Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2019

ročník 28
26. 11.–9. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Bolkův Lakomec jako one-man show

    V Městském divadle Brno uvedli Lakomce – Molièrovu dramatickou moralitu s Bolkem Polívkou v hlavní roli. Další zdolaná osmitisícovka, pochvaluje si v programu režisér inscenace a šéf divadla Stanislav Moša při hodnocení spolupráce s populárním hercem a klaunem při minulých inscenacích (Král Lear, Benátský kupec nebo Čekání na Godota). Bez ohledu na adekvátnost himálajské kvalifikace zmíněných režijních počinů je třeba konstatovat, že sázka na „Bolka“ znamenala – řečeno jazykem sporťáků – bezpečné vedení 2:0 ještě před zahájením představení.

    Svetlana Janotová, Boleslav Polívka a Jiří Mach v moralitě Lakomec FOTO ARCHIV MDB

    A skutečně také jde o Polívkovu one-man show s několika více méně zdatnými nahrávači. Nahrávači, žádným křovím! Molièrovu postavu rozšířil – a místy i obohatil – o dimenzi svého živelného klaunství. Ve svých přesažených gestech a výrocích často připomíná Jana Wericha, přes genealogické rozdíly o odlišné akcenty jejich humoru. Werich měl prý o Jiřím Frejkovi prohlásit, že je žaludeční vřed, jemuž se udělal režisér. Týž výrok mohl koneckonců splynout ze rtů Bolka Polívky – samozřejmě nikoli v Lakomci, kde mu režisér Moša dal hodně volnou ruku. Polívka mnohokrát dokázal, že je skvělým filmovým i divadelním hercem a svébytnost svého klaunství stvrzovat nemusí. Nejspíš by v brněnské inscenaci slušelo více smyslu pro míru, jakkoli je nutné se odpoutávat od základního přísného půdorysu ztělesněné lakoty. Ale je pravda, že ve chvíli, kdy Frosina přesvědčuje Harpagona, že se jeho možné nevěstě líbí výrazně starší muži, a on vysloví obavu, neopustí-li jej nakonec kvůli někomu ještě staršímu než on, je to trefa a my váháme, co je z Molièra a co si Bolek šťastně přidal.

    Představení se odehrává v (hyper)realistických kulisách francouzského klasicismu a dobovou pečeť nesou i kostýmy. Šachovnicová podlaha, olbřímí lustr se svícny, zrcadlo v těžkém rámu, truhla-rakev, do níž Harpagon okázale ulehne, nepřehlédnutelné vsazování nápovědky do budky. Ale odmyslíme-li občasné piruety a odpíchnuté salchowy některých postav při nástupu na scénu či odchodu, má dění na scéně statické trhliny v kontinuitě, jako kdyby na herce dolehla nějaká muzikálová „prozatímnost“ a oni čekali, kdy mají začít zpívat. Nepříjemné prostoje, přitom by spíš měli synchronně kmitat. Nejživější je Alena Antalová v roli rafinovaně perlící dohazovačky Frosiny se škádlivě ironickým jemným odstupem v očích i ve hlase. Nad průměr vyniká ještě pyknický Michal Isteník hrající vztekajícího se Harpagonova kuchaře Jakuba a modulovaně halekající a nejvíce rozpohybovaný Kleantův sluha Flok Jana Mazáka. Ostatní předvádějí běžný standard.

    Po závěrečném rozuzlování mezilidsky zamotaného příběhu se šťastným koncem dlouhotrvající, neutuchající potlesk premiérového obecenstva vstoje. „Osmitisícovka“ to sice není, ale ani moravské hory nejsou úplně k zahození.

    stské divadlo Brno, Činoherní scéna – Molière: Lakomec. Překlad Zuzana Čtveráčková. Režie a úprava Stanislav Moša, dramaturgie Jiří Záviš, scéna Jaroslav Milfajt, kostýmy Andrea Kučerová, hudba Mirko Vuksanovič. Premiéra 24. března 2018.


    Komentáře k článku: Bolkův Lakomec jako one-man show

    1. Igor Kopáčik

      Profilový obrázek

      Návštevu Bolka Polívky
      na piešťanké „prkna“ si necháme málokedy ujsť. A musím povedať, že ani tentoraz nesklamal. Tým viac, že sa tentoraz predstavil v roli klasicistickej hry, ktorá jeho komediálnemu majstrovstvu dala svojský a nezameniteľný výraz. Vôbec nám nevadila jeho „one man show“. Práve naopak mal som dojem, že nechával taktne vyniknúť mladších kolegov na javisku a jeho postava „lakotného kmeta“ pôsobila na divákov veľmi „roztomilo“, za čo ho (aj všetkých účinkujúcich) publikum odmenilo (i v priebehu účinkovania) častým potleskom a konečné standing ovation vypredaného Domu umenia bolo aj naše malé mesto ojedinelé.

      22.10.2018 (16.06), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Jan Veselý

      Profilový obrázek

      Milí Brňáci,
      byl jsem tuto sobotu 25. 5. u nás v Divadle na Vinohradech v Praze na Vašem představení LAKOMEC. No, na Vašem…. na legendárním divadelním textu….. no textu…. na Mistru Bolkovi Polívkovi…. no, Polívkovi…. na BOLEČKOVI, protože mám to úžasné štěstí, že se s Bolkem osobně známe, neboť jsem vrátným DnV a Bolek u nás na zkušebně svého času zkoušel.
      Hele, Bolečku a Vy všichni ostatní herci tohoto kusu: viděl jsem 3-hodinové představení, jehož prostřednictvím jsem byl 3 hodiny svého života rozesmátý a šťastný, že právě žiji a sedím v našem hledišti. Tři hodiny vrcholného uměleckého zážitku a srandy. Všem tvůrcům děkuji a gratuluji. Viděl jsem za svůj život stovky představení a jsem prací v divadle už hodně zmlsaný. Ale Vy všichni v čele s Bolkem Polívkou jste mně posunuli zase o velký kus dál. TAHLE POLÉVKA JE ZATRACENĚ DOBRÁ. Hraji si rád se slovíčky….. a je z velmi dobré brněnské divadelní restaurace. Bolku, jste přeúžasný a musí se k Vám diváci chovat jako k šafránu. Říkával jsem třeba svému příteli Mirkovi Horníčkovi, že rád žiji jeho existenci v době, v které žil. Rád jsem ten život žil s ním, kdy tvořil. Bolečku národem milovaný, i Vás velmi rád prožívám a DĚKUJI, ŽE JSTE. V sobotu jste nádherně byl 3 hodiny na jevišti a potom i v našem klubu. Děkuji Vám, Mistře.
      Váš navždy Jan Veselý, denní vrátný Divadla na Vinohradech

      27.05.2019 (2.29), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,