Divadelní noviny Aktuální vydání 17/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

17/2019

ročník 28
15. 10.–28. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Malostranské okraje 2016 (No. 1)

    Už patnáctým rokem se součástí pražského divadelního života na přelomu května a června stává mezinárodní festival divadla a hudby a dalších alternativně laděných žánrů Prague Fringe. I letos běží tento maratón desítky performerů z celého světa. Tentokrát od 27. května do 4. června 2016. Diváci si můžou během devíti dnů vybrat z 52 inscenací a 273 představení.

    prague

    Zažila jsem zrod festivalu, a tak k němu mám za ta léta lehce sentimentální vztah. Fandím mu, jakkoli jej považuji za záležitost pro české (pražské) divadelníky okrajovou. To je ostatně symbolicky dáno už samotným názvem. Musím také přiznat, že jsem v průběhu těch patnácti let viděla leckteré představení, které by se u nás nedostalo ani na Jiráskův Hronov. Zároveň jsem byla přítomna některým představením, které rozšířily mé divadelní obzory. A výrazně mi objasnily rozdíl mezi výrazy „actor“ a „comedian“. Právě Fringe totiž představuje způsob herectví, který u nás dosud (nebo už? – protože za I. republiky tady podobný typ bavičů a performerů existoval) nemá stálé místo. Toto herectví je většinou založeno na principu naléhavého kontaktního herectví, které – jak jsem se přesvědčila na vlastní kůži – mi vždycky není až tak příjemné.

    Charakteristikou tohoto festivalu je, že se sice odehrává v Praze, ale je zaměřen na mezinárodní (či spíše dobře anglicky mluvící) publikum. Již u prodeje vstupenek se domluvíte pouze anglicky, neboť dobrovolníci z celé Evropy sem jezdí na „fringe brigádu“. V mnoha případech ovšem není snadné porozumět také angličtině, kterou slyšíte na scéně. Zažila jsem to v předchozích letech například u představení shakespearovského textu Venuše a Adonis, ale i mnohých současných textů, ve kterých je používán slang. I když se možná jedná o celkem běžnou angličtinu, kterou má oposlouchanou také současná česká mládež, ale já jsem už přece jen trochu jiná generace… Někdy mě zradí už jen zběsilé tempo vyprávění (neboť právě vypravěči mají na Fringe své nezaměnitelné místo a jsou tu k vidění a slyšení lidé skutečně rozmanitého původu).

    colin bramwell

    Colin Bramwell čili Umbrella Man FOTO ARCHIV FESTIVALU

    Přes tento divácký handicap už několik let se dobrovolně zavazuji k tomu, že budu podávat svědectví z festivalu a pokusím se navštívit co nejvíce představení. Za to jsem si letos vysloužila titul Friend of Fringe Prague. Zakladatel Steve Gove umístil festival na Malou Stranu a každoročně k pravidelně využívaným místům přidá nějakou novinku. To je ostatně pro mě jedním z bonusů Fringe Prague – díky němu jsem objevila skutečně bizarní miniprostory, kde už při deseti divácích máte pocit narvaného sálu. Letos k Malostranské besedě, A Studiu Rubín, Divadlu Na Prádle, Divadlu Kampa, Divadlu Inspirace, Kavárně 3+1 a La Loca Music Bar and Lounge – Mosaic House (jediné místo na druhém břehu) přibyl sklepní prostor v hotelu Zlatý klíč v Nerudovce.

    Umbrella Man (Skotsko): Scale (Rozsah). FOTO Prague Fringe

    Umbrella Man (Skotsko): Scale (Rozsah). FOTO archiv Prague Fringe

    K místu produkce bylo třeba probojovat se labyrintem podzemních chodeb. Právě tam jsem zamířila na první představení, které v pátek 27. května v 17 hodin festival symbolicky zahájilo. Pod názvem Scale (překládáno jako Rozsah, ale znamená to také měřítko, stupnici, míru, váhu…) tu rodák z Walesu Colin Bramwell čili Umbrella Man, který se nyní hlásí ke Skotsku, o čemž svědčila jeho kostkovaná sukně, celou hodinu na miniaturním prostoru vypráví a zpívá zvláštní příběh. Propojuje lidové vyprávění legend s melodikou písní, využívá nejrůznější jazykové a výrazové podoby lidových postaviček, nechybí ani mystické motivy. Inspirací pro toto vyprávění byla postava skotského Nostradama, Brahana Seera, který v 17. století předpovídal budoucnost. Bramwellova one-man show je hutným vyprávěním, v němž nechybí patos, tajemnost, hororové prvky, humor. Představení tak evokuje atmosféru vyprávění středověkých bardů a trubadúrů. Nic podobného jsem zatím u nás neviděla, i když se domnívám, že schopní vypravěči by se našli. Každopádně – pro mladé herce by tento typ produkce mohl být zajímavou inspirací…

    Sajeela Kershi

    Saajely Kershi FOTO ARCHIV FESTIVALU

    Jestliže Bramwellova lekce story-tellingu byla hutnou vlnou, která doslova zaplavila diváky v malém sálku, pak vystoupení Saajely Kershi v Malostranské besedě pod názvem Shallow Halal se přes diváky převalilo jako tsunami. Oproti Bramwellovi toho stačila říci za hodinu snad dvakrát tolik. Není divu, má trénink. Tato indická herečka žije v Londýně a často vystupuje v programu BBC Saturday Night. Má nejen temperament na rozdávání, ale také více než desetiletou praxi v stand-up comedy.

    Během hodinky, ozbrojena pouze mikrofonem, stačila probrat nejen celé své dětství a povyprávět nejrůznější historky ze své rozvětvené rodiny, ale zároveň předestírala nejrůznější témata spojená se zneužíváním Koránu ve jménu terorismu, hrozby radikálních ateistů a nevynechala ani šikanu na sociálních sítích. Kromě toho ukázala nejvyšší míru interaktivity a dozvěděla se tak od přítomných nejen leccos o jejich rodinném zázemí, ale také o jejich víře či sexuálních prioritách. Saajela rozhodně netrpí nedostatkem sebevědomí, ale dokáže se i parádně shodit. Zároveň se nerozpakuje zeptat na cokoli a cokoli o sobě prozradit. Žádná tabu neexistují, vše je normální a vlastně roztomilé. A tak logicky musí skončit písní All you need is love… Energeticky nabité představení, po němž jsem se cítila tak, jako bych právě proběhla krupobitím.


    Komentáře k článku: Malostranské okraje 2016 (No. 1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,