Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 149)

    Zvony jakubského dómu tloukly tři čtvrtě na deset a já se prodíral houfy středoškoláků po schodech do svatyně divadelního sálu. Ve foyeru odkládalo rozkvetlé mládí zimní kabáty do rukou mladinkých šatnářek.

    Repro Divadlo Bolka Polívky, Brno

    Repro StageArtCz / Divadlo Bolka Polívky, Brno

    Prohlížel jsem si výrazná loga promítaná na čtvercové plátno zavěšené na horizontu. Důstojně vyhlížející muž sedící vedle mne promluvil. Toto je sponzorská řada, jsem sponzor, vy jste…? Padly na mě rozpaky. Pane, jsem pamětník

    Z jeviště zavanul dým, dvě postavy v kápích nesly rakev. Na plátnu bylo napsáno: Léto 1593. Z chuchvalců kouře probleskovala tvář starosty: Mor už víc než rok pustoší Londýn. V zamořených domech budou zazděny dveře, zatlučena okna a postavena před ně stráž, aby nikdo nemohl dovnitř ani ven. Zakazuje se konání trhů a provozování divadelních představení. Konečně dým opadával a na plátně se objevil Správce královských zábav: Královna se vrací do Londýna. Mor ustupuje. Královna chce vidět divadla v provozu. Povolte konání trhů i divadelních produkcí, ať královna vidí, že jste se s morem vypořádali.

    FOTO archiv

    Hrát, či nehrát Zkrocení zlé ženy? FOTO archiv DBP

    Na bílém čtverci se zjevil titulek Před divadlem Theatrum. Pod ním se hádal hlavní herec spolku Služebníků lorda Komořího Richard Burbage s mladíčky Johnem Hemingesem a Robertem Goughem, zda je vhodné hrát, či nehrát Zkrocení zlé ženy, když ještě v Londýně řádí mor. Hádka přerostla ve rvačku.

    Plátno překryl velký historicky věrný autogram William Shakespeare a z hlediště vešel na scénu herec, básník, dramatik William Shakespeare osobně. Mladí diváci vydechli.

    Herci se vrhli na šatník. Zasvítila bělostná okruží škrobených krejzlů, bělostné dámské suknice, závojíčky, klobouky i čepce. Kateřina ječela hlasem mutujícího kastráta a scéna z třetího dějství Zkrocení zlé ženy, jak hlásal titulek, se rozeběhla po jevišti jako domácí drůbež po dvoře. Překvapení diváci vybuchli smíchem. Správce královské zábavy ve slušivém odění, vpadl z plátna do rozdováděného děje vážnou řečí: Zase štos nových her. Pošetilí autoři – pořád píšou další hry, jako by se nemohly hrát ty existující. Nenapsali jich už dost? A já jako správce královských zábav musím každou novou hru přečíst a buď ji povolit, nebo zakázat, případně vyškrtat politicky závadné části… Co tady mám tentokrát? Král Richard Třetí – to bude politika, to by mohlo mířit proti Tudorovcům. William Shakespeare, to mi cosi říká, Shakespeare, Shakespeare… No ano, začal psát už před morem a Zkrocení zlé ženy si královna pochvalovala, snad by z něj mohlo něco být.

    Jevištěm se ploužil pokřivenec Richard. FOTO archiv

    Jevištěm se ploužil pokřivenec Richard. FOTO archiv DBP

    Jevištěm se ploužil pokřivenec Richard. Nad rakví s mrtvým Jindřichem VII. sváděl vdovu Annu. Mladí diváci hltali slova aktérů bez nadechnutí… Z jeviště se dovídali zajímavé informace o těžkostech herců. Divadlo mohli provozovat jen ti z nich, kteří byli služebníky vladaře či mocného úředníka. Kdo nebyl služebníkem, byl považován za tuláka, nehodného pobytu na území města. Služebníci mohli hrát představení jen s povolením svého mocipána, za hradbami Londýna pouze v odpoledních hodinách.

    Titulek: Rok 1595. Před katedrálou Svatého Pavla. Z plátna kázal zlobnou řeč muž – puritán: Kdo se chce naučit, jak podvádět, smilnit a znásilňovat, jak lhát, krást, zaklínat a křivě přísahat, jak vraždit, zabíjet a mluvit oplzle – kam půjde? Copak se to všechno neučí v té veřejné škole samotného ďábla, kde jsou místa ke stání i sezení plná, zatímco kostelní lavice jsou prázdné? Vyhýbejte se divadlu, jinak nás Bůh potrestá něčím horším, než je mor. Zakažte divadlo, dokud je čas!

    Šatník se stal honosným piedestalem v hrobce Kapuletů. Paris, milovník k pohledání, plakal verše pod Juliiným katafalkem. Romeo přišel z Mantovy do veronské hrobky zemřít. Setkal se s Parisem a v souboji Juliina nápadníka zabil. Pak sebe otrávil jedem. Domněle mrtvá Julie procitla. V bílém organtýnu nakrčená Julie slezla z vysokého katafalku, vložila do dlaně Romea dýku a nalehla na ni… Studenti sledovali celou dlouhou scénu s napětím…

    Domněle mrtvá Julie procitla. FOTO archiv DBP

    Domněle mrtvá Julie procitla. FOTO archiv DBP

    TITULEK: Jaro 1596. Před divadlem Theatre. Puritán kázal: Proč Bůh seslal oheň zkázy na hříšníky Sodomy a Gomory? Za jejich zvrácenost proti božímu řádu. A ptám se vás – copak se naši herci taky neprotiví božímu řádu, když předvádějí skutky kuplířů, vrahů, násilníků a lhářů, když se převlíkají do ženských šatů a za zloduchy z pekel? To jejich hemžení po jevišti je ďáblova orgie za bílého dne! Vyžeňme herce, jinak skončíme jako hříšníci ze Sodomy a Gomory všichni! Pryč s ďáblovými služebníky – pryč s herci!

