Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2019

ročník 28
26. 11.–9. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Modří sloni nad Libercem (No. 2)

    Vedro je k nesnesení a nejlépe je v podzemní kotelně Naivního divadla, kde teplota ještě nepřekročila 20° C. Výhodou je, že tam člověk může na monitoru sledovat více či méně abstraktní industriální obrazy zachycující útržky starých venkovských nádraží, které byly použity v projektu Trains skupiny Handa Gote v roce 2005.

    Instalace vychází z projektu skupiny Handa Gote Trains z roku 2005. Prvotní inspirace se odvíjí od skřípavých zvuků brzd a nápisů na rezavých vagónech. Atmosféra jiného času otištěná ve starých venkovských nádražích a rozpadajícím se rezavém šrotu se v projektu Trains přetavila do abstraktního industriálního obrazu. FOTO archiv festivalu

    Instalace vychází z projektu skupiny Handa Gote Trains z roku 2005. Prvotní inspirace se odvíjí od skřípavých zvuků brzd a nápisů na rezavých vagónech. Atmosféra jiného času otištěná ve starých venkovských nádražích a rozpadajícím se rezavém šrotu se v projektu Trains přetavila do abstraktního industriálního obrazu. FOTO archiv festivalu

    Program druhého dne Mateřinky však především nabídl tři soutěžní (Děvčátko se sirkami, Dášeňka aneb Psí kusy a BZZZ´T) a jedno nesoutěžní (K. Šiktanc: Adam a Eva) představení a komentovanou prohlídku výstavy Skromné stánky múz.

    Kup, pane, kup si sirky

    FOTO archiv Divadlo Drak

    Krabice, které tvoří jevišťátka pro loutkové postavy, jejichž příběhy diváci sledují, fungují dobře a vytvářejí iluzi, že nahlížíme jednotlivým lidem (bytostem) do jejich pokojíků. FOTO archiv Divadlo Drak

    Dříve jsem si myslela, že smrt je látka, která není určena malým dětem – ať už pro svou závažnost nebo pro obtížnost jejího uchopení. Dnes z vlastní zkušenosti vím, že je to téma, které děti kolem třetího, čtvrtého roku nesmírně zajímá, má pro ně zvláštní kouzlo, magii, která fascinuje, přitahuje i leká. Proto jsem se zvědavostí očekávala, jak tvůrci Matija Solce a Petr Hašek spolu s výtvarnicí Lucií Škandíkovou zpracovali pohádku H. Ch. Andersena Děvčátko se sirkami v hradeckém Divadle Drak. Prvně jsem tuto inscenaci zhlédla v chmurných listopadových dnech a byla jsem jemně zmrazena. Mateřinka mi poskytla druhou příležitost pokusit se najít si vztah k „příběhu o síle lidské imaginace, představivosti a fantazie, která má moc měnit náš okolní svět k lepšímu“ – jak divákům slibují inscenátoři v programu.

    FOTO archiv Divadlo Drak

    Hlavními hrdiny jsou zloději, kteří jdou krást vánoční dárky. FOTO archiv Divadlo Drak

    Liberecké dětské publikum však hned v samém začátku představení usvědčilo tvůrce z omylu a jasně pojmenovalo hlavní dramaturgicko-režijní problém celé inscenace. Jejími hlavními hrdiny jsou totiž zloději, kteří jdou krást vánoční dárky. Není divu, že se děti halasně a důrazně dožadovaly spravedlnosti a volaly po zakročení policie. Ta však nepřicházela, zloději si začali s dárky hrát a najednou se jaksi samovolně stali ze zloduchů sympatickými chlapíky (a jednou mafiánkou), kteří nám vyprávějí příběh o holčičce vyhnané krutými rodiči do mrazu s tím, aby se nevracela, dokud neprodá všechny sirky, co má. Ta náhlá, ničím nepřipravená proměna zlodějů v parťáky dětí, kteří nakonec nachystají dárky pod stromeček Alence i Madlence, je prostě nevěrohodná, nepravdivá, řekla bych až matoucí. Je-li chatrný tento základní rámec, nefunguje ani celá inscenace. A musím říci: bohužel! Výtvarné, režijní i hudební nápady jednotlivých čísel, z nichž se Děvčátko se sirkami skládá, jsou skvělé, milé, humorné, poetické. Z takových ingrediencí by mohl vzniknout výborný divadelní zážitek. Krabice, které tvoří jevišťátka pro loutkové postavy, jejichž příběhy diváci sledují, fungují dobře a vytvářejí iluzi, že nahlížíme jednotlivým lidem (bytostem) do jejich pokojíků. Uvnitř probíhá často marnivý a bezstarostný život a zvenku na jejich dveře klepe zoufalé děvčátko snažící se prodat sirky, aby nakonec – odmítnuto všemi – umrzlo.

