Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2020

ročník 29
23. 6.–1. 9. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 142)

    Když jsem se před časem zúčastnil prvního oživovacího pokusu brněnské operety, musel jsem hodně mhouřit obě oči, abych dokázal ocenit nadšené přijetí inscenace Na tý louce zelený, pamětníky dob její zašlé slávy.

    Oceňoval jsem tehdejší umanutost elegantního mladého muže, principála Josefa Šabaky, který kolem sebe sestavil kruh spřízněných duší a ze země vydupal Nové operetní Studio Brno z. s.. FOTO archiv NOS

    Oceňoval jsem umanutost elegantního mladého muže, principála Josefa Šabaky, který kolem sebe sestavil kruh spřízněných duší a ze země vydupal Nové operetní Studio Brno z. s.. FOTO archiv NOS

    Diváci aplaudovali ve stoje, potleskem oceňovali každý sebemenší náznak vtipu a mnohé písně zpívali spolu s aktéry… Oceňoval jsem tehdejší umanutost elegantního mladého muže, principála Josefa Šabaky, který kolem sebe sestavil kruh spřízněných duší a ze země vydupal Nové operetní Studio Brno z. s..

    Od vzniku myšlenky mu byla oporou i dobrou vílou publicistka a pamětník zlaté éry brněnské operety Eva Šlapanská, která mně nadšeně vyprávěla, o šikovnosti maséra lidu divadelního „Giuseppe“ Šabaky, jeho talentu organizátora a také o tom, jak to všechny z operetního studia baví…

    Repro archiv

    Titul Na tý louce zelený se začal objevovat na repertoáru NDB zrovna tak jako nažloutlé papírky propagující jeho reprízy. Repro archiv

    Titul Na tý louce zelený se začal objevovat na repertoáru NDB zrovna tak jako nažloutlé papírky propagující jeho reprízy. Kdykoliv jsem zavítal do Reduty, ptal jsem se uvaděček i šatnářek, odpovídaly: My se na Louku těšíme. Je to takový divadelní svátek. Vždy je vyprodáno a diváci jsou nadšení. Berou si z šatny svršky a zpívají u toho ´Já bych chtěl mít tvé foto´… Pane, po operetě je v Brně hlad…

    Paní Evu Šlapanskou potkalo v září minulého roku kulaté jubileum. Soubor Nové operetní studio jí věnoval premiérové představení operety Eduarda Künnekeho Bratránek z Batávie. Šel jsem tam…

    Tucek-bratranek_poster

    Reduta nablýskaná, u pokladny květinový háj, pamětnice v róbách, pamětníci v černém, významní činitelé s pugéty… Všechny nás vítala dobrá víla, paní Eva, osobně. Pro každého měla slovo, větu, poznámku. Mně řekla: Budeš sedět vedle mě, tak si toho važ…!

    V orchestřišti, u noblesních a svítících pultů sedělo devět pohledných hudebnic a hudebníků. Před oponou přešlapovala sympatická řečnice sdělující, že představení se koná pod záštitou hejtmana jihomoravského kraje JUDr. Michala Haška… Mezi hudebníky vplula dirigentka, opona se otevřela a sál vydechl. Vysoké letní nebe. Místo mráčků ráhno s reflektory, kulaté míče bílých lampionů a pět rozevřených barevných deštníků kotvících v povětří jako gondoly štěstí. Uprostřed a v pozadí jeviště kupka ze tří barevných deštníků. Snad místo křoví. Na ploše tři bílá proutěná křesla, kulatý proutěný stůl, bílý sokl a na něm měděná trouba s gramofonem. Za ní bílá balustráda skrývala schodiště. Lehounká, vzdušná scéna, umožňující bohatý a volný pohyb aktérů operetního dění… Joj, cikán, tady by se dala hrát i Hraběnka Marica…

