Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Městské divadlo Mladá Boleslav

    Divadelní dění v Mladé Boleslavi má bohatou tradici. Jedno z nejhezčích divadel na našem území bylo slavnostně otevřeno Jiráskovou Lucernou 21. listopadu 1909. Tu předvedl ochotnický spolek Kollár (existuje dodnes) a na jevišti zdejší scény se pak střídala místní představení ochotnická s vystoupeními souborů, jež do Mladé Boleslavi přijížděly. Až v roce 1945 tu bylo ustaveno profesionální divadlo, k jehož zakládajícím členům patřili později známí herci Václav Babka či František Řehák, po několik let tu účinkoval i Martin Růžek.

    Scapinova šibalství

    Z inscenace Scapinova šibalství FOTO ARCHIV

    V roce 1966 byly spojeny scéna kladenská a mladoboleslavská, hrál na nich jeden soubor, a za rozhodnutím tehdejšího ředitele Antonína Dvořáka stály důvody víceméně ideologické (v Kladně byly totiž do té doby na repertoáru především operety). Teprve v roce 1994 iniciovala Mladá Boleslav vytvoření vlastního souboru, v konkurzu na místo ředitele zvítězil František Skřípek, který zdejšímu divadlu šéfuje dodnes. Uměleckým vůdcem byl do roku 2012 Josef Kettner, pak odpovědnost za repertoár a jeho úroveň převzali režisér Pavel Khek a hrající dramaturg Petr Mikeska. Zdejší soubor má stabilně solidní úroveň a přináší svému publiku většinou kultivovaný standard, v některých případech se ovšem může vykázat výsledky nadprůměrnými, které jsou nepřehlédnutelné i v celorepublikovém kontextu. Připomeňme v této souvislosti Kettnerovy inscenace Tolstého Příběhu koně (2005) či Steinbeckova sociálního thrilleru O myších a lidech (2007), elegantní komedii Muži v offsidu (2006) v režii Ondřeje Havelky, svěží retro muzikál Radka Balaše Dědeček automobil (2009), z Khekovy tvorby pak především Maupassantova Miláčka (2008) a loňskou pozoruhodnou inscenaci Hamptonova Úplného zatmění o vztahu básníků Verlaina a Rimbauda. Petr Mikeska získal za roli prvního ze jmenovaných Cenu Thálie 2013, ztvárnitel jeho protějšku Matouš Ruml byl již rok předtím oceněn toutéž cenou jako mladý talent do 33 let, podepsala se na tom bezpochyby jeho brilantní scapinovská kreace v inscenaci Jana Nováka (2012).

    František Skřípek

    Rozhovor s ředitelem Františkem Skřípkem

    Počítáte v právě začínající sezoně s nějakými hostujícími režiséry, jak bývá u vašeho souboru dobrým zvykem?

    Osu repertoáru tvoří práce obou reprezentantů uměleckého vedení, Pavla Kheka a Petra Mikesky. Připojuje se k nim Petr Veselý, který právě připravuje Baladu pro banditu, po Novém roce by měl Martin Vokoun zkoušet Giraudouxovu Ondinu. Tradicí zůstává spolupráce se zralými tvůrci. Helena Glancová bude režírovat Vraždu na faře Agathy Christie, což bude vlastně první klasická detektivka, která se na našem jevišti objeví. Roli slečny Marplové ztvární Věra Kubánková. Obě dámy s námi už spolupracovaly na inscenaci Marvinův pokoj, paní Kubánková hrála i v úspěšných Nebezpečných vztazích.

    Z vašeho divadla odcházejí čas od času především do Prahy výrazné talenty. Ondřej Sokol, Andrea Elsnerová, Radek Valenta, v poslední době Veronika Kubařová, Matouš Ruml, Petra Nakládalová, úplně čerstvě Petr Halíček… Jak se s těmi odchody vyrovnáváte?

    Je to jistě obtížná okolnost, když odcházejí herci, na nichž víceméně stojí repertoár. Talenty, které odešly, nahrazujeme postupně. Objevem našeho uměleckého šéfa Pavla Kheka je Aleš Petráš, o němž se domnívám, že by do jisté míry mohl nahradit Matouše Rumla. Ale chceme se svými bývalými členy spolupracovat jako hosty. Pavel Khek například chystá původní hru věnovanou Charlie Chaplinovi a počítá do ní právě s Matoušem, nedovedu si pro figuru věčného tuláka Charlieho u nás představit ideálnějšího interpreta. Tímto projektem by v červnu měla vrcholit sezona. Je to asi náš úděl, objevit a vychovat talenty a pak jim popřát hodně štěstí na jejich další umělecké cestě.

    Vaše spíš konzervativní publikum se v poslední době setkalo s inscenacemi, jejichž tematika byla přinejmenším znepokojivá, kupříkladu dva tituly, Geraldiho Zlomatka a Hamptonovo Úplné zatmění, akcentovaly otázku homosexuality. Vzbudily tyto inscenace nějaké negativní reakce?

    Překvapím vás, zrovna tyto dvě inscenace nepatří k těm nejožehavějším. Zlomatka režiséra Petra Mikesky se dokonce stala v pravidelné divácké anketě nejoblíbenější inscenací v daném roce. Mnozí starší diváci spíš těžko vydýchávají McDonaghův Osiřelý západ, tam jim vadí vulgární slovník, či Marberovu hru Na dotek, kde je explicitní sex tématem vlastně jediným. Ale myslím, že při správném dávkování ožehavějších textů je věcí vývoje, kdy publikum na kontakt se současnou, ne vždy laskavou dramatikou přistoupí. Dřív jsme se těmto hrám vyhýbali, z „těžších titulů“ jsme uváděli moderní klasiku. Je zajímavé, že boleslavský divák nemá příliš rád ani jistý druh méně tradičního humoru s nadsázkou. Hra Kdo je tady ředitel? ve Švandově divadle například velmi úspěšná, u nás jako titul propadla.

    Jaké tedy to boleslavské publikum vlastně je?

    V tomto městě chybí vysokoškoláci, jimiž disponují krajská města. Jedno vysokoškolské učiliště zdejší automobilky tu sice je, ale studenti odpoledne odjíždějí do Prahy, nepřespávají tu, a tedy nechodí za kulturou. Osvěžením diváckého spektra jsou tak u nás středoškoláci. Místní publikum bere návštěvu divadla jako svátek, mnozí v rodinách dědí abonmá na stejná sedadla v hledišti. Chodí svátečně oblečeni a noblesně naladěni, z příliš drásavých produkcí bývají rozladěni. Jsou hákliví i na to, když vidí v hledišti někoho v džínách. To bude určitě Pražák, sdělují si. U nás je vlastně obdobný typ diváka jako v Divadle na Vinohradech.

    A jaký je vztah města k divadlu?

    Za víc než dvacet let svého šéfování jsem starostů a později primátorů zažil několik. Vždycky, ať už byla u moci ta či ona koalice, bylo divadla chápáno jako důležité kulturní centrum města, i když byly časy bohatší a časy chudší. Momentálně divadlo musí být téměř ze čtyřiceti procent soběstačné.

    • Autor:
    • Publikováno: 14. října 2014

    Komentáře k článku: Městské divadlo Mladá Boleslav

    1. Michaela

      Profilový obrázek

      vysokoškolské učiliště?
      každý z okolí MB ví, že to není žádné učiliště, ale uznávaná univerzita
      🙂

      12.03.2015 (14.12), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,