Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kontext

    Léto v kině (No. 4)

    Webový seriál #martyisdead před třemi lety získal prestižní televizní cenu Emmy. Jeho režisér Pavel Soukup se stejným produkčním týmem a podobným námětem celovečerně debutuje ve filmu #annaismissing. A cílí opět na adolescentní publikum s netajeným záměrem varovat je před lehkomyslným zacházením se sociálními sítěmi.

    Málokterý český film se zabývá prostředím internetu hlouběji než okrajově, navzdory faktu, že se v něm většina populace pohybuje. Téma ve společnosti rezonuje, o čemž svědčí úspěch dokumentu V síti (Barbora Chalupová, Vít Klusák, 2020) a seriálu Semestr (Adam Sedlák, 2016).

    Zatímco v #martyisdead (dle scénáře Jaroslava T. Mišky a Jana Stehlíka) šlo o monotematický případ kyberšikany, scenáristka Lucie Kryzová#annaismissing nastolila ožehavých a nepříliš řešených otázek hned několik: influencery, sharenting, konsensuální sex, sexuální predátory, nebinární osoby.

    Témata pubertálního hledání osobní a skupinové identity, destrukce rodiny, fyzicky či emočně chybějícího otce, jakož i lolitek, jimiž si čtyřicátníci léčí krizi středního věku, zpracovávají literatura i film víc než půl století. Takzvané moderní technologie jim jen daly novou formu. Zajisté tyto vymoženosti všechno urychlují, usnadňují; nabízejí život – a při neblahých důsledcích, jež jejich bláhoví uživatelé nedomýšlejí, i smrt (byť ne třeba doslovnou jako v případě Anny, ale smrt důvěry, smrt sebevědomí) – takříkajíc na jedno kliknutí.

    Snímek vznikl s podporou iniciativy Bezpečně v síti. Repro Bezpečně v síti

    Kdoví, zda generace Z, které je snímek vzniklý s podporou iniciativy Bezpečně v síti primárně určen, skočí na vějičku kyberthrilleru, do jehož atraktivního hávu tvůrci bohulibou osvětovou agitku zabalili. Aby zjevné poselství nesklouzlo do průhledné morality, jíž se mládež spíše vysměje, než by ji brala vážně, zaujali tvůrci pozice nikoli soudců s prefabrikovanými etickými názory, nýbrž pozorovatelů předkládajících diváctvu – i když návodně a didakticky – napínavý příběh k vlastnímu posouzení. Postavy se pokouší vykreslit nečernobíle, vícevrstevnatě, připouštějí ambivalenci jejich povah a jednání.

    Živé dialogy místy působí papírově a křečovitě. Foto Totalfilm

    Patnáctiletá Nina (Alexandra Vostrejžová), žijící ve zdánlivě spořádané středostavovské rodině, náhodně najde v otcově (Marek Němec) mobilu polonahou fotku populární influencerky. I přes vysvětlení, že jde o klientku jeho právní kanceláře, v ní hlodají pochybnosti. Když zjistí, že tato rovněž patnáctiletá Anna (Viktorie Vítová), radící svým vrstevníkům v milostných záležtostech, už několik dní nepřidala nový příspěvek, začne po ní společně se svou přítelkyní/přítelem Robinem (Magdalena Čečo) slídit. Zatímco Robin natáčí podcasty o školních toaletách nepamatujících na nebinární studenty a od hledání Anny si slibuje spíš možnost dalšího zviditelnění, Ninu motivuje strach z rozpadu rodiny. S přibýváním informací o pohřešované youtuberce se objevují osoby, které mohou s jejím zmizením souviset. Zároveň s flashbacky do Anniny nedávné minulosti fragmentarizují děj do deseti až patnáctiminutových úseků odpovídajících seriálové struktuře. Napětí se buduje na základě těchto epizodických přeskoků od jednoho podezřelého k druhému. Pátrání po vrahovi se řídí chaotickou logikou, jež by v rámci klasické detektivní dedukce neuspěla, což je patrné zejména v závěrečném odhalení.