    Na scénu vstoupili herci. Dirigentka dala pokyn, hudebníci spustili, jeviště ožilo operetním příběhem o zamilovanosti dívenky Julie a jejího bratránka, který ujel do Batávie… Byl to šťastný večer. Herci hráli s mírou, děj měl spád, málo se mluvilo, hodně zpívalo a tančilo, jako ve staré dobré operetě…

    Herci hráli s mírou, děj měl spád, málo se mluvilo, hodně zpívalo a tančilo, jako ve staré dobré operetě… FOTO archiv NOS

    Herci hráli s mírou, děj měl spád, málo se mluvilo, hodně zpívalo a tančilo, jako ve staré dobré operetě… FOTO archiv NOS

    Starý komický pár (Monika Maláčová, Libor Zavislan) vyvolával smích hlediště. Dáma byla cudně temperamentní, výtečně tančila i zpívala, osobitý partner s výbušnou chůzí na „čapatých“ nohou, jí tvrdil muziku. První milovnice (Markéta Böhmová), urostlá, krev a mlíko, zářila do všech stran. Zpívala a zpívala. Při jedné árii tak dojemně, až z nebes přivolala žlutavý půlměsíc, aby jí posloužil k odložení deštníčku. Odrostlá romantička. První milovník, elegán a šik (Josef Šabaka), zápolil nejen s intrikami, ale i s holí poutníka. Zpíval nejvíc, hlavně však světový šlágr: Dobrou noc, dívenko má… Pár mladokomiků byl solí inscenace. Půvabná, hbitá, pohotová komorná Fany (Zuzana Zámečníková), skotačila, mluvila, zpívala, hýřila energií a byla roztomile svůdná. Mladinký, bohatý farmářský synek Egon von Wildenhagen (Petr Štych) si získal obecenstvo pohybovou bravurou tanečních evolucí a skoků. Druhý milovník, poněkud komický (Tomáš Jeřábek), vlasatý exot v přilbě pouštního cestovatele, dobře zpíval a byl rozkošný. Úslužní sluhové v dobře padnoucích oblecích číšníků, scházeli po schodech s trylkem tří poskočení. Režijní drobnůstka, která se pamatuje.

    Představení perlilo. Jako sekt. S úsměvem, nadhledem a v rychlém sledu se dobíralo konce propletených operetních dějů, v nichž láska dvou hlavních milovnických postav zvítězila. Dobrou noc, dívenko má

    Představení perlilo. Jako sekt. FOTO archiv NOS

    Představení perlilo. Jako sekt. FOTO archiv NOS

    Jak říkával znalec lehkonohé múzy prof. Ivo Osolsobě, dobrou operetu dělá vědoucí režisér, když má k ruce kvalitní soubor… Dnes tím režisérem, ale zároveň i upravovatelem libreta, autorem návrhů scény, kostýmů i choreografie byl Jan Štych ml… Vytvořil kvalitní inscenaci, kterou může obdivovat a závidět nejedno profesionální divadlo.

    Po představení uspořádalo vděčné Nové operetní Studio své spoluzakladatelce Evě Šlapanské důstojný hold, kterého se zúčastnili zástupci jihomoravského hejtmana a Českých lesů. Ve svých oslavných přípitcích přislíbili další podporu oslavenkyni i operetnímu Studiu.

    Natěšen jsem šlapal schody k východu z Reduty. Cestou jsem zaslechl, že snad třetím premiérovým titulem Nového operetního Studia bude nesmrtelná opereta Mamzelle Nitouche Florimona Hervé…

    Tak ať se vám daří…!