    Hafání, ňafání a psí skopičiny

    FOTO archiv DHnP

    Jiří Jelínek, který ztvárnil samotného mistra spisovatele, nezapřel svůj osobitý humor, styl inscenování a hraní ani v tvorbě pro děti. FOTO archiv DHnP

    Poctivý souboj s libereckými slony, jejiž troubení zahajuje každé mateřinkové představení, svedla psí smečka z brněnské Husy na provázku. V rámci projektu Čapek na provázku připravil tým divadelníků v čele s Jiřím Jelínkem a Anežkou Kubátovou představení Dášeňka aneb Psí kusy. Jiří Jelínek, který ztvárnil samotného mistra spisovatele, nezapřel svůj osobitý humor, styl inscenování a hraní ani v tvorbě pro děti. A nutno dodat psí hantýrkou, že mu to žraly.
    Představení začíná milým, ale pro dospělého trochu nevěrohodným stařeckým vzpomínáním Karla Čapka a Olgy Scheinpflugové na jejich krásný život se psy, který je už minulostí. Mohou si ho jen připomínat záblesky prožitých situací a vyprávěním historek. Děti netrápila otázka, proč tvůrci udělali z Karla a Olgy dvojici staroušků, třebaže je vzápětí potřebovali omladit (a navíc představa klidného stáří Čapka a Scheinpflugové ani nekoresponduje se skutečností). Dětští diváci se prostě nechali unášet sérií nápaditě vyprávěných pohádek nejen pro Dášeňku (Pohádka o psím ocásku, O Alíkovi a snad i nově vymyšlených psích příběhů), ale i lehkostí, s jakou herci hráli, a spontánností, s níž s dětmi rozmlouvali a brali do hry jejich nápady a přání. A hravosti i práce s proměnou různých předmětů (například ubrus se změní  v dalmatina) si na tomto představení nejvíc vážím i já.

    A ještě jednou zvířátka

    Repro archiv

    Repro archiv

    Prvním představením ze série inscenací pro děti od jednoho roku do tří let, kterých nabídne letošní Mateřinka víc, bylo Bzzz´T. Asi odhadujete správně, že je ze života hmyzu, ovšem nikoli Čapkova. Režisér Karl Van Ransbeeck z belgického Theater de Spiegel se na louku podíval očima batolat. V tomto světě nízko nad zemí spatřil obrovského čmeláka, armádu mravenců, kobylku, vážky nad vodopádem i nelítostného pavouka, který čmeláka do své pavučiny nakonec chytí. Loutky, jejichž autorem je Gino Rizzi, připomínají výtvarné objekty Veroniky Richterové, která se od roku 2004 věnuje zejména PET-ARTu a tvoří nejroztodivnější zvířata z pet lahví (http://www.veronikarichterova.com/cs/dilo/8-zvirata/). Umělá hmota naskládaná různě přes sebe má tu výhodu, že vydává chřestivý zvuk, který belgičtí tvůrci ještě zvýraznili (například čmelák připomínal svým zvukem dětské chrastítko). Svět hmyzu pod mikroskopem rozžívali herci Katrien Oosterlinck a Johan Dils, jejichž kostýmy sešité ze zbytků různých džínových oděvů evokovaly krovky a krásně ladily se světem „v trávě“. Opominout nelze ani výkon Isabelle Matthyssens, která produkci doprovázela hrou na harfu.
    BZZZ´T je třetí inscenací pro nejmenší diváky, kterou na Mateřince od roku 2009 belgičtí tvůrci uvedli, a která se jistě stane inspirací pro další divadelníky.

    Materinka_2013_logo


    Komentáře k článku: Modří sloni nad Libercem (No. 2)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,