té době napsal své stěžejní dílo, trvale populární román Cirkus Humberto.

    Kvartet se blýskl realizací čtené ukázky textu – prvního setkání ředitele cirkusu Berwitze s malým Vaškem Karasem.

    Scénář objevně citoval Bassův dopis jeho ženě Táňi z 28. září 1938, ve kterém spisovatel osobitě a se silným dramatickým nábojem popisuje poslední dny a hodiny naší republiky před okupací Německem. Smutně se vrývala do paměti diváků slova posledního, už neotištěného rozhlásku z roku 1942:  …Doba je vážná, proto se / s humorem těžko snáší… / …Kde Havlíček psal slabikář / umí se osud čísti… / …Písnička snad se promění / však nebude to tryzna.

    Reliéf na pamětní desce v Praze na Jiráskově náměstí čp. 1982/5 – v tomto domě žili a tvořili významní čeští publicisté a spisovatelé, Eduard Bass a Jan Drda. Repro Wikipedie

    Reliéf na pamětní desce v Praze na Jiráskově náměstí čp. 1982/5 – v tomto domě žili a tvořili významní čeští publicisté a spisovatelé Eduard Bass a Jan Drda. Repro Wikipedie

    Eduard Bass zemřel po záchvatu srdeční mrtvice 2. října 1946.

    Na závěr překvapil principál citací epitafu, který si Bass  napsal ještě v dobách působení v Červené sedmě: Hle v zákoutí tom posvátném a tichém / mohutná je hrobka mohutného barda. / Sem pohřbili s talentem a břichem/ Basse Eduarda. // Stěžovali si funebráci, / že s ním měli hroznou práci. / Palice jeho vždy zářila / zrovna tak vtipem jako lysinou / a jeho písně zpustlá mládež šířila / československou otčinou.

    Hrob Eduarda Basse (1988 - 1946) na Vyšehradském hřbitově v Praze. FOTO archiv SPH

    Hrob Eduarda Basse (1988 – 1946) na Vyšehradském hřbitově v Praze. FOTO archiv SPH

    Pan principál ještě dodal: U Bassova hrobu jsem nikdy nestál, ale byl bych rád, kdyby tam ten epitaf byl.

    Dlouhým potleskem odměnilo dojaté obecenstvo své umělce, dojatí jsme tleskali já i Mab…

    Tmavou nocí jsme sestupovali z pozvolného kopečka k soše svatého Jána.

    Uvažoval jsem do noci: Proč ty besedy dělají… snad, aby diváci a posluchači se stali čtenáři knih, o kterých toho dnes mnoho slyšeli.

    Mab špitla: Jsem ráda, že jsem mohla jet s vámi.

    Tomu se říká osvěta. A ta se nedá ošidit. Musí se dělat opravdově a s láskou.

    Mab dodala: Děkuji vám.

    Hlavně musíme poděkovat těm čtyřem v Ořechově… v Divadle u stolu!

    Pak už jsme mlčeli…

    Domů jsme se vraceli minibusem linky číslo 510 přes Modřice. Spoj k ústřednímu hřbitovu od 18. hodiny z Ořechova už nejezdí…

    Psáno ve spolupráci s Mgr. Martou Poláškovou.

    Brno – Komín, 13. 11. 2016.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 198)

    1. Válkovi

      Profilový obrázek

      Krásně napsáno,
      krásný zážitek, nádherná práce s historií i hlasovou dramatizací. Velmi příjemné komorní Divadlo u stolu.

      28.11.2016 (10.58), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Pavla Váňová

      Profilový obrázek

      Víc než recenze!
      Skvělý, informativní a zábavný článek o Eduardu Bassovi a také o tom, co se dá dělat v příměstské oblasti, kde jsou lidé přesycen kulturní i nekulturní nabídkou…
      Nebyla jsem bohužel (ač pozvána) mezi diváky, ale „pana principála“ a jeho choť znám už pár desítek let, takže věřím autorovi příspěvku, že ani v nejmenším nenadsazoval. Zato já jsem malounko zpychla – že se kamarádím s lidmi tak znamenitými. Líbí se mi i styl svěží causerie a množství obrazového materiálu – nade vše trefná karikatura z pera nesporného Mistra.
      Gratuluju autorovi článku i autorům pořadu, a vlastně také panu starostovi. Má hodně kolegů, kteří se mohou pochlubit něčím srovnatelným? Nemyslím nic, čím ozdobila jejich lokalitu historie, ale to dnešní, živoucí, nápadité a současné!

      28.11.2016 (17.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,