    Tok představení se valil. Shakespeare se dozvěděl, že mu ve Stratfordu zemřel syn Hamnet. V Londýně zrovna nepršelo, byla naděje na plné divadlo a odpoledne měla být premiéra Snu noci svatojánské. Nasoukal se do nového kostýmu a na jeviště přiskotačil skřítek Puk: Hodinka postačí mi k tomu, abych obletěl celý svět.

    Rozkošně byla hrána scéna Malvolia z Večera tříkrálového, zapamatoval jsem si okamžiky, ve kterých Shakespeare vymýšlel a zapisoval svého Hamleta. Služebníci lorda Komořího po neobnovení nájemní smlouvy na pozemek rozebrali divadlo Theatrum a v roce 1599 postavili na druhém břehu řeky Temže Divadlo Globe. Uvedli Othella a hráli Macbetha. Na plátně zářil letopočet 1611. Shakespeare se před uvedením své poslední hry Bouře loučil s Londýnem. Již nemám, co říct

    Již nemám, co říct… FOTO archiv DBP

    Již nemám, co říct… FOTO archiv DBP

    Představení bylo u konce. Hustotou londýnské mlhy prosvítala slova epilogu: Po uvedení Bouře se William Shakespeare vrátil do Stratfordu nad Avonou, kde roku 1616 zemřel ve věku 52 let. Divadlo Globe bylo strženo v roce 1644 – dva roky po zákazu divadla v Anglii. V roce 1997 byla po více než 350 letech postavena v Londýně jeho replika…

    Petr Bláha, přítulný, smyslný romantik, vládl jevišti. Jeho Shakespeare se stal miláčkem obecenstva. Důstojností a výstižnou kresbou charakterů postav oplýval Ivan Urbánek, hlavní herec Služebníků lorda Komořího Richarda Burbage. Klukovskou rozpustilostí a smyslem pro hrubou komiku upoutal Vojta Blahuta, učedník herectví ve službách Služebníků lorda Komořího Johna Hemingse. Mile působil jinošský představitel dívčích rolí Ondřej Dvořák v roli Roberta Gougha. Nehybností tučné bronzové sochy, co mluvila a mačkala tlačítka, poutal pozornost zdařilým hudebním doprovodem dydžej Marek Tůma. V důležitých „dotáčkách“ se hereckým umem blýskly osobnosti: Milan Šteindler, Jan Čenský, Radim Fiala a Bolek Polívka.

    Petr Bláha, přítulný, smyslný romantik vládl jevišti. FOTO archiv DPB

    Petr Bláha, přítulný, smyslný romantik, vládl jevišti. FOTO archiv DPB

    Základem úspěchu inscenace Like Shakespeare je znamenitý scénář Pavla Trtílka představující Shakespearův divadelní život v anglické metropoli s mnoha poutavými detaily umožňujícími náhled do doby panování královny Alžběty. Režisér Petr Halberstadt vedl herce ke spontánní komediálnosti a vynalézavými aranžemi hereckých akcí i scénických proměn spolu s prolínáním obrazů projekcí udržel pevný tvar dobře rytmizované inscenace.

    Odcházející mladí lidé i jejich pedagogové oplývali chválou, já pookřál a zvony jakubského dómu tloukly půl dvanácté…

    Brno – Komín, 10. 3. 2016

    Tucek-Like-poster

    StageArtCZ a Divadlo Bolka Polívky, Brno – Pavel Trtílek: Like Shakespeare. Překlad částí z děl Williama Shakespeara: Jiří Josek. Výkonný producent: Radim Fiala. Režie: Petr Halberstadt. Dramaturgie: Pavel Trtílek. Scéna: Jaroslav Milfajt. Kostýmy: Michaela Savovová. Choreografie: Hana Halberstadt. Hudební výběr: DJ Marek Tůma. Videoprojekce: DEECEE. Ve videoprojekcích vystupují: Bolek Polívka, Milan Šteindler, Jan Čenský, Radim Fiala. Osoby a obsazení. WILLIAM SHAKESPEARE – autor, herec – Petr Bláha nebo Tomáš Milostný. RICHARD BURBAGE – představitel hlavních mužských postav – Petr Halberstadt nebo Ivan Urbánek. JOHN HEMINGES – herec – Jakub Šafránek nebo Vojtěch Blahuta. ROBERT GOUGH – představitel ženských rolí – Ondřej Dvořák. HUDEBNÍ DOPROVOD – DJ Marek Tůma. Herci souboru Služebníci lorda Komořího, průběžně ztvárňují postavy z Shakespearových her. Premiéra 7. 3. 2016.


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 149)

    1. Soňa Čapková

      Avatar

      Při čtení
      příspěvku od pana Jaroslava Tučka jsem se ocitla v ději samotném. Velmi autentické a skvěle napsané přiblížení tohoto představení, jak herců samotných, tak i doby a scénických proměn.
      Děkuji za pěkný článek.

      19.03.2016 (13.34), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,