Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Úřadoval osobně

    Někteří mí spolupracovníci na ministerstvu zpochybňovali mou ideu, že potřebujeme tvůrčí úředníky. Ať prý plní úkoly a nevymýšlejí si. Uznávám, že jsem svou vizi neformuloval přesně. Měl jsem na mysli osobní nasazení, které si v mé fantazii nezadá s nasazením tvůrčího člověka.

    Uhde Kupka Ortman

    Milan Kupka, Milan Uhde a Jaroslav Ortman v České národní radě, 1992 FOTO ARCHIV

    Naštěstí jsem takového úředníka znal a po šest let pracoval vedle něj a s ním: vedl mé sekretariáty.

    Absolvoval manažerský obor na DAMU, působil nejprve v divadle a poznamenala jej hluboká láska k němu. Prošel i základním hereckým školením a kouzelně napodoboval některé postavy ze svého okolí, především politiky. Obšťastňoval tím však jen nejbližší přátele, nestonal ani náznakem touhy předvádět se.

    Spojoval pronikavý intelekt s bezvýhradnou oddaností věci: byl mužem kultury, i když se nepokoušel o uměleckou tvorbu. Opravdovost a oddanost mu nebránila nazírat sama sebe i své známé s odstupem a humorem. Především však miloval svou práci, radoval se z ní, cítil se v ní šťasten a profesionalitu nikdy nezaměňoval s návykem a cynismem. Na popřevratovém ministerstvu kultury, v Poslanecké sněmovně a v Senátu i na Úřadu vlády České republiky zanechal světlou a uznávanou stopu v době, která učila občany, aby úředníky pohrdali. Lidem zlé vůle nesloužil. Usnadňovali mu to tím, že se ho zbavovali nebo o něj nestáli.

    Věděl jsem o jeho vyhraněné politické orientaci, ale sledoval jsem, jak dokázal bez obtíží poskytovat dokonalý servis střídajícím se nadřízeným různých politických barev. Obdivoval jsem jeho loajalitu: za dobu spolupráce nahlédl do intimního života svých šéfů i jejich rodin, ale nikdy toho ani vzdáleně nezneužil.

    Uchoval si hrdost a vědomí vlastní důstojnosti, a to tváří v tvář i drsně autoritativním činitelům. Odmítal samozřejmé čecháčkovské tykání mezi lidmi, kteří si nemají co říct – vybíral si.

    Stali jsme se přáteli a vídali se, i když už to naše pracovní zájmy nevyžadovaly. Seznámil mě se svými skvělými rodiči, a tak jsem pravidelně, i když bohužel zřídka užíval i se svou ženou jejich pohostinnosti.

    Jmenoval se Milan Kupka a já si teď marně snažím vštípit, že od 7. ledna 2014 už s námi není. Napadlo mě jen, že tam, kde teď úřaduje, má kultura trvale dobré zastání.


    Komentáře k článku: Úřadoval osobně

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,