    Brno – Komín, 27. 9. 2015

    Nové operetní Studio Brno, z. s. – Eduard Künneke: Bratránek z Batávie. Libreto: Herman Haller a Rideamus podle veselohry Maxe Kempnera-Hochstadta. Překlad Jiří Aplt a Luboš Šterc. Úprava libreta: Jan Štych, ml. Režie, scéna, choreografie: Jan Štych, ml. Dirigent: Valéria Maťašová. Hudební nastudování: František Jeřábek, Valéria Maťašová. Umělecký poradce, medializace: Eva Šlapanská. Hlasový poradce: Naďa Bláhová. Korepetice: Stanislava Syrková, František Kratochvíl, Lukáš Hurtík. Dramaturg: Zuzana Zámečníková. Realizace kostýmů: Vladimíra Soumarová. Realizace scény: Jaroslav Peterka. Umělecká maskérka: Aťka Žďárská. Rekvizity: Jan Našinec, Miroslav Novák. Inspice, technický poradce: Jan Našinec. Nápověda: Marie Babet Bělíková. Produkce: Žaneta Zieglerová, Román Koprolín.
    Osoby a obsazení: Slečna Júlie, romantická, naivní dědička: Markéta Böhmová. První neznámý, po odhalení Joseph: Josef Šabaka. Fany, komorná: Zuzana Zámečníková. Druhý neznámý, po odhalení Wenceslaw: Tomáš Jeřábek. Joseph Mc Donald: Libor Zavislan. Fábi, jeho žena: Monika Maláčová. Hans, sluha: Milan Krobot. Karl, sluha: Vratislav Běčák. Egon von Wildenhagen, bohatý farmářský synek: Petr Štych. Divadelní zřízenec: Jan Našinec. Orchestr. I. housle: Blanka Lau. II. druhé housle: Markéta Mikuličáková. Viola: Felix Kuchař. Kontrabas: Jaromír Gordoň/Jiří Šícha. Flétna: Rebeka Lonská. Klarinet: Tereza Podsadníková. Trubka: Miroslav Holub. Trombón: František Jeřábek. Klavír: Stanislava Syrková, Lukáš Hurtík.
    Premiéra 26. 9. 2015 na scéně Divadla Reduta, NDB.

    /Z neuveřejněných Mudrování/


    Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 142)

    1. Ludvík Faruga

      Profilový obrázek

      Soudruh Tuček
      vleze do zadku opravdu každému. Tak jak to dělal v sedmdesátých létech bolševikům, tak vleze do zadku i „JUDr.“ Haškovi. Divadelní noviny jsou opravdu čím dál „lepší“ a čím dál tím nebezpečnější a sračkovitější.

      03.02.2016 (19.47), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Pane Farugo,
      pan Tuček je dobrý autor, všímavý, vykreslující detaily, mapující současné kulturní dění v Brně, a my jsme rádi, že tuto službu čtenářům Divadleních novin poskytuje. Sami bychom ji nezvládli.
      Myslím, že to oceňují i brněnští divadelníci a vůbec kulturní lidé, a jsem přesvědčen, že tyto jeho texty budou v budoucnu i jedinečným zdrojem informací o tomto dění a světě.
      Co se týká minulosti, pan Tuček se své zodpovědnosti nezříká a vypsal se o ní ve své autobiografické knize Vzpomínky antihrdiny.
      A co Vy? Nevím, co jste dělal a jak Vám bylo křivděno před rokem 1989, ale od té doby uplynulo více než čtvrtstoletí. Dost času dokázat své schopnosti. Nebo i tato doba Vám ubližuje? Pak Vám asi není pomoci…

      S pozdravem
      Vladimír Hulec, editor i-DN a redaktor DN

      04.02.2016 (11.39), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Blanka Růžičková

      Profilový obrázek

      V sobotu 26.3.2016
      jsme byli na představení Na tý louce zelený. Všichni, co se zasloužili o to, že opereta v Brně možná vstane jako Fénix z popela, zaslouží velký dík.
      Moc jsme se bavili a užívali si to. Dnes je téměř zázrak, že člověka v divadle pohladí příjemné melodie, rozesměje jemný vtip a nikde žádné násilí a deprese.
      Přejeme všem moc štěstí a úspěchů a těšíme se na další milé setkání 🙂

      29.03.2016 (13.22), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,