    Odhalení pravých tváří za sociálními maskami však přichází téměř záhy. Pod fasádou provokativní pubertální mudrlantky a lovkyně zralých mužů se skrývá nejisté děvče z rozpadlé rodiny. Její matka (Vlastina Svátková) patří k těm, kdo nežijí svůj život autenticky, ale prostřednictvím neustálého zveřejňování reportáží z něj. Anna jí vyčítá, že z ní odmalička dělala on-line dostupnou komoditu, a přestože ji nesnáší, jde víceméně v jejích stopách. Matka stylizující se do role kamarádky jí do jejích aktivit nezasahuje a ani se nějak zvlášť neznepokojuje, když se dcera několik dní nevrátí domů.

    Závislost na „lajcích“ přičítáme generaci odkojené internetem. Ovšem neúčastní se přesunu vztahů do virtuálního prostoru také jejich rodiče? Otec Niny si s mladší, desetiletou dcerou Medou, která se už zcela ponořila do virtuální reality, nepovídá, jen hraje počítačové hry. Jak by narušení opravdové komunikace dokázaly zvrátit děti narozené již do spárů pavučiny? Určité zanedbání rané rodinné a školní výchovy k bazální morálce a sebeúctě pak ústí do sdílení pornografických materiálů, které se omlouvá dětskou naivitou a vede dospělé k poněkud zoufalým edukačním akcím, na něž je už na střední škole možná pozdě a vyznívají karatelsky.

    Film, hovořící zkratkovitým jazykem mládeže, převádí digitální konverzaci do obrazu, což cílové skupině může být sympatické. Živé dialogy však místy působí papírově a křečovitě. Snímek má díky vyššímu rozpočtu i vizuální kvality. Kamera Miloslava Holmana, zaměřená až trochu emočně vyděračsky na detaily tváří, si v celcích vybírá fotogenické lokace a vyžívá se v potemnělé atmosféře i v podzimních barvách přírody, jež thrilleru dodávají melancholický nádech uplývání, odumírání, ztráty iluzí a nevinnosti.

    Coby jedno z nosných témat snímku se vynořuje, nikoli explicitně, dyáda otec-dcera. Hybatelkami děje jsou frustrované dcery, buď postižené otcovou fyzickou či emocionální nepřítomností, nebo angažující se za jeho obranu, v podstatě za obranu svého vnitřního obrazu muže (Animus), tak důležitého pro dívčí psychosexuální vývoj. Problémem tedy nejsou jen samotné potenciálně nebezpečné technologie, ale rodinné prostředí, z něhož se vytrácí bezpečí. Nakonec nejvíce „missing“ jsou vřelé vztahy, upřímná komunikace a stabilní citové zázemí.

    Na obojí film #annaismissing, jakkoli klopýtavě, upozorňuje. I při  roztříštěnosti a nevyrovnanosti scénáře, režie a hereckých výkonů se řadí mezi nadprůměr letošní české produkce a mezi ty z lepších položek a smysluplnějších voleb v letních programech kin.

    #annaismissing. Scénář Lucie Kryzová, režie Pavel Soukup, kamera Miloslav Holman, hudba Jindřich Kravařík, střih Tomáš Holoczy, zvuk Jindřich Kravařík, Jakub Šimandl, scénografie Martin Rálek, kostýmy Aneta Grňáková. Hrají Alexandra Vostrejžová, Viktorie Vítová, Magdalena Čečo, Marek Němec, Barbora Bočková, Vlastina Svátková a další. Produkce Milan Kuchynka, Vratislav Šrajer, Jakub Košťál. Distribuce Aerofilms. Česko 2023, 108 min. Premiéra v českých kinech 10. srpna 2023.


    Komentáře k článku: Léto v kině (No. 4